Pražská noc
Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2011/08 | |
Počet stran: | 152 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 135 × 207 mm, 236 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 199 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 26.04.2024 15:26 |
- Sledovat titul
- Recenze (1)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Jonathan Allen, autor žijící na Kanárských ostrovech, vypráví příběh dvou vášnivých sběratelů starožitností, kteří jako dva přízraky bloudí světem, protože kdysi navzdory varování starého rabína použili magickou formuli z jedné staré knihy. V rudolfinské Praze poznávají slavné sbírky a také osud Rudolfa II., patrona umění. V jejich zvláštních a vzrušujících příhodách se prolíná budoucnost, minulost i přítomnost.Specifikace
Název: Pražská noc
Originální název: El sueno de Praga/The Dream of Prague
Autor: Jonathan Andrew Peter Allen
Překladatel: Miluše Válková
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-242-2963-8
EAN: 9788024229638
Objednací kód: -
Odborné recenze
Od žraločích zubů po pár facek
6.10.2011Pokud jste někdy něco sbírali, možná pochopíte logiku románu Pražská noc španělského spisovatele Jonathana Allena okamžitě. Pokud ne, možná vám naopak příběh dvou mladíků Hipólita a Rodolfa pomůže pochopit vaše bližní, již tráví svůj čas přerovnáváním, tříděním a hromaděním sbírek známek, bezobratlého hmyzu, obrazů či keramických hrnků s obrázkem Panny Marie.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Nahlížíme do černé díry se schodištěm, robustní krabicovité věže, kterou navrhl v polovině čtrnáctého století geniální stavitel Matyáš z Arrasu. Je v ní tma, proto si bereme pár červených svící, jež prskají v rohu kaple. Vzduch v katedrále je suchý, všude čisto, nikde žádný prach ani pavučiny. Věž je však vlhká, páchne plesnivinou a ledově to v ní profukuje...
Vyšli jsme šedesát schodů a musíme se zastavit. Díváme se nahoru a vidíme dřevěný strop. Z posledních sil se snažíme dojít do místnosti nad ním. Na silném laně jsou v prostoru zavěšené tři různě velké zvony.
„Tady se už dýchá lépe, viď?“ říká Rodolfo a prochází se po stísněné zvonici. Svíce hoří lépe, plamínky se zvětšují a vydávají mihotavé načervenalé světlo. Kousek od nás vrzly dveře, pak ještě jedny a další. Oslní nás jakýsi záblesk, do místnosti proniká nazelenalý kouř a mizí na schodišti. Kouř nás zpočátku vyděsí, je však neškodný, a navíc hezky voní. Není to jen jedna jediná vůně, ale celá směsice; je v ní cítit domácí chléb, studentskou menzu, chladný vzduch u Seiny, pařížskou dlažbu, parfém doni Rufiny, Rebečinu nádhernou kolínskou, Jimeninu pleť, Maríiny rty...