Provokatér

Jak už jsem napsal, i zde se jedná o podivný případ, který se snad nedá tak jednoznačně charakterizovat jako kriminální čin. Spíše se jedná o hodně škodolibosti, které balancují na hraně zločinu.

Začíná to případem, kdy mladý manželský pár najde v kočárku své malé novorozeně doslova v krvi. Zděšení je neuvěřitelné, jak se dá u rodičů čekat. V naprostém šoku okamžitě jedou do nemocnice. Zde ale personál zjistí, že dítě je zcela v pořádku, jen prostě polité hromadou krve – zvířecí. Jednalo se pouze o výtržnictví.

Jenže pak se začnou objevovat v okolí obdobné případy. Někdo vytiskne v novinách smuteční oznámení o stále žijícím člověku, či pošle pohřební službu do domu těžce nemocného člověka. Z pohledu nezúčastněného diváka sice kruté, ale přece jen pouhé „kanadské vtípky“.

Ovšem z pohledu obětí je to jiné, tyto „vtípky“ jim doslova obrátí život naruby. A to dokázala autorka neuvěřitelně věrohodně a do hloubky popsat. A založit na tom krutost celého příběhu. Ten nečekaný pocit, že pohoda nebude trvat věčně, že obvyklá realita najednou „vykolejila“.

Je to postaveno na principu, že celý společenský systém vlastně s něčím tak deviantním nepočítá. Těžko hledat, kde se stala chyba, poněvadž řešením by pak bylo jedině nastolení režimu „Velkého bratra“. Tato bezmoc a pak samotná postava „vtipálka“, kterou vlastně od počátku známe, jsou nosnými prvky tohoto výborného příběhu.

Je celkem jasné, že s postupem času a větší odvahou riskovat, čtenář očekává, kdy náš „provokatér“ překročí onu pomyslnou hranici a stane se něco nezvratného. A ono se to samozřejmě stane. Věc tak nečekaně krutá a bestiální, že se přiznám, vehnalo mi to slzy do očí. Ale opět je na čtenáři, kdo asi nakonec za ten bestiální čin mohl. Kdo byl tím pachatelem? Náš „provokatér“, který to ale popírá, nebo někdo zcela jiný? Autorka opět nechala závěr pointu na fantazii čtenáře.

„Provokatér“ je bravurně postavený příběh, který dokáže skutečně provokovat. Z počátku jsem sice to až tak neviděl, ale s každou další případem, s každou další provokací, jsem byl dějem pohlcován, až jsem nakonec knihu dokázal dát z rukou až otočením poslední stránky hluboko po půlnoci. Karin Fossumová opět dokázala své mistrovství.

V překladu Karolíny Stehlíkové vydala nakl. Host v roce 2013.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář