Osudy porodní báby 2

Anotace

Ukázka z textu

Marta s hrůzou čekala, co bude dál. Než se stala Christianovou manželkou již několikrát se na ní muži dopustili násilí. ale ještě žádného se nebála tolik jako tady toho. V černé kutně, obklopen temným stínem, na ni působil jako vyslanec pekel. Oči se mu leskly, když po ní dychtivě vztáhl kostnatou ruku. Trhla sebou, ale řetězy jí neponechaly skoro žádný prostor. Utýraně zasténala, když jí prsty připomínající pavoučí nohy přejížděly po těle a dotýkaly se míst, která směl vidět jen Christian. Vykřikla studen a zděšením.
„Jen vřískej, čarodějnice!“ supěl vzrušeně.
Pochopila, že muž s dravčí tváří nehledá na jejím těle čarodějnická znaménka. Viděla, jak se mu v podbřišku vzdouvá kutna a v obličeji se zračí chlípná žádost.
„Jste boží muž! Jaký hřích to na sebe uvalujete!“ vykřikla zoufale.
Na okamžik se zarazil, jako by ho přistihla. Ale vzápětí se mu po tváři rozlil zlý úsměšek a neskrývaná radost.
„Jaká ďábelská hříčka – zkaženost ženských s jejich hříšným tělem. Přijmi trest za svou vzpurnost, čarodějnice, nebo se přiznej!“
„Nejsem čarodějnice!“ ohradila se zoufale.