Shledání
Nakladatel: | Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Edice: | Světová knihovna | |
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2009/07 | |
Počet stran: | 256 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 132 × 206 mm, 384 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 279 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 13.12.2024 18:39 |
Anotace
Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem – přivézt z Anglie do Irska tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na brightonské pláži. Není lehké se vyrovnat se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však Veronika zvládá vzpomínky, které v ní jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Roku 2007 získala Anne Enrightová za román Shledání Man Bookerovu cenu. Dílo postupně vyjde ve více než třiceti zemích.Specifikace
Název: Shledání
Originální název: The Gathering
Autor: Anne Enrightová
Překladatel: Dominika Křesťanová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-207-1298-1
EAN: 9788020712981
Objednací kód: -
Odkazy
The Man Booker Prize (Man Bookerova cena)
15.7.2010The Man Booker Prize, neboli Man Bookerova cena, (původní název do roku 2002 Booker-McConnell Prize, běžně zkracovaný na Booker Prize) je prestižní cena za literaturu udělovaná britskými novináři, vydavateli, literárními kritiky a jinými osobnostmi. Jejím laureátem se každý rok může stát prozaik či prozaička pocházející z Velké Británie nebo kterékoli bývalé britské kolonie. Uděluje se od roku 1968.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Naposledy jsem v téhle kuchyni plakala, když mi bylo sedmnáct a na pláč už jsem tudíž byla moc stará. V naší rodině to ale možná neplatí, u nás věk jako by splýval pro všechny stejně, roky od mládí po stáří slité dohromady. Přejedu vlhkým předloktím po stole ze světlé borovice s tlustou vrstvou skoro umělohmotně lesklého laku. Obrátím se k ní a chystám si k tomu rituálnímu oznámení přiměřený výraz (neujde mi v něm ta špetka škodolibé radosti), ale vtom řekne: „Veroniko!“, úplně znenadání, a natáhne se bezmála spěšným pohybem po konvici. Položí dlaň na bakelitové držadlo a ve chvíli, kdy uvnitř chromu zesílí víření bublinek, ji zvedne, ještě pořád v zástrčce, a šplíchne do čajníku trochu vody, aby se nahřál.
Ani ji neměl rád.
Kousíček ode dveří zůstal ve zdi zářez po noži, který Liam po matce kdysi hodil, načež následoval všeobecný smích a halas. Vyjímá se tu mezi anonymními důlky a odřeninami, slavný zářez, Liamova díra vzniklá po tom, co se matka uhnula, a předtím, než se spustil všeobecný povyk.
Co mu to tenkrát řekla? Jakou provokaci mu mohla dopřát tahle vtělená laskavost? Vzápětí už ho Ernest nebo Mossie, jeden z vykonavačů práva v rodině, v zápasnickém sevření vlečou zadními dveřmi, skládají na trávu a kopou do něj. I tomu jsme se smáli. Smál se i můj ztracený bratr Liam, vrhač nožů, ten, do kterého kopali, smál se spolu s ostatními, držel staršího bratra za kotník a pokoušel se ho svalit na zem. A já s nimi, taky jsem se smála, jak si vzpomínám. Matka chvilku nesouhlasně kroutila hlavou, když to viděla, a pak si šla po své práci. Moje sestra Midge nůž zvedla, zamávala jím z okna na oba rváče a hodila ho do dřezu se špinavým nádobím. Přinejmenším to se naší rodině nedá upřít, že u nás bylo veselo.