Box 21

VÝŇATKY Z CHOROBOPISU, SÖDERMALMSKÁ NEMOCNICE, STOCKHOLM


Žena v bezvědomí, totožnost nezjištěna, přivezena sanitkou v 9.05, nalezena v bytě ve Völundově ulici 3, soused kontaktoval tísňovou linku.
Celkový stav: navázání kontaktu nemožné, nereaguje na bolest. Bledá a prostydlá. Na zádech čerstvé, 10 cm dlouhé tržné rány a větší množství pohmožděnin, jakož i menší odřeniny v obličeji. Velký otok v horní části levé paže...
... žena ve věku dvaceti let, která byla pravděpodobně vystavena nějaké formě opakovaného vnějšího násilí (bičována?). Vykazuje známky počínajícího šoku...

Lydia přežije a bere spravedlnost do svých rukou, chce se pomstít. Tomu, komu všechno dává za vinu. VIDĚLA HO, když ji odváželi z bytu, kde ji Dmitrij zbičoval. POZNALA HO. A on poznal ji. Spojí se s Alenou, která chce zapomenout, vypudit poslední tři roky z hlavy, a je na cestě do Litvy. Chce po ní jediné. Ať z jejich schránky na  vlakovém nádraží (za zvláštní služby jim skrýš zařídil jeden ze zákazníků) přinese Lydii do nemocnice to, co ještě zbylo z jejího života. V boxu 21 jsou peníze, trhavina a videokazeta, která může usvědčit TOHO, kdo nutí dívky z Východu k prostituci ve Stockholmu. TOHO, kdo byl přitom, když policie vnikla do Dmitrijova bytu. Musím HO zastavit sama, rozhodne se, když jí Alena potají věci přinese. Je mezi nimi i revolver.

Případ zbité prostitutky z Východu dostává na starost Ewert Grens. I jeho sžírá touha po pomstě. Žije jí posledních pětadvacet let. Miloval Anni a on mu ji vzal. Byl to okamžik. Už ji nestačil zachytit, když padala pod auto. Zůstalo jen tělo na invalidním vozíku a tvář s prázdnýma očima. Jezdí za ní každý týden. Někdy ho pozná, někdy ne. Nikdy si to nepřestal vyčítat. Nikdy ji nepřestal milovat. Ten, kdo jeho Anni ublížil, bude od zítřka na svobodě. Odpykal si krátký trest a vrátí se ke špíně, kterou dělal vždycky. Nechá se najmout, aby dlužníkům připomínal, že na dluhy se nezapomíná. Zlomí prst za každou nezaplacenou tisícovku. Přerazí ruku za každých deset tisíc. Parazit, který slouží parazitům. Svině. Jochuma Langa musí Grens dostat stůj co stůj.

Snažila se něco říct. Slyší její žvatlání, otočila se k němu a on měl vždycky pocit, že chce doopravdy něco vyjádřit. Stiskl jí ruku, polkl bolest v krku.
"Zítra ho pustí."
Znovu začala žvatlat, po bradě jí stékala slina, vyndal z kapsy kapesník a slinu utřel.
"Rozumíš, Anni? Zítra jde domů. Je volný. Už zase bude svinit naše ulice." 

Příležitost k pomstě se naskytne brzy. V södermalmské nemocnici naleznou na schodišti tělo mrtvého feťáka. Dealera. Prodával šizenou drogu. Svědci tvrdí, že v jeho blízkosti viděli muže, který odpovídá popisu Jochuma Langa. Grens si je jistý, že tentokrát Langa dostane, nejdřív ale musí vyslechnout tu litevskou holku, která leží shodou okolností ve stejné nemocnici. Na pokoji ji nenajde. Lydia, jejíž případ se zdál jednoduchý a měl být vyřešen tak jako stovky podobných od stolu, je dole v márnici. Drží rukojmí a chce vyjednávat s někým, kdo umí rusky. Zešílela?! Grens odmítne, s únosci nevyjednává. Nikdy to nedělal. Pak se ozve výstřel a do chodby před márnicí někdo vyhodí mrtvé tělo. Ewert Grens musí ustoupit, jeho starý přítel Bengt, jediný z přítomných kolegů, který rusky mluví, zamíří do nemocničního podzemí...

Sven Sundkvist se odplížil zpátky a posadil se, chráněn rohem chodby. Zprudka oddechoval, přidržel si vysílačku u úst, zavolal.
"Grensi, přepínám."
Ve vysílačce zapraskalo, vždycky bylo slyšet tohle praskání.
"Tady Grens. Příjem."
"Před chvílí jsem viděl mužskou postavu. Muž vyšel ven z márnice a za sebou táhl tělo. Už je zase pryč, ale tělo tam ještě leží. Viděl jsem dráty, které se k němu táhnou. Nemůžeme se tam dostat! Připravila je k detonaci!"
Ewert se právě chystal odpovědět, ale byl přehlušen oním zvláštním zvukem, který je slyšet, když někdo vyhodí po povětří lidské tělo.
Ve vysílačce se rozhostilo ticho, nebo to vlastně bylo úplně jinak, možná v ní byl slyšet Svenův křik od samého začátku.
"Ewerte, udělala to! Vyhodila do vzduchu toho člověka, co tam ležel!" Hlas mu přeskakoval, nebyl schopný ho ovládnout.
"Ewerte, slyšíš mě?! Je úplně na maděru. Vůbec nic z něj nezůstalo!"


Čtenář od detektivky čeká jasné odpovědi a jasná rozuzlení. Tady bude zklamán - Box 21 dělá z otázek zase jen další otázky, není přímočarou detektivkou. Děj se odehrává v několika rovinách, splétá jeden velký příběh z několika menších. Žádný nemá přitom hrdinu, se kterým by se čtenář mohl ztotožnit. Postava, kterou si na straně třicet zařadíme jako "odpornou", v nás na straně devadesát vyvolá soucit. A naopak. V Boxu 21 čtenář nenarazí na ty "správné" a na "zločince". Není s kým se identifikovat, s kým si příběh prožít. Chvíli si můžeme myslet, že v zájmu spravedlnosti je nutné, aby byla odhalena pravá tvář toho, kdo stojí za násilím na mladičkých litevských prostitutkách. Ale (řečeno slovy oficiální anotací ke knize) - kdo je však viník a kdo oběť? Má smysl pátrat po pravdě, když může ublížit? A smí spravedlnost ustoupit, když je v sázce život, přátelství, důvěra? Výsledkem je balada (v pravém smyslu toho slova), která byť v podstatě vyvrcholí už chvíli za půlkou, v márnici  södermalmské nemocnice, na posledních stránkách šokuje a přinutí čtenáře, aby značně přehodnotil pohled na celý příběh. Stačí na to jedna věta. Tři slova. Třináct písmen.

Box 21 je čtení pro otrlé. Čtenáři si mohou být jisti pouze jedním - hrdinové knihy se vůbec nechovají podle pro detektivku typických schémat zločin -> hledání pachatele -> odhalení. Popravdě, co čekat jiného, když se jako autoři sešli novinář a bývalý trestanec...

Českým čtenářům se knihou Box 21 poprvé představuje autorská dvojice Anders Roslund a Börge Hellström jedni z neproslulejších představitelů drsné severské detektivky, jejichž kniha Three seconds získala v roce 2009 ocenění jako "nejlepší švédský krimi román roku" (Swedish Academy of Crime Writers).

Box 21

Anders Roslund a Börge Hellström: Box 21


Do stockholmské nemocnice přivezou ztýranou ženu a lékaři zděšeně zjišťují, že byla brutálně zbičována. Jmenuje se Lydia, je z

Litvy a stala se obětí obchodu s bílým masem – několik let žila uvězněna v luxusním bytě, dokud si neodpracuje „dluhy“. V téže nemocnici kriminalisté Ewert Grens a Sven Sundkvist pátrají po důkazech k usvědčení nájemného vraha, muže, jehož má Grens už pětadvacet let důvod upřímně nenávidět. Příběhy dvou lidí posedlých touhou po pomstě a trestu se protnou v nečekaném dramatu: s dvojicí těl provrtaných kulkami a nemocniční márnicí plnou rukojmí. Kdo je však viník a kdo oběť? Má smysl pátrat po pravdě, když může ublížit? A smí spravedlnost ustoupit, když je v sázce život, přátelství, důvěra?

Marcel Kupka, www.sourcouf.cz

... Roslund a Hellström nabízejí zprvu svým hrdinům a potažmo i čtenářům únik z nepříjemné situace s pocitem, že takhle bych se dost možná zachoval i já sám. Vždyť svět není černobílý, stojí pravda vůbec za bolest nevinných? Jenže doslova na poslední stránce uštědří čtenáři ránu pěstí mezi oči. Zvrat, který všechno převrátí naruby a zanechá odpornou pachuť na patře. Stanovisko autorů je tedy jednoznačné. Řečeno s Albertem Einsteinem: úsilí o pravdu musí být nadřazeno jakémukoliv jinému úsilí. I kdyby ta pravda vypadala na první pohled stejně lákavě jako mršina u cesty. Anebo jinak, bez moralizování:Roslund s Hellströmem zkrátka napsali vynikající thriller s mistrnou pointou ...

Kateřina Kočičková, Knihožrout.cz

... Box 21 je v pravém slova smyslu to, čemu se dnes hojně říká "drsná severská krimi". A není to pochopitelně jen tím, že v celém příběhu neustále prší (kniha tak atmosférou připomíná známý film Sedm). Je to především ponurý a depresivní příběh, s minimem kladných postav, odrážející bohužel pravdivé a hodně stinné stránky naší současnosti ...

... nemohu nenapsat něco o závěru. Každý čtenář detektivek jistě na konci knihy očekává překvapující pointu, nejlépe na posledním řádku. V mnoha recenzích se už stalo klišé se o závěrečných tečkách zmiňovat. Box 21 končí epilogem, který se vrací o tři roky zpátky, do doby, kdy se sedmnáctiletá Lydie s Alenou plaví trajektem do Švédska, plny očekávání. Epilog je psaný zkratkovitě, ale je nejpůsobivější, jaký jsem kdy četl ...

Richard Spitzer, Centrum detektivky

... další severská detektivka, copak to nikdy neskončí? A vlastně máte pravdu, i já si chtěla už od nich dát pauzu, přesto jsem v tomto případě udělala ještě výjimku. Protože dokud budou vycházet detektivky dobré kvality, tak není důvod se jim vyhýbat jen proto, že se vezou na současné vlně zájmu. Kniha Box 21 od Hellströma a Roslunda mezi ty nejlepší dle mého názoru patří ...

Kateřina Samková, Svět Lisarah

... v Boxu 21 čtenář nenarazí na ty "správné" a na "zločince". Není s kým se identifikovat, s kým si příběh prožít. Chvíli si můžeme myslet, že v zájmu spravedlnosti je nutné, aby byla odhalena pravá tvář toho, kdo stojí za násilím na mladičkých litevských prostitutkách. Ale (řečeno slovy oficiální anotací ke knize) - kdo je však viník a kdo oběť? Má smysl pátrat po pravdě, když může ublížit? A smí spravedlnost ustoupit, když je v sázce život, přátelství, důvěra? Výsledkem je balada (v pravém smyslu toho slova), která byť v podstatě vyvrcholí už chvíli za půlkou, v márnici  södermalmské nemocnice, na posledních stránkách šokuje a přinutí čtenáře, aby značně přehodnotil pohled na celý příběh. Stačí na to jedna věta. Tři slova. Třináct písmen ...

Marcel Kupka, Sourcouf.cz

... tohle je první detektivka, kterou jsem četla. Chci říct, první pořádná detektivka, pořádné krimi, s pořádně frustrovanými postavami, pořádně nechutná, pořádně ze života, pořádně pravdivá. Ano, po přečtení doslovu od autorů jsem byla zděšena, že něco takového mezi námi existuje. I když tušíte, že ano, možná si nechcete uvědomit v jaké míře. Autoři totiž pro svůj nevšední příběh čerpali ze zkušeností od žen, které se staly obětmi obchodu s bílým masem a jsou nuceny prostitucí "splácet" svůj dluh za to, že se z chudé země Litvy dostaly do Švédska. A jak sami autoři v doslovu píší, doufají, že některé z nich jsou ještě stále naživu...

... Po dnešku vím, že tohle nebyla stoprocentně poslední kniha, kterou jsem si od autorů ze severu přečetla. Vyhovoval mi jednoduchý styl psaní, při kterém jsem i beztak musela dost přemýšlet, vyhovoval mi spád děje a kupodivu i náročnost na psychiku. Byla jsem nucena po knize sahat každou volnou chvíli. Box 21 doporučuji všem, kteří se do teď krimi báli. A všem, kteří se chtějí bát ...

Nikki Finn, Goodreads.com

Box 21

Anders Roslund a Börge Hellström: Box 21

Do stockholmské nemocnice přivezou ztýranou ženu a lékaři zděšeně zjišťují, že byla brutálně zbičována. Jmenuje se Lydia, je z

Litvy a stala se obětí obchodu s bílým masem – několik let žila uvězněna v luxusním bytě, dokud si neodpracuje „dluhy“. V téže nemocnici kriminalisté Ewert Grens a Sven Sundkvist pátrají po důkazech k usvědčení nájemného vraha, muže, jehož má Grens už pětadvacet let důvod upřímně nenávidět. Příběhy dvou lidí posedlých touhou po pomstě a trestu se protnou v nečekaném dramatu: s dvojicí těl provrtaných kulkami a nemocniční márnicí plnou rukojmí. Kdo je však viník a kdo oběť? Má smysl pátrat po pravdě, když může ublížit? A smí spravedlnost ustoupit, když je v sázce život, přátelství, důvěra?