Tři vteřiny

Piet Hoffman má polské kořeny, mluví tedy skvěle polsky a zároveň bezchybně švédsky, neboť vyrůstal ve Švédsku. Při pobytu ve švédské věznici si ho vyhlédl jeden policista a nabídl mu tajnou spolupráci. Již deset let tak pracuje naoko jako majitel bezpečností agentury, ve skutečnosti jako spojka mezi polskou drogovou mafií a švédskými dealery. Ve chvíli, kdy ho polská strana pověří získáním celého drogového trhu ve švédských věznicích, vymyslí se svým policejním kontaktem nebezpečný plán, jak to provedou. Pokud se plán vydaří, dokážou rozbít drogovou síť a Piet bude odsunut na bezpečné místo, vyplacen, aby mohl začít znovu a jeho tajná práce pro policii bude završena.

Pro Pieta je úkol o to náročnější, že během desetileté tajné spolupráce našel svou ženu a s ní má dva malé chlapce, které nadevše miluje. Ti však o jeho skutečné práci vůbec nic netuší. Před plánovaným zatčením tak musí Piet své ženě vše říct. Je si vědom toho, že sebemenší pochybení bude znamenat jeho konec, prozrazení jeho skutečné identity rovná se smrt ze strany spoluvězňů. Je na vše sám a tak se také sám řádně připraví na možné varianty toho, co může stát…

Stejně jako v předchozích titulech autorů (Box 21, Odplata) se i v této knize setkáváme se stejnými vyšetřovateli – postarším Ewertem Grensem, jeho mladou kolegyní Mari Hermanssonovou, k níž Ewert pociťuje téměř otcovský vztah, i s jeho kolegou Svenem Sundkvistem.

Tři vteřiny

Oproti prvním dvěma knihám mi Tři vteřiny přišly zpočátku trochu rozvláčné. Neustálé opakování toho, co Pieta čeká mi přišlo až zbytečné a následně jsem příliš neporozuměla tomu, co dané postavy vedlo k výrazné změně názoru, který způsobil obrat v ději. Do té doby se příběh věnoval především Pietovi Hoffmanovi, od té doby hlavně Ewertu Grensovi. I přes tuto drobnou výtku bych ale Tři vteřiny zhodnotila jako povedené dílo se zajímavým námětem, čtivě podané.

Na Tři vteřiny navazuje další titul nazvaný Tři minuty a následuje kniha Tři hodiny.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková