Jezdecký tábor Yonahlossee

Knihu jsem si vybrala, aniž bych přesně věděla, o čem bude. Zaujal mě obrázek a název. Copak se asi skrývá za názvem Yonahlossee? Přestože se mi téma knihy nezdálo nějak originální, rozhodla jsem se jí dát šanci.

Anton DiSclafaniová vyrůstala v severní Floridě, kam umístila zároveň i část svého díla. Děj knihy se odehrává v 30. letech 20. století v již zmíněném státě a následně vysoko v horách Severní Karolíny.

Podtext příběhu zaznamenává vrchol hospodářské krize a zároveň i nesnáz mladé, patnáctileté dívky - Theodory Attwellové. Autorka nám  tak přibližuje, jak se žilo v 30.letech, jak lidé smýšleli, co se od nich očekávalo a hlavně, jak v té době žili.

Přestože se jedná o dobu rozdílnou, je tu několik věcí, které času nepodlehly. Jedná se o lásku a přátelství. Nečekejte ovšem žádné romantické úseky či horoucí vyznání.

Dalším pozitivním bodem bylo jisté napětí v ději. Na začátku se dozvídáme, že Thea provedla špatnost, která zahanbila rodinu, a proto jí vyslala na dívčí tábor Yonahlossee. Zde jí mají vychovat v lepšího člověka. Až téměř nakonci se dozvídáme pravý důvod přemístění mladé dívky. 

Autorka nás postupně seznamuje s dvěmi liniemi, které se dílem proplétají a já v nich měla občas zmatek. Bohužel nejsou nějak víc odděleny. Jedna linie je zasazena do již zmíněného tábora, druhá je vzpomínka Thei na události předešlé – ty důležité. Známe tedy několik dalších postav, které vykreslují spoustu zajímavých charakterů. Máme tu bratra Sama, dvojče, které je zapřísáhlým přírodomilcem, pak staršího bratrance George, který je víc jak pohledný, majitele tábora, pana Holmese, několik dalších dívek a spoustu koní.

Nemohu Vám prozradit celé tajemství  příběhu, bohužel. Jediné co mohu prozradit je to, že se jedná o velice reálný příběh, který popisuje chování dospívající dívky. Dívky, která se dostává do styku s nečekanými pocity, vášní. Musí se tak vyrovnat nejen sama se sebou, ale zároveň i s okolím. Thea se začleňuje do společnosti a je to o to víc složité, o co víc byla vychovávána v domácím prostředí bez kontaktu s ostatními mladými lidmi.

Do knihy se musíte začíst, aby jste se v ní orientovali a aby Vás zaujala. Zpočátku je bohužel míň čtivá a k takové nějaké zajímavější části se dostanete až téměř v polovině.

Dílo nehodnotím plným počtem bodů. Může být zajímavým čtením pro ty, které zajímá hlubší psychologie postav. Myslím, že jako vzpomínka toho, jak se v 30. letech žilo, jak na lidi působila hospodářská krize a jak se musí rodina smířit s některými osudnými okamžiky, je kniha příjemným společníkem.

Kristýna Bednářová
www.safienka.webnode.cz

Tak jako hlavní hrdinka se i autorka této knihy věnuje jízdě na koni. Tento koníček ji s určitou pravděpodobností vnukl nápad, že by mohla o jezdectví napsat knihu. Anton DiSclafaniová vyrůstala v severní Floridě a již od dětství se věnuje právě jízdě na koni. V současné době vyučuje na Washingtonské univerzitě v St. Louis tvůrčí psaní.

Otevřela jsem skříň a zadívala se na sebe. Byla jsem ošklivá, bledá, špinavá a skoro průsvitná. Teď jsem ještě navíc měla opuchlé červené oči a popraskané rty. Vypadala jsem jako příšera. Moje rodina by mne nejspíš vůbec nepoznala. Nikdy jsem netrávila mimo domov více než jednu noc, a to pouze v Gainesville s Georgiem.

Theodora (Thea) Attwellová má všechno, co by si mohla přát. Milující rodiče, bratra - dvojče, se kterým jsou jedna ruka, a přestože v Americe právě vrcholí hospodářská krize, její rodiny se to nijak zvlášť nedotkne. Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Thea udělá nevinnou věc, která ale bohužel přeroste ve skandál. A jelikož její rodiče neví, jak se k tomu postavit, tak Theu pošlou do dívčího jezdeckého tábora Yonahlossee, do hor v Severní Karolině.

V tu chvíli jsem měla pocit, jako by mi někdo vyrazil dech. Srdce mi tlouklo tak hlasitě, že jsem si byla jistá tím, že to matka musí slyšet. Ale snažila jsem se sama sebe uklidnit. Věděla jsem díky Sasimu, jak na to. Koně totiž z lidí cítí jejich strach.

Počáteční strach a obava z neznámého postupem času mizí a Thea si začíná v Yonahlossee zvykat. Najde si přítelkyně a rozumí si také ředitelem Holmesem a jeho rodinou. Ovšem, to co se zprvu zdá jako přátelství se může pomalu ale jistě změnit v lásku.
Thea ví, že některé věci jsou prostě špatné, ale její srdce je silnější než rozum a díky této vlastnosti se často ocitá v situacích, ze kterých je velice těžké se dostat zpátky.

"Zastav ho," uslyšela jsem za zády. "Zastav ho hned!" Ale všechny instrukce byly v tuto chvíli zbytečné. Decca křičela, a znělo to tak hrozně jako sténání. Přikryla jsem si uši dlaněmi.

Co se týče samotné knihy, tak jsem na počátku vůbec nevěděla, co od ní mám čekat. A...překvpila mě. A to v dobrém slova smyslu. Není to žádný typický román pro dívky. Přijde mi, že je to něco více. Autorka se více ponoří do citů a hlavní téma této knihy není láska, ale spíš okolnosti a důsledky, které lásky může mít ve všech svých podobách. Ať už jde o lásku mileneckou, rodičovskou, či kamarádskou.

Tehdy jsem ale o tom místě nevěděla nic, kromě toho, že mě sem rodiče posílají, aby mne nemuseli nějaký čas vidět. Když jsme dorazili k cíli, byl zrovna soumrak; tuhle melancholickou hodinu jsem vždycky nesnášela.

V knize se také setkáváme se značným množstvím postav, které jsou ve své podstatě každá úplně jiná. Autorka poodkrývá roušky jejich tajemných životů, ale nikdy vám toho neprozradí příliš. I o životě hlavní hrdinky, i když se toho dozvíme hodně, tak zdaleka ne vše. Vždy zde zůstane náznak toho, abychom si věci domysleli. Autorka poodhaluje životy postav v určité fázi jejich života, ale už nám nepředkládá jejich minulost či budoucnost. Žije přítomností a vždy, pokud se uchýli k retrospektivnímu vyprávění, tak konečné důsledky směřují do přítomnosti.

Takže, pokud již máte dost různých dystopických románů, upírů, čarodějnic, vlkodlaků a já neví čeho všech ještě, tak určitě sáhněte po této knize, která vás jistě mile překvapí.

Hodnocení: 9/10

Autorka recenze: Wendy Zimmerová
http://eternal-magic.blog.cz/

Mladá dívka tak opouští nejen rodiče a své dvojče - bratra Sama, ale i milovaného poníka Sasiho, na jehož hřbetě trávila při vyjížďkách většinu času.

Thea novou situace nese velice těžce. Sama, do té doby zvyklá žít na odlehlém místě plném pomerančovníkových sadů a zvyklá hovořit s cizími lidmi jen hodně sporadicky, se tak ocitá ze dne na den ve vzdálené elitní škole plné dívek z dobře situovaných rodin. 

Dívky se tu mají zdokonalit v ježdění na koni, ale především se naučit být dámami. Většinu z nich, jak velí tradice, čeká v osmnácti sňatek a úloha vzorné manželky.

Thea je osamělá a smutná. Tak moc touží vrátit se domů, ale nemůže. Zlobí se na rodinu i svět okolo sebe. Nedokáže si zprvu představit, jak tady mezi tolika děvčaty vydrží. Postupem doby si ale na nové prostředí přivyká, mezi dívkami nachází kamarádky a život se v Yonahlossee nezdá už tak nesnesitelný. Kromě několika hodin vyučování ve třídách, totiž většinu času dívky sedí na koňských hřbetech. A to je to, co Thea miluje.

Jenže i v Yonahlossee se skrývá kousek čehosi zakázaného, a tak moc přitažlivého. Něčeho, po čem Thea zatouží, a co je tak moc podobné tomu, co ji vyhnalo z domova...

Thea svoje vyprávění ze života ve škole pravidelně prokládá svými vzpomínkami, v nichž se postupně i rozkrývá důvod pobytu ve škole. Dívka žila izolovaně od ostatních lidí, neměla žádné kamarády, všechen čas trávila vlastně jen se svým bratrem Samem a bratrancem Georgiem a společně objevovali krásy přírody a zvířat. Jenže pak se postupně stalo něco, co se stát nemělo...

Když jsem knihu otvírala, nevěděla jsem, co od ní čekat. Do první čtvrtiny jsem si ani nebyla jistá, jestli se mi líbí a baví mě nebo ne. Zkrátka jsem četla bez nějakého velkého zaujetí. Pak se to změnilo a příběh mě vtáhl do sebe. Nevím v jakém momentu ani proč, ale stalo se. Pohled do koňského světa i mladé dívčí duše skrývající tajemství mě zaujal. Autorka vypráví velice příjemně, lehce a později snad, s ohledem k věku hrdinky, i trochu nečekaně odvážně.

Thea není totiž typická kladná hrdinka. Fandíte jí, soucítíte s ní, ale občas ji musíte i nesnášet, když dokáže být v některých situacích tak moc sobecká, protivná a zaujatá jen sama sebou. Na druhou stranu je to ale stále jen mladá dívka na prahu dospělosti, která se hledá a objevuje vlastní sexualitu.

Jezdecký tábor Yonahlossee je kniha plná koní, mládí, zakázané sexuální přitažlivosti a především sladkosti i hořkosti dospívání. Příběh je velmi čtivý, zajímavý a poněkud zvláštní. I teď po dočtení tak trochu pořád nevím, co si o něm myslet. Ale není to myšleno negativně, jen je to zkrátka těžko definovatelné. V celkovém součtu se mi kniha líbila a troufám si říct, že rozhodně stojí za přečtení.

Autorka recenze: Eva Šamánková

Pak do toho vstoupí láska, nečekaná a neznámá. Thea ani pořádně neví, co to je, ale je jí jasné, že její srdce přetéká citem. A že jsou hranice, za které by mladá dáma neměla jít, i když je náklonnost na obou stranách hluboká a upřímná...

Vetřela jsem si kapičku parfému za uši, jak to vždycky dělávala matka. Z Georgieho se jednou stane George Atwell, přestane se mu říkat dětskou přezdívkou, a co bude pak? Mohla bych se stát jeho ženou? Opřela jsem se o toaletní stolek. Nemyslím si, že bych chtěla být jeho ženou, ale z knih jsem věděla, že právě to se nakonec stane, když se dva lidi začnou líbat.

Dívka svůj ráj záhy ztrácí. Matka ji posílá pryč, do jezdecké školy daleko od domova. Prý z výchovných důvodů. Možná je v tom víc, ale kdoví. Koneckonců, jsou třicátá léta minulého století, zemi trápí krize a ženy tak jako tak dosud většinou nemají lepší vyhlídky než výhodný sňatek. V jezdeckém táboře Yonahlossee dostane Thea dostatečně dobrý základ na to, aby z ní později byla pečlivá a hodná manželka.

Poprvé v životě má kolem sebe tolik lidí. A tolik dívek svého věku. Najednou je tu možnost kamarádství, ale také soupeření a značné sociální rozdíly. Někdy je přece jen lepší utéct do lesů na koni, za soumraku, kdy v nedalekých horách není ani živáčka. Tím spíš, že Thee chybí rodina. Chybí jí strašně. Co když už nikdy nic nebude jako předtím?

Z nejasného tušení se stává jistota poté, co i v tomto prostředí, v odloučení od okolí a ve společnosti stovky dalších dospívajících dívek, poznává Thea vášeň. Jsou cesty, na nichž nelze udělat krok zpět.

Chtěla jsem toho moc? A chtěla jsem opravdu tak moc jeho? Ano a ještě jednou ano. Ale někde vzadu v mé mysli se objevovala nepěkná myšlenka na to, že bych byla mnohem šťastnější, kdybych toho nechtěla tolik.

Asi nebudete vědět, co si o této knížce myslet, dokud ji nedočtete. A možná ani poté ne. Mně se jednoduše líbila, bavilo mě být v tom světě a klidně bych v něm zůstala ještě o něco déle. Ale čte se to tak lehce a s chutí, že to v lepším případě budete mít na dva večery. Pro mě to byla jedna slunečná sobota. Mělo by vycházet víc takových knih.

Autorka recenze: Kamila Poláková