Babička (Edice Filmová řada)

Úžasné je i zmapování hospodářského roku, který samozřejmě souvisí s ročním obdobím. Ukazuje nám, jak se dříve pracovalo, jaká byla povolání, jaké zvyky a obyčeje se dodržovaly, jak se vychovávaly děti, jak se chodilo do školy, jak to chodilo v hospodářství, na gruntu, co se oblékalo, vařilo a jedlo, jak se slavívalo a jaká byla zábava, křesťanské svátky, rostliny v přírodě, okrasné i léčivé byliny na různé druhy stonání, druhy stavení, ale i malý náhled do panského světa, vesnici tak vzdáleného (kde ani peníze a majetek nedokážou zahladit smutek, protože kde není dětí, není pokračování a radosti, není života).

Dokonalý popis všech věcí, od malých drobností až po celek jako takový nám naprosto plasticky představí dřívější život.

Z knihy čiší především pokora a úcta, k lidem, ke zvířatům, i k přírodě jako takové, což je v dnešním uspěchaném, technickém a předimenzovaném světě věc téměř nevídaná.

Babička - nová verze

Vysvětlivky nám pomohou porozumět pro nás dnes už neobvyklým či neznámým výrazům, jsou řazeny podle stran, tak jak se v textu vyskytují.

Překrásné ilustrace Zdeňka Buriana umocňují celkový dojem z této přenádherné knížky, kterou známe všichni. Poprvé vyšla Babička s Burianovými ilustracemi v době české republice nejtemnější, za druhé světové války, v roce 1940.

Kdo by si nevzpomněl na svou babičku, laskavou, milou, s náručí otevřenou pro nás, děti.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Babička - nová verze

Všechny postavy o kterých se píše a o kterých příběh pojednává jsou mi velice sympatické. Čtení této knihy je pro mne krásný oddych a vrátím se o několik desítek let zpět, do dob v kterých se příběh odehrává.

Babička, osoba o které příběh pojednává byla výjimečná žena. Babička žila na vesnici v chalupě. Jednoho dne babičce přišlo psaní od její dcery aby se za ni odstěhovala. Babička se po rozmýšlení rozhodla za dcerou na Staré Bělidlo odstěhovat.  Poprvé v životě uviděla svá vnoučata a ti si svou babičku okamžitě oblíbili.

Babička se o vše moc pěkně starala, věnovala se svým vnoučatům se kterými chodila do lesa a na procházky. Každý kdo babičku poznal si ji pro její dobrosrdečnost a povahu oblíbil. Babička se snažila pomoci každému kdo pomoc potřeboval, ať už dobrým slovem nebo svou radou. Babička byla velmi rozumná a v životě již něco poznala takže dovedla velice dobře poradit.

Když Babičku čtu, vše si představuji a někdy si přeji poznat také takovou babičku. Dokonce si někdy i pobrečím. V dnešní době je pro mne čtení tohoto krásného příběhu nádherné odreagování a tak trochu vzpomínkou na mé dětství, kdy jsem jezdila k mé babičce, která měla malý baráček s krásnou zahrádkou a já k ní jezdila na prázdniny. Má babička byla velice hodná a trochu mi připomíná babičku Boženy Němcové.

Snad každý Babičku Boženy Němcové zná a příběh četl, ten kdo ne tak tomu doporučuji aby si tuto knihu koupil a přečetl.

Autorkou recenze je Šárka Lipčáková

Babička - nová verze

Samotný příběh od Boženy Němcové je již notoricky známý, ale pro ty mladší, kteří se s knihou ještě nesetkali - na Staré Bělidlo přijíždí žít ke své dceři babička, která zásadně ovlivní chod celé rodiny i výchovu dětí (Barunka, Vilém, Jan a Adélka) svou pílí, pracovitostí a láskou ke všemu živému. Kniha vypráví i o osudu Viktorky, Kristly a Míly, kněžny Zaháňské a její schovanky komtesy Hortenzie a dalších osobách, které v ratibořickém údolí žily.Vyprávění je to milé, někdy napínavé, jindy úsměvné nebo dojemné. Když na konci knihy babička zemře, vhání to slzy do očí i těm tvrdším z nás.

Nechci popisovat obsah knihy - koneckonců, téměř každý už se v životě s tímto příběhem setkal a ten kdo ne, by si měl knihu sám přečíst.

Je to totiž příběh psaný srdcem, plný pohody, lásky a vnitřních lidských hodnot. Každý si při jejím čtení určitě rád vzpomene na vlastní dětství a vlastní babičku.

Poutavým příběhem jsme vtaženi do děje a i když jsem knihu od dob dětství četla několikrát, tak například příběh Viktorky a černého myslivce čtu vždy s napětím a zatajeným dechem, i když dávno vím, jak vše skončí.

Kdyby mi kdokoli řekl když jsem studovala, že knížku, kterou jsem dostala za úkol přečíst jako povinnou četbu budu číst ještě několikrát a dobrovolně, pousmála bych se… A přesto se tak stalo.

Kniha Babička (obzvláště tato s tak nádhernými ilustracemi) by neměla chybět v žádné knihovně… Její krása a poutavost nás povzbudí vždy, když nám nebude nejlépe – je totiž plná naděje a lásky a pokud si ji přečteme v době, kdy nám nic neschází, zavede nás do vzpomínek na dětství a to určitě není v dnešní době málo.

Autorkou recenze je Jana Morávková

Babička - nová verze

V této povídce Božena Němcová vzpomíná na své dětství a na svou babičku Magdalénu Novotnou. Babička je silně idealizovaná postava. Božena Němcová do ní vložila všechny dobré vlastnosti vesničanů, které znala. Babička je zbožná, hodná, skromná, pracovitá, žije v souladu s přírodou, lidmi a Bohem.

Příběh je uveden prologem, kde Němcová vysvětluje, na koho vzpomíná. Děj se odehrává se na Starém Bělidle, kam babička přijíždí k Proškovým, kteří slouží u kněžny. Kněžnou byla doopravdy myšlena kněžna Zaháňská.

Dílo popisuje život na vesnici během jednotlivých ročních období. Z knihy se dozvídáme, jak se dříve vychovávaly děti, jaké měli dříve naši prarodiče zvyky a obyčeje a jak se pracovalo.

Mezi popis života vesničanů jsou vloženy dva dramatické příběhy: o Viktorce a Kristla a Míla. V díle vystupují dnes už notoricky známé postavy jako: babička, kněžna a její schovanka Hortenzie, Kudrnovi, Kristla a Míla a rodina Proškových, kde se babička starala o vnoučata: Barunku, Jana, Viléma a Adélku. Také si spousta lidí, při zmínce o povídce Babička od Boženy Němcové, často vzpomene na psy Sultána a Tyrla.

V Babičce jsem si listovala již jako malá a ráda jsem si prohlížela ilustrace od Zdeňka Buriana, ale s chutí si tuto knihu přečtu i dnes. Když totiž tuto povídku čtu, připomíná mi to mé bezstarostné dětství.

Vřele doporučuji všem, kteří se chtějí odreagovat a něco dovědět o naší minulosti, tradicích a zvycích. Tak doporučuji jako povinnou četbu k maturitě, neboť děj není složitý, dá se dobře pochopit a také se dá o knize a její autorce dlouze hovořit.

Autorkou recenze je Barbora Manová

I dnes, po letech, vidím v duchu Staré bělidlo, chaloupku, kde na zápraží na lavičce sedí babička obklopená vnoučaty Vilémem, Janem, Adélkou a zvídavou Barunkou. Po dvoře běhají slepice, na sluníčku se vyhřívají kočičky a u dveří leží Sultán a Tyrl. Prostě idylický obrázek venkova.

Babička - nová verze

Babička, prostá venkovská žena, byla přirozeně moudrá a upřímná. Mnoho lidí u ní hledalo radu i pomoc. A ona vždy nezištně poradila a pomohla. Měla přátele v podzámčí i na zámku. S dětmi chodila na bylinky, do myslivny, k mlynářovým i na zámek. Také ke splavu, kde si máčely nohy a pouštěly proutky po vodě a děti chtěly vědět kam až proutky doplují. Děti vedla k lásce k vlasti, šetrnosti a pracovitosti.

Knihou se prolíná příběh nešťastné Viktorky sedávající u splavu nebo pobíhající po lese. Babička dětem vysvětlila, že se jí nemusí bát a nemusejí se bát ani černého myslivce. Vedla je k toleranci a úctě k lidem, která nám v dnešní době tak schází.

Božena Němcová v knize popsala život na vesnici v průběhu celého roku. Od pečení chleba, krmení drůběže, návštěvy kostela, až po běžné domácí práce. Také zachytila lidové zvyky a obyčeje – vánoce, velikonoce, vítání jara, masopust, dožínky.

Kniha byla vydána již mnohokrát, má překrásné ilustrace ať již od Marie Kvěchové, Zdeňka Buriana, Václava Špály nebo Adolfa Kašpara.

Myslím, že i v dnešní době zůstává Babička krásným čtením a doporučila bych ji všem i malým čtenářům, kteří se vás určitě budou ptát na mnoho věcí, které jim dnes už nic neříkají. Tak třeba co je to  „kapsář„ - víte to ?

Autorkou recenze je Lenka Marešová