Příběh se sice odehrává v roce 2016, ale v několika možných alternativách tohoto období. V té alternativě roku 2016, kdy je vynalezen stroj času,  lidstvo v důsledku technické revoluce, kterou spustil převratný vynález jakéhosi supergenerátoru energie, disponuje vysoce vyspělými technologiemi a žije díky tomu v blahobytu, obklopeno všemi myslitelnými vymoženostmi. Pohyblivé chodníky, generátory jídla, kolonizace Měsíce, vznášedla a vrchol této pyramidy – stroj času. Prvním cestovatelem časem se stává Tom Barren, syn vynálezce stroje času.   

Stejně jako astronauti, procházejí i chrononauti náročným výcvikem a připravují se na přenos do zlomového okamžiku moderních dějin –11. července roku 1965 14:03:48, kdy Lionel Goettreider spustil prototyp svého objevu a nevědomky tím strhl lavinu technického pokroku.

Tento novodobý Prometheus přinesl lidem místo ohně čistě získávanou energii umožňující překotný rozvoj, ale on sám (a všichni, kdo byli přítomni uvedení stroje do provozu), zaplatil cenu nevyšší, prototyp sice fungoval, měl však závažnou závadu: produkoval záření později nazvané záření tau, vynálezce sice chybu dokázal odstranit, ale v krátkém čase zemřel na nemoc z ozáření. Ovšem právě toto záření umožnilo cesty časem – stalo se čímsi jako vodicí čárou v časoprostoru.

Tom, hledající své místo v životě stejně složitě, jako hledá cestu ve vztahu ke svému otci, má pocti, že zpacká všechno, do čeho se pustí a jeho cesta časem tento pocti ještě umocní – díky nepředvídatelným okolnostem se ve stresu dopustí základní chyby, vynechá jednu fázi přípravy před časovým skokem a v důsledku toho dojde k razantnímu odklonu od vývojové linie a Tom se ocitá v „našem“ roce 2016…

Elain Mastai si skutečně precizně vyhrál s časovými propletenci, nastínil i další alternativy našeho roku, několik Alter ego hlavního hrdiny a nadhodil otázku, zda je žádoucí pokusit se přehodit výhybku zpátky na hlavní trať, nebo se spokojit s tím co je a nechat plynout život tak jak je. Kniha Dnešek není naposled je přirovnávána k Marťanovi a ne neprávem, jako v Marťanovi i tady si autor nechává záležet, aby všechny technologické detaily působily věrohodně. 

Dnešek není naposled

Kdybyste odcestovali časem do včerejška, Země by se nacházela v jiném místě ve vesmíru. I kdybyste se vrátili časem jenom o jednu sekundu, Země by pod vašima nohama uhnula  o nějakého  půl kilometru. Za jedinou sekundu. Všechny filmy o cestování časem jsou nesmysly, protože Země se pohybuje. Neustále, nepřetržitě. Když se vrátíte o den zpátky, neskončíte na stejném místě – skončíte v propastném vakuu vesmírného prostoru.

Marty McFly by se neobjevil o třicet let dřív ve svém rodném městě Hill Valley v Kalifornii. Jeho vyfešákovaný DeLorean by se zhmotnil v nekonečné černé prázdnotě vesmíru asi 650 miliard kilometrů od Země. Pokud by Marty bezprostředně neztratil vědomí vlivem nedostatku kyslíku, bez tlaku vzduchu by začaly všechny tekutiny v jeho těle bublat, částečně se vypařovat a mrznout. Byl by mrtvý ani ne za minutu.

Každopádně je Mastai nadějným autorem, kniha je velice zdařilá a určitě jsem ji nečetla naposledy! Hodnotila bych 8 ½ body z deseti.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Tom je ve svém světě outsider. Nic se mu nedaří, jak by si představoval, nic nedokázal v soukromém, ani pracovním životě. Jeho otec Victor je geniální vynálezce pracující na stroji času, matka potlačila svou osobnost, aby se ve všem podřídila otci a vytvořila mu optimální prostředí pro jeho výzkum. Když při nešťastné události Tomova matka umírá, řekne synovi a manželovi "postarej se o něj". Victor její vzkaz přirozeně pochopí tak, že se má postarat o Toma, a tak ho zaměstná jako náhradníka chrononauta ve svém výzkumu. Jako astronauti cestují vesmírem, putují chrononauti časem. A Victorům první pokus o cestu časem je již na spadnutí. Nikdo (ani Tom ne) nepočítá s tím, že by se Tom na cestu časem opravdu vydal. Dělá jen náhradníka nejlepší chrononautce, která se celý život chtěla stát astronautkou.

Přesto se události vyvinou tak, že Tom odcestuje do roku 1965 a stane se neviditelným svědkem pokusu Lionela Goettreidera při prvním spuštění jeho generátoru, na jehož základě se svět utvářel tak, jak ho Tom zná. Ale protože je Tom prostě packal, nepodaří se mu být jen pozorovatelem této významné historické události, jak bylo v plánu, ale omylem změní běh dějin. Po zběsilém návratu do současnosti se ocitne ve světě, který nezná Goettreidera, ani jeho motor a je neskutečně zaostalý… prostě náš běžný svět. Kupodivu v něm potká svého otce, stále žijící matku a dívku velmi se podobající jeho platonické lásce…

Dnešek není naposled

Kniha Dnešek není naposled je literární debut kanadsko-izraelského spisovatele žijícího v Torontu Elana Mastaie. Je přirovnáván k Marťanovi Andyho Weira. Dvě prvotiny mladých autorů, které prorazily do celého světa. Obě v žánru sci-fi, vydatně protkané humorem. Obě se mi líbily, ale kdybych měla srovnávat, tak Marťan asi o trošičku víc… Každopádně si budu hlídat vydání dalších knih obou těchto autorů!

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková