Pražská noc

Romanopisec a novinář Jonathan Allen (1963) pochází z Kanárských ostrovů. Část jeho rodiny sem však přišla ze Skotska a on sám byl v osmi letech poslán z rodného ostrova na jiný ostrov, do Anglie, aby tam v internátní škole podle svých slov „zažil pocity neštěstí a zocelil se tak“. Následovalo studium jazyků a zejména francouzské literatury na Cambridgi a doktorát na univerzitě v Londýně. Od útlého dětství byl a je tento muž zároveň sběratelem. Při představení českého překladu knihy v pražském Institutu Cervantes například líčil, jak v dětství sbíral všechno možné, včetně různých druhů žraločích čelistí, a jak rodiče rozsahem svých sbírek přiváděl k zoufalství, jež často končilo fackami.

Stejně jako jeho dva mladičtí hrdinové, kteří ale na rozdíl od něj vyrůstají na ostrově Gran Canaria v době po španělské občanské války a snaží se svou sběratelskou vášní překonat tíživou atmosféru tehdejšího frankismu. Hipólito Robayna a Rodolfo Marrera se jako každý opravdový sběratel umění snaží podle slov autora knihy „sehrát se světem šachovou partii, a čím větší počet figurek mají ve hře, tím se cítí jistější“.

Jsou však příliš mladí, jejich ostrov je příliš malý a jejich rodiče je mají za podivíny, kteří zaneřádili počestné domy spoustou nepotřebného harampádí. „Někdo nás prozradil. Naše jediná společná sbírka skončila na smetišti. Cožpak totéž co my nedělali králové a knížata? Cožpak nevyhledávali a neshromažďovali a nevystavovali ty nejfantastičtější předměty?“ ptají se zdrcení chlapci.

Osud či duchové jim však přihrají bohatou tetičku Rufinu, která přijede do města Las Palmas z Madridu právě včas, aby dva umění a sběratelství chtivé chlapce osvobodila z ostrovního jha. Příběh však vypráví dva duchové, již uvízli mezi očistcem a další astrální dimenzí. Někdejší celoživotní vášniví sběratelé, nyní přízraky, Hipólito a Rodolfo se společně scházejí a vzpomínají pomocí nejrůznějších časových skoků na fantastické výlety do říše Rudolfa II.

Jonathana Allena tento panovník fascinuje už od puberty, kdy se seznámil s divadelní hrou Král Rudolf. V románu Pražská noc pak chtěl vzdát hold nejen všem posedlým sběratelům, ale především jejich knížeti Rudolfovi II. Přestože o Rudolfu II. a jeho maniodepresivních stavech, alchymistech, šarlatánech a oblíbených umělcích a architektech toho ví český čtenář z hodin dějepisu jistě poměrně hodně, možná překvapí zejména osudy rudolfínských sbírek, jež byly po smrti císaře během jedné stovky let doslova rozprášeny. Podle slov Jonathana Allena byl Rudolf II. nejen mecenášem umění, ale prvním moderním sběratelem, jenž nejen své sbírky sepisoval a katalogizoval, ale také umožňoval badatelům jejich studium.

Přestože kniha Pražská noc kolísá mezi žánry fantasy, románem pro mládež a novelou na historické téma, zaujme zejména podrobným zkoumáním sběratelské vášně. Ta je, stejně jako literatura, jež slova sbírá, třídí, tříbí a vystavuje, pokusem znova vytvářet svět. Případně s ním sehrát šachovou partii.


5.10.2011  Lidové noviny  

Přidat komentář