Nakladatel:Odeon
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:128
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:133 × 207 mm, 246 g
Více podrobností
Klubová cena: 159 Kč
Běžná cena: 199 Kč
Ušetříte: 40 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:
  • 1 den

Poslední změna: 17.10.2017 19:48

Anotace

V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?

Dostupné verze titulu

Opozdilec Elektronická kniha

Specifikace

Název: Opozdilec

Originální název: De laatkomer

Objednací kód: NA038322

Zobrazit podrobnou specifikaci

Odkazy

Humor skvěle otevírá oči, říká belgický spisovatel Dimitri Verhulst

11.4.2017

Novela Opozdilec (přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Odeon 2017) belgického autora Dimitriho Verhulsta (1972) začíná epickou scénou, v níž se hlavní hrdina, penzionovaný knihovník a milovník klasické hudby Desiré, snaží vykadit do postele. Aby na stará kolena unikl z nefunkčního manželství, rozhodne se totiž předstírat alzheimera.

Akce

Beseda s vlámským spisovatelem Dimitrim Verhulstem

Beseda s vlámským spisovatelem Dimitrim Verhulstem se konala 10. března 2017. více

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Ve svých čtyřiasedmdesáti patřím na geriatrii ve Sněžence k absolutním benjamínkům. Každý, komu je pod osmdesát, je více méně považován za smolaře. Za člověka, kterému matka příroda sice nadělila slušnou mozkovou výbavičku, šikovnou na rozplétání těch nejzamotanějších věcí nebo na ukládání všelijakých vědomostí, bohužel ale s omezenou dobou trvanlivosti.
Vezměte si Etienna Thijse z osmnáctky. Tomu taky není ani pětasedmdesát. Celý život to byl nějaká hlava, profesor biologie, průkopnický výzkum resistence určitých antibiotik a teď blbej jako malovaný sáně. Oblečení si navlíká obráceně, zády dopředu, a vede si album, do kterého si lepí výstřižky z Mňau!, měsíčníku pro milovníky koček. Tristní. A jeho žena, tisíckrát hloupější, leč duševně v pořádku, si to mezitím (kdeže jsem to slyšel?) rozdává s jiným, bývalým řezníkem. Když přijde za manželem na návštěvu, bere s sebou do domova klidně i svého milence. Profesor Thijs si to beztak už neuvědomuje, což nás všechny může jen těšit.
Profesor Thijs zdaleka není nejšílenější postavou geriatrie Sněženka. Tato čest náleží Waltru De Bodtovi, staršímu než století, kostnatému starci posetému jaterními skvrnami a často usazenému v kolečkovém křesle ve vojenském khaki pyžamu. (Rád bych ho poctil přezdívkou Kápo lágru Alzheimer, ale kromě sebe nemám vlastně nikoho, s kým bych mluvil, a tak z takové přezdívky člověk moc nemá.) Walter De Bodt má respekt pouze k řediteli geriatrie, manažerovi péče, jak se nyní tendenčně říká, jehož s železnou pravidelností zdraví pravicí napřaženou vzhůru a, když má správně nasazený umělý chrup, pozdravem „Heil!“
Zpravidla to nebývá nic pěkného podruhé prožívat své mládí.


Žánry