Právo na návrat

(0x)
Nakladatel:Odeon
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:384
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 207 mm, 486 g
Více podrobností
Běžná cena: 319 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 19.10.2019 09:48

Anotace

Jak bude vypadat Izrael roku 2024? Autorova vize je mrazivě apokalyptická. Izrael se po dlouhých letech marného boje se sílícími pumovými a raketovými útoky Palestinců a po neúspěšných pokusech o mírový proces scvrkne na proužek území u pobřeží s Tel Avivem. Kdo mohl, ze země uprchl. Nový román významného nizozemského spisovatele je mrazivě aktuálním poselstvím.

Specifikace

Název: Právo na návrat

Originální název: Het recht op terugkeer

Autor: Leon de Winter

Překladatel: Ruben Pellar

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1347-6

EAN: 9788020713476

Objednací kód: -

Odborné recenze

Právo na návrat a pravda arabských děloh

23.2.2011

Mír s Araby není nic jiného než odklad vlastní popravy, zazní v románě Leona de Wintera Právo na návrat. Je něco nejspíš zákonitého na tom, že v Nizozemsku, kde člověk saje toleranci s mateřským a kravím mlékem, se v posledním desetiletí objevily sporné a výrazné osobnosti ostře se rozcházející s tím, čemu se povrchně říká politická korektnost.

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Sára zmizela jednoho odpoledne na pláži v Tel Avivu, dva kilometry severně od Jaffy. Ikki Bramovi vyprávěl, že Batja Lapinská, její matka, si s sebou vzala vodu a limonádu, obložené chleby a hroznové víno. Rozložila vojenskou zelenou celtu a uhladila ji dlaní, pak zapíchla ostrou špičku tyče slunečníku do teplého písku a Sára si dělala barevnými formičkami z umělé hmoty v podobě hvězdy, půlměsíce a krychle bábovičky.
Sára, pětileté děvčátko s blonďatými kudrnami a velkýma modrýma očima, v ostře červených plavečkách, které těsně obepínaly její buclaté tělíčko, mávala strážním člunům, které se mírně kolébaly o sto metrů dál na vlnách, Batja četla ve stínu pod slunečníkem poslední knihu Davida Manowského, izraelského spisovatele, který bydlel v kanadském Vancouveru a rok předtím získal Nobelovu cenu za literaturu, a pravidelně stírala prostředníčkem zrnka písku, která ulpívala Sáře v koutcích. Měla čas a klid, aby si z prastarého iPodu poslechla Dvořákovu Devátou. Podala Sáře sendvič se salámem a natáhla se na celtu. Plakala při četbě Manowského knihy, nad příběhem jeho syna, kterého zastřelili na podzim roku 2006. Když si setřela hřbetem ruky slzy a vrhla pak pohled přes rameno, aby spatřila uklidňující obraz hrající si dcery, uviděla hrstku jiných dětí – bylo jich tu už jen málo. Vztyčila se a klouzala pohledem po pobřeží.
Hledala svou Sáru. Viděla jiné holčičky, svou dceru však ne.


Žánry