Rozhodnutí porodní báby 3

Anotace

Ukázka z textu

Hartmutova pochodeň osvětlovala kobku natolik jasně, že Marta rozeznala i lehký úsměv, s nímž ji Christian pozdravil. Byl spoután v řetězech, oblečení měl ještě zakrvavené z boje, ale zřejmě mučen nebyl.
Zoufale se k němu vrhla: „Proč?“ šeptala vzrušeně, slzy jí tlumily hlas, a sklopeným zrakem hledala v zemi otvor k útěku, který odmítl využít.
„Pustili tě ke mně, abys mě přemluvila?“ zeptal se tak hlasitě, aby Hartmut slyšel každé slovo. „Mám se veřejně kát za to, že jsem jednal podle rytířské přísahy, kterou jsem složil?“
Tvář jí strnula. Marta ustoupila o krok zpět.
„Markrabě Albrecht slibuje, že ti daruje život, když zítra přede všemi přiznáš svůj zločin,“ vypravila ze sebe přiškrceně. „Přikázal mi, abych ti to vyřídila.“
„A jaký zločin mám přiznat?“ zeptal se Christian teď už přímo Hartmuta.
„Jednal jste proti rozkazu markraběte a ohrozil tak stříbrný poklad.“
„Vy víte stejně dobře jako já, že jsem jednal správně a tak, jak bylo v dané situaci třeba,“ namítl Christian pěvně. „A že Albrecht poruší právo, když nade mnou sám vynese hrdelní rozsudek. O mé vině či nevinně má rozhodovat thing.“