Skvrna

Obyčejný život téhle mladé ženy se změní jednoho deštivého jarního dne, a sice v okamžiku, kdy za ní přijde jistá Susan Burkeová, které v jejím domě straší. V jednom z pokojů se na zdi z ničeho nic objevila krvavá skvrna. S jejím nevlastním synem se děje něco strašného. Mladá „věštkyně“ a poskytovatelka erotických služeb v salónu pro pány se chopí příležitosti vydělat nějakou korunu s vynaložením minimální snahy a vydá se na to děsivé místo. Vybavena podomácku vytvořeným lektvarem, mořskou solí a trochou šalvěje ještě netuší, že ten ponurý viktoriánský dům skrývá mnohem děsivější tajemství, než strašidelnou šmouhu na zdi.

Skvrna (Grownup) byla napsána pro soubor Rogues (Darebáci), který z povídek vícero autorů sestavil George R. R. Martin.

Začátek knihy je typicky ve stylu Gillian Flynnové. Drsný, přímočarý, lehce šokující. Na nic vás nepřipraví a vše naservíruje tak, jak to běží. Děj plyne v jemně duchařském stylu a závěr vás dokonale překvapí. Takové rozuzlení snad nemohl čekat nikdo.

Skvrna má přibližně 70 stran, ale musíme brát v potaz, že se jedná o knihu menšího formátu (12,7 x 17,2 cm). Přečíst ji stihnete dřív, než se vám po obědě probudí děti.

I na tak krátkém rozsahu je však rozveden napínavý a zajímavý příběh s nečekaným závěrem. Stylově je to typická Flynnová, jen forma je hodně odlišná od toho, co jsme od ní zatím poznali. Člověk zkrátka musí Skvrnu brát jako povídku.

Obecně mi od Gillian Flynnové zatím víc sedí krimi thrillery. Zmizelá mě nadchla, Ostré předměty mě ujistily v tom, že právě tenhle styl je moje gusto, a z Temných koutů jsem byla vyloženě nadšená. Zatím se mi ještě nestalo, že by si mě tato autorka nedokázala omotat kolem prsu už od první stránky.

O Skvrně se snad všude píše jako o hororové povídce. Osobně za touhle nálepkou zrovna nestojím, i když jistý náznak duchařiny v ní je. Atmosféra je místy hodně mrazivá, občas odlehčená nějakým ironickým fórkem. Gillian Flynnová má prostě schopnost zplodit kvalitní děsivý příběh jak na pár stech stranách, tak i v díle, které by se svým rozsahem dalo nazvat kapesním.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Přidat komentář

Hlavní hrdinkou je mladá žena, která se živí (jak sama říká), tím že nabízí speciální terapii, či působí jako vědma. Obojí je pravda - v zadní části podniku kde pracuje, funguje v útulném pokojíku speciální terapie pro muže a v přední části, v neméně útulné místnosti (jen prodchnuté jemnými vibracemi nadpřirozena) praktikují svou činnost vědmy. Jejich klientkami jsou převážně nešťastné ženy, jimž v životě nic podstatného nechybí, jen...jen jsou tak nějak smutné.

Úča - jak zní „pracovní“ jméno terapeutky/vědmy, vyrůstala jen se svou jednookou matkou, která se sice nepotýkala s démonem alkoholu nebo drog, ale s nechutí pracovat, nebo vůbec dělat cokoli pořádně. Díky tomuto způsobu nonkonformní výchovy nedělá Úče problém vykonávat praxi čtenářky aur i bez sebemenší schopnosti vnímání duchovna. Stačí jí základní znalosti psychologie žen - přinašeček peněz a vlastní výmluvnost.

A tak jim říkám něco jako:"Do života vám vstoupí veliká vášeň." A pak vyberete něco, co by mohlo zabrat. Zkusíte vymyslet, díky čemu ze sebe mají pěkný pocit. Učit dítě, dělat dobrovolnici v knihovně, vychovávat psy, chovat se ekologicky. Ale nenabízíte to jako řešení, to pozor! Říkáte to jako varování:" Do života vám vstoupí veliká vášeň...buďte opatrná, nebo vám pohltí vše, na čem vám záleží!" Neříkám, že je to vždycky takhle jednoduché, ale často to tak bývá. Lidé chtějí mít vášeň. Chtějí mít cíl a smysl. A když se jim toho dostane, vrátí se, protože jste jim předpověděli budoucnost a ono to vyšlo.

Susan Burkeová, která jednoho dne přišla na schůzku s vědmou, vypadá jako ideální klientka: nenápadně, leč draze oblečená, očividně vyvedená z rovnováhy, obávající se domu, kam se nedávno s manželem a dvěma syny nastěhovala. V jedné části domu se objevila tajemná skvrna... Nadto se jí zdá, že jeden ze synů, ten nevlastní, přebírá zlověstnou auru (sice původně viktoriánského, nyní však moderně a nákladně přestavěného) domu. Prostě očividný zdroj snadného výdělku! Vědma v rámci očistných procesů rutinovaně sype po celém domě sůl, pálí bylinky – prostě vykonává působivé placebo rituály sloužící především k uklidnění zákaznice. Pak se ale objeví několik znepokojivých okolností a vše se začne jevit v jiném světle.....

Jak je možné, že je na internetu článek týkající se temné historie domu a kde lze dokonce najít zřetelnou fyzickou podobu osob žijících v domě v současné době a lidmi již dávno mrtvými? Mezi trojúhelníkem matka - vlastní syn - nevlastní syn, panuje takřka hmatatelné napětí a zdá se, že příčina skutečně pramení ze zdroje pocházejícího z jiného světa, nežli je ten náš.

A nebyla by to Flynnová, kdyby nedokázala z tohoto materiálu vykovat skutečný šperk a naservírovat tuto lahůdku čtenáři na zlatém podnose. S chutí do čtení - jedná se o další velice zdařilé duchovní dítko této výborné autorky!

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář