Vraní dívka

Na chlapci nebylo zvláštní, že byl mrtvý, ale spíše to, že tak dlouho žil.

Už první věta Vraní dívky (v originále skřípavě Kråkflickan) naznačuje pochmurný tón, v němž se nese celý mrazivý příběh.

V centru Stockholmu je nalezeno tělo mrtvého chlapce. Na těle jsou známky týrání a na pitevně zjistí, že chlapce kdosi dopoval silnými omamnými látkami.

Kdyby se otvory nacházely jen v ohybu lokte, dalo by se předpokládat, že chlapec byl přes svoje mládí narkoman. Propíchané měl ale obě paže, navíc náhodně, jako by se bránil. Potvrdil to nález zlomené jehly v chlapcově levé ruce.

Chlapce však nikdo nepohřešuje– jako by nikomu nechyběl. Policii to přivede k domněnce, že jde o dítě cizího původu, které do Švédska někdo přivezl. Jenže proč? Policistka Jeanette Kihlbergová si všimne, že podobné látky jsou používány i v prostředí psích zápasů, aby agresivní zvířata nezaútočila na majitele, nebo neuprchla. Jenže používat to na děti? Nemyslitelné…

Psychoterapeutka Sofia Zetterlundováse mezitím potýká se dvěma fascinujícími případy. Dětským vojákem z Afriky a se ženou středního věku, kterou užírají děsivé zážitky z dětství. Oba pacienti trpí mnohočetnou poruchou osobnosti.

Případy Sofie a Jeanette spolu zřejmě nějak souvisí. Jeanette proto Sofii kontaktuje a požádá ji o pomoc. Ve Stockholmu je totiž nalezen druhý mrtvý chlapec. A pak další.

Skončí to někdy? A kdo je děsivá Vraní dívka, jejíž hrůzné činy budí ze snů i ostřílené policisty?

Křidélka mouchy se beznadějně přilepila na zvýkačku. Nepomůže ti, že sebou škubeš, myslí si Vraní dívka. Létat už nikdy nebudeš. Zítra vyjde slunce jako vždycky, ale tobě už svítit nebude.

Vraní dívka není jenom další z nekonečné řady severských thrillerů. Je to kniha, která dost možná určuje nový trend v literatuře. Práva se prodala do 35 zemí. Její atmosféra je totiž už od samého začátku budována pomocí jemných náznaků nebezpečí: mrazivá historie švédského hlavního města, krutě zabitá ptáčata, traumata hlavních hrdinek…

Avšak když dojde na činy, Erik Axl Sund se surovosti rozhodně nebojí. Čtenáři předkládá drsné popisy chladnokrevně a na rovinu. Nechává ho, aby se s nimi vypořádal sám. Vraní dívka proto rozhodně není určena slabším povahám a citlivým duším.

Kuchyň byla zařízena jako jednoduchá pitevna. Na policích ve spíži už nestály konzervy a jiné potraviny, ale lahve s glycerinem, octanem draselným a spoustou dalších chemikálií.
Na sterilně čisté lince ležely všelijaké běžné nástroje. Byla tam sekera, pilka, všelijaké kleště, třeba kombinačky a velké štípačky.
Na ručníku ležely drobnější nástroje. Skalpel, pinzeta, jehla a nit a podlouhlý předmět zakončený hákem.
Když skončila, zahalila tělo do čistého bílého prostěradla. Sklenici s odříznutými genitáliemi postavila spolu s ostatními nádobkami do ledničky.
Trochu mu napudrovala obličej a opatrně ho nalíčila tužkou na oční linky a světlou rtěnkou.
Nakonec oholila drobné chloupky po celém těle, protože zjistila, že vlivem formalínu tělo poněkud ztuhne a kůže napuchne. Zbytky chloupků se vtáhnou dovnitř a kůže bude hladší.
Když byla hotova, chlapec vypadal téměř jako živý.
Jako by spal.

Jinak to asi ani nejde. Vychází spousta knih, ne každé se může dostat stejné pozornosti. A možná je to nakonec v něčem i hezké – znáte to, bloumáte knihkupectvím, ani pořádně nevíte, na co máte chuť, a občas takhle natrefíte na něco úplně neznámého, z čeho se pak vyklube nečekaně příjemné překvapení. A říkáte si – takový malý poklad, a já jsem to málem přehlídla!

Jednou z takových knížek je pro mě Jezdecký tábor Yonahlossee. Tady je problém možná ještě v tom, že člověk moc neví, co od toho čekat. Koneckonců, asi dvě čtenářky nám i psaly a ptaly se to samé, co napadlo mě, když jsem titul všimla v edičním plánu – co to je? Něco pro mládež, příběh o lásce ke koním a problémech dospívání? Nebo společenský román? Nebo jednoduše romance, pro atmosféru zasazená do Ameriky třicátých let?

Ať to mělo být cokoli, já jsem si to přečetla. Nikdy nevíte, co se vám zalíbí. Klidně z toho mohl vzejít horor, alespoň by bylo opravdové překvapení :-)

Zastavila jsem Luthera, sesedla a pak udělala něco vyloženě dětinského. Plakala jsem do jeho horké šíje slané potem a poprvé po mnoha týdnech jsem se cítila dobře a uvolněně.

Thea vyrůstá se svým bratrem, dvojčetem, v idylickém prostředí, v poměrně velkém sídle uprostřed pomerančovníkových sadů. Amerikou zmítá krize, její rodině se zatím naštěstí vyhýbá. Nad rájem se přesto stahují mračna. Thea hrubě poruší pravidla morálky a od té chvíle už nikdy nebude nic stejné jako předtím. Poprvé za svůj život je nucena opustit domov – následující rok stráví v jezdeckém táboře pro dívky.

Těžko říct, co si rodiče mysleli, v co doufali, když ji posílali pryč. V každém případě se Thea mnohému naučí. Nezvyklá na tak velký kolektiv vrstevnic, pomalu navazuje první přátelství. Sleduje šťastnou rodinu ředitele Holmese a přemýšlí o té vlastní. Uvažuje o své budoucnosti – ví, že instituce Yonahlossee nebyla založena proto, aby dala dívkám dobré vzdělání pro další studium na univerzitě. Má z nich pouze vychovat vzorné manželky.

A její největší vášní pořád zůstávají koně. Thea je tišší než ostatní děvčata, přemýšlivější, soustředěná na svůj cíl, vyhrát jarní závody. A snad právě proto během tanečního večírku neupoutá její pozornost žádný z mladíků, kteří sem přišli na návštěvu ze spřátelené školy. Její zájem směřuje úplně jinam...

Ale byla jsem příliš sebevědomá. Chtěla jsem, jak řekl pan Holmes, příliš mnoho. A žádná z těch věcí, žádné z těch rozhodnutí nebylo předem naplánováno. Nemůžeme ovlivnit, koho budeme milovat. A běda za to nám všem.

Mně se to moc líbilo. Thea střídavě vzpomíná na dětství a také na tu osudovou příhodu, která ji odloučila od bratra a rodičů, a na pobyt v táboře uprostřed hor Severní Karolíny, kde se z ní pomalu, ale jistě stává někdo trochu jiný – spíš žena než dívka, a pořád plná snů a tužeb, ale už bez dětinských iluzí. Asi z toho každý bude mít trochu jiný čtenářský zážitek, nicméně já jsem své čtení začínala jaksi až téměř lhostejně, a od poloviny do konce mě to pořád víc a víc bavilo.

Což mě vždycky trochu vyděsí – mohla jsem to nakonec třeba odložit a nevrátit se k tomu, a o co bych přišla! A o kolik dojmů a krásných chvil jsem tak možná už přišla, když jsem něco nedočetla...

Což mi připomíná poslední knihu, u níž jsem se zasekla asi ve třetině a dál se prostě nemohla přinutit – Vraní dívka. Někteří z vás nám na Facebooku psali, že už mají objednáno a chystají se na to. Objevily se tam taky poznámky, že zas tak drsné to určitě nebude. Jsem ohromně zvědavá na odezvu. Já jsem dostala rukopis z redakce ještě někdy na podzim, kdy se rozhodovalo, zda je román dost dobrý na to, abychom ho zařadili do edice Světový bestseller. Po první třetině mi bylo tak fyzicky špatně, že jsem vypnula čtečku, zapnula počítač, a napsala do redakce své hodnocení – že to je šílenost, že by takové věci vůbec neměli vycházet, a že s tím nechci mít nic společného.

Samozřejmě, byla to spontánní reakce, po krátké úvaze bych asi volila mírnější slova. Nicméně zjistila jsem, že na některé knihy prostě nemám, některé číst prostě nechci. Když se pak rozhodlo, že na obálce bude upozornění, že je to vhodné spíš pro silné povahy, namítla jsem, že to nemá smysl, všichni to budou brát jako marketingový tah.

A tak když už mám tu příležitost, ráda bych zdůraznila, že to marketingový tah není. Berte to vážně. (A pak si nestěžujte, že je to hnusné. Jo, je to hnusné, byli jste varováni!) Do edice Světový bestseller to pak zařazeno bylo. Protože splňuje všechna kritéria, je to bestseller, dostává se mu uznání po celém světě, je prý kvalitně napsaný, a tak dál.

Asi to bude smršť, ta Vraní dívka. Uvidíte sami, přinejmenším někteří z vás.
Já se vracím k těm svým „neviditelným“, k bloumání po knihkupectvích a objevování těch skrytých pokladů... :-)

Míša
bux.cz

Vraní dívka

Ten proces je těžké popsat, je to hlavně o diskusi a konverzaci. Pracujeme společně, sedíme metr od sebe a jdeme kapitolu po kapitole. Výhoda je, že můžeme čerpat z paměti a úvah dvou mozků. Když začínáme psát, pijeme pivo a necháváme myšlenky bez zábran proudit. V téhle fázi nezahazujeme žádný nápad. Později strukturujeme příběh a přidáváme detaily. Jeden doplňuje druhého, přidáváme a mažeme. Každý píše jinou barvou písma, až po dokončení text zčerná. Musíme se ujistit, že jsme oba spokojení, i když to kolikrát trvá dlouho. Pokud spolupráce úplně zkrachuje, vyřeší to pár obyčejných ran pěstí, i to se stává.

Napsat tak ponurou knihu zřejmě nemůže člověk, který je momentálně šťastný a vyrovnaný. V jakém duševním rozpoložení Vraní dívka vznikala?

Vraní dívku jsme psali v období, kdy jsme si oba procházeli osobní krizí a náš prvotní záměr byl „pomsta a prachy“. Chtěli jsme napsat knihu, která vás dobře naladí. Myslím, že to se nám povedlo… (smích)

Vraní dívka samozřejmě vyčnívá svou drsností a brutalitou, kniha má přitom velmi zdařilou zápletku. Nemrzí vás, že v očích některých čtenářů právě brutalita přebíjí vše ostatní a kvality zanikají?

To je váš názor. Pokud kniha někomu přijde tak odporná, má určitě nějakou bariéru. Ve skutečnosti se jen snažíme v co nejkvalitnější formě mluvit o věcech, které nás děsí.

Český nakladatel opatřil obálku knihy výrazným varováním „jen pro silné povahy“. Setkali jste se ve světě s něčím podobným?

Pokud víme, tak ne. Ale viděli jsme, že někteří švédští knihkupci dávali na naše knihy ručně psané cedulky s nápisem ve smyslu "pouze pro jedince se silným žaludkem". Ale to není něco, o co bychom usilovali a byli na to hrdí. Realita je mnohem horší, a pokud chceme být v tomto důslední, měli bychom začít takové štítky dávat hlavně na noviny.

Obálka knihy je vůbec kapitola sama pro sebe. Hrůzostrašný obrázek je původně vcelku nevinná kresba od již dávno zesnulého malíře Carla Larssona. Co vás k využití, chtělo by se možná říci i zneužití, jeho díla vedlo?

Carl Larsson je pro nás Švédy umělec, který nejlépe vyjadřuje představu o švédské rodinné idylce. Jeho obrázky jsou ve většině domácností a skoro každý k nim má vztah. Ale zároveň jsou podvrh vytvořený umělcem, který nestojí za nic a v mnoha ohledech se choval jako debil. Chtěli jsme tu faleš zdůraznit přidáním dimenze černého inkoustu.

Kniha jde na trh v pětatřiceti zemích. Kde očekáváte nejbouřlivější přijetí?

To netušíme, ale největší problémy nás asi čekají v zemích se zcela odlišnými kulturními návyky. Ale můžeme se mýlit.

Hodně čtenářů, kteří vás na internetu chválí, vás zároveň řadí na úroveň Stiega Larssona. Máte nějaký svůj spisovatelský vzor?

Oba jsme na knihách vyrostli a vždy jsme hodně četli, ale později se to dost zhoršilo. Když na to přijde, tak máme rádi autory jako Heinrich Böll, John Steinbeck, Paul Auster a Kurt Vonnegut. Ze švédských autorů Pära Lagerkvista a Harryho Martinsona. Krimi a thrillery čteme zřídka, jen pro studijní účely. Ale třeba takového Stephena Kinga nebo švédskou dvojici Sjöwall a Wahlöö máme také rádi.

Asi se shodneme na tom, že vaše knihy nejsou vhodné pro děti. Nemohou z nich mít újmu i citlivé matky?

Ano, mohou, a také občas takové reakce od čtenářek dostáváme. Nejen od matek, ale i od otců.

Vás dva na začátku spojila hudba, nikoli psaní. Jak to po spisovatelském úspěchu bude s vaší punkovou kapelou I Love You Baby?

Hudba pro nás byla vždy důležitá. Když se naše cesty zkřížily, začali jsme aktivně tvořit. Jezdili jsme společně na tour po několika zemích. Hudba je pořád součást naší inspirace, ale v současné době nemáme žádné plány kapelu obnovit. Už rok se vzájemně podporujeme jako spisovatelé. Vybudovali jsme malou uměleckou galerii v centru Stockholmu. Byl to pro nás oba sen, teď tu trávíme volný čas a tvoříme umění. Možná k tomu časem přidáme i hudbu, to ukáže čas.

Aktuálně.cz - autor: Vít Novák


Pro zajímavost - malá ukázka z díla Carla Larssona:

Trojice

TROJICE

Když během jednoho dne spadnou čtyři letadla na čtyřech světadílech, svět je v šoku. Co se to děje? Ještě větší panika zavládne poté, co jsou zveřejněny zvukové nahrávky: „Podívej  ti mrtví, panebože, je jich hrozně moc… Jdou si pro mě. Všichni brzo půjdeme. Všichni.“ Z každého letadla pád přežije jediný pasažér, vždy malé dítě. Americký pastor prohlásí, že jde o boží znamení zvěstující blížící se Apokalypsu. Je to skutečně tak? A proč se kolem přeživších dětí šíří podivný pach spáleniny? TROJICE je horor, po jehož přečtení už možná nikdy nesednete do letadla!

Sněhulák

SNĚHULÁK

Tohle není přímo horor, ale tváří se tak. A tak se ponořte do mrazivého (doslova) příběhu, ve kterém figuruje temná severská noc, hromady sněhu a sněhulák, který se na zahradě objevil zničehonic. A zdá se to Birte jenom, nebo se na ni opravdu dívá černýma očima? U téhle detektivky jsme se báli jako u málokteré. Na sněhuláky už se nikdy nebudeme dívat stejnýma očima jako předtím!

To

TO

Byl by hřích, kdyby na tomhle seznamu chybělo něco od Stephena Kinga. Za jeho mistrovské dílo považujeme TO, v němž nechybí žádná hororová přísada: požár, staré tajemství ani vraždící klaun. Velkou výhodou této knihy je to, že má asi tisíc stránek, takže ji lze využít jako zbraň v případě, že se sami stanete obětí nějakého klauna!

Vraní dívka

VRANÍ DÍVKA

Jedna z nejděsivějších knih poslední dekády je nepochybně trilogie VRANÍ DÍVKA od severského ďábla Erika Axla Sunda. Jak napovídá už nálepka na obálce, nejde o čtení pro slabé žaludky. U knihy se nebudete ani tak bát, jako vám spíš bude běhat mráz po zádech z toho, jakých odporných činů jsou lidé schopni. Pokud si vás tahle série k sobě připoutá, doporučujeme také knihu SKLENĚNÁ TĚLA.

1Q84: Kniha 1 + Kniha 2

1Q84

Haruki Murakami ve své knize 1Q84 představil svět, jehož nebe zdobí dva měsíce a krutí trpaslíci „Little People“ číhají v temných rozích, aby člověku provedli nějakou lumpárnou. A do toho se tady vraždí… 1Q84 není typický horor ani thriller, ale nám ta představa světa, který se tváří jako náš, ač je ve skutečnosti odlišný, nahání hrůzu.

Stalker

262 Kč

STALKER

Až vám nějaký architekt bude přesvědčovat, že velké prosklené stěny do zahrady jsou to, co ve svém domě chcete, práskněte mu dveřmi před nosem! STALKER Larse Kepplera si pohrává se strachem, který dřímá v každém – co když mě někdo sleduje skrz okno? Co když někdo číhá pod mou postelí? O krev v této knize nouze nebude, ale pro Dušičky je to kniha jako dělaná!

Strašidla - Román (z) povídek

STRAŠIDLA

Sbírka nechutných i děsivých povídek známého provokatéra Chucka Palahniuka, který před pár týdny navštívil Prahu. Všechny jsou provázané mrazivou zápletkou dohromady, takže tvoří jeden strašidelný celek. Po internetu kolují všemožné příběhy čtenářů, kteří při čtení STRAŠIDEL omdleli nebo se z toho pozvraceli. Přejeme příjemný zážitek!

Hlava plná přízraků

HLAVA PLNÁ PŘÍZRAKŮ

Tahle kniha ještě nevyšla, ale Knižní klub ji chystá na druhou polovinu listopadu. Je to hororový příběh rodiny, kterou posedne Zlo. A to vše před zraky televizních kamer – jsou totiž účastníky reality show. Jenže co je skutečnost a co je jenom divadlo pro diváky? HLAVA PLNÁ PŘÍZRAKŮ je tak překvapivou knihou, že šokovala dokonce i Stephena Kinga, který sám říká, že ho „jen tak něco nevyděsí“. Takže na co ještě čekáte? Přidejte si ji do košíku ještě dnes a přijde vám hned, jak vyjde!