Temná hrdinka: Večeře s vampýrem

Taky vám už lezou, nejen ale krkem, upíři, vampýři, vlkodlaci a jiná všelijaká noční havěť, které na vás vyskakují pomalu i z ledničky? Už nemůžete vystát romantická klišé ve stylu Stmívání? Zahoďte nyní předsudky a zkuste původně blogový fantasy román s vampýry – prvotinu od devatenáctileté Abigail Gibbs – Temná hrdinka.

„Tohle není osud. Já si tě vybrala. Já jsem se rozhodla.“

Violet Leeová. Dcera ministra obrany Spojeného království vyčkává o samotě na kamarádku, která ji nechala opět ve štychu. Díky tomu je přítomna hromadné vraždě (lovu) vampýrů, o kterých neměla ani tušení, že existují. Chce utéct, ale to se jí nepodaří. Před očima bronzových lvů je unesena z Trafalgarského náměstí do sídla starobylého, vampýřího rodu Varnů. Jenže netuší, že všechno, co se nyní děje, bylo již dříve napsáno.

„Osud je náš nepřítel, ale skutečným protivníkem je čas.“

Potýká se s pubertálními sourozenci, především s následníkem trůnu – Kasparem, ke kterému cítí, i přes veškeré mínusy, silné sympatie. Touží být s ním blíž, než by bylo správné. A co je vlastně správné? Proč byla unesena právě sem? Co mají za lubem? Zachrání ji otec ze spárů vampýrů?

„Při hře v šachy se taky smí udělat tah až ve chvíli, kdy je hráč na řadě.“

Nakonec se sbližuje s vampýry natolik, že chápe jejich úděl. Trpí společně s hlavou rodiny, která ztratila to nejcennější – matku /manželku Carmen, jež chtěla zařídit v Rumunsku mír. Neúspěšně. Byla zavražděna. Kdo to mohl udělat? Může za to snad Proroctví o devíti Temných hrdinkách? Existují? Přivedou svět zase do těch správných kolejí?

*

Pak natáhl ruku a sevřel do ní ňadro, hladil ho a hnětl tak, aby ze škrábanců vymačkal víc krve. Potom mi jazykem olízal bolavou pokožku. Odtáhla jsem se od něj, ale položil mi dlaň na záda a roztrhl šněrovací korzetu.
„Tvoje krev chutná tak sladce. Už ti to někdo řekl?“ zažertoval posměšně. Nepřiměla jsem se mu odpovědět.
Náhle se na chvíli odtáhl. Proti své vůli jsem zatajila dech a čekala na jeho další zhůvěřilost. Hrábl mi po sukni a vykasal jí. Ozvalo se trhnutí, jak látka povolila. Znova se ke mně přitiskl a já ucítila na břiše jeho erekci. Narovnal si mě a podíval se mi do očí. Z těch jeho sálal jen chtíč. Spalující, žhnoucí chtíč. Sáhl pod látku a přejel dlaní po vnitřní straně stehna, až nahmátl okraj kalhotek. Pomalu je odhrnul a druhou rukou si nahmatal poklopec.

*

Na první pohled vás jistě přímo uhrane stylová obálka, a když se vám podaří překonat momentální odporový boom z upírů, určitě si knihu užijete. Skvělé popisy míst, kde se příběh odehrává, atmosféry, ale i prokreslení postav hlavních hrdinů – Violet a Kaspara. Budete cítit zhnusení, zklamání, radost a možná vám i ukápne slza.

Autor recenze: Josef Němec

V příběhu se stane spousta nepodstatných věcí, ale těch opravdu podstatných je tam jen malé množství. Přesto jsem se nenudila. Užívala jsem si každičkou stránku, ačkoliv se mi do knihy ze začátku příliš nechtělo. Celé se to motá kolem tajemství a pocitů. Knížka je v něčem originální, byla tu spousta věcí, které mě překvapily, které jsem nedokázala odhadnout, ale pak tu byla také spousta klišé a neoriginálních věcí, které už některé krapet štvou. Asi nejde vymyslet příběh, který by byl na 100% jedinečný, ale mám dojem, že v tomhle příběhu by to šlo, kdyby se pár věcí přepsalo. Přesto to příběhu nijak zvlášť neubližuje. Většina situací byla až nepříjemně realistická a to se mi neskutečně líbilo. Autorka se snažila popsat vše do detailů, až se v tom možná trochu ztrácela. Narážím na nesrovnalosti - např. v jednu chvíli měla jedna postava na sobě pouze košili a v další plášť. Jako další příklad mohou posloužit myšlenky jedné postavy, které se hodně vylučovaly, naznačovaly, že se stala určitá věc, kterou na další stránce zase popřely. To mě trochu štvalo, protože jsem přesně nevěděla, co se tedy stalo a co si myslet. Zkrátka to bylo, jako by autorka popisovala dvě různé představy, které měla v hlavě. Některé dialogy stály taky za pendrek, neboť jsem nepochopila, jak jsou myšleny - a myslím (doufám), že to není jen mou nechápavostí.

Další problém jsem měla se jmény. Neustále jsem se v nich ztrácela a chvíli mi trvalo, než mi došlo, o kom je řeč. Naštěstí je důležité znát jména jen několika hlavních postav a ten zbytek vám klidně může unikat, aniž by vám nedošlo něco důležitého.
Sem tam mě zarazily gramatické chyby, překlepů tam bylo více.

S plánoucím zrakem jsem se k němu otočila a s odvahou spíš předstíranou než skutečnou vykřikla: "Máš deset vteřin na to, abys mě pustil, ty hajzle, nebo tě kopnu do koulí tak, až budeš litovat, že ses narodil!"
Znovu se zachechtal. "Ty jsi ale divoká, co?"
(str. 18)

Příběh nejspíš úplně neuspokojí čtenáře, kteří opravdu milují krvežíznivé upíry bez špetky slitování a emocí. Přesto musím říct, že je to velice vydařená upířina (co se týče vylíčení upírů). Míhají se tu ti hodní i ti krvežízniví. Zkrátka nic, co jsem zatím četla. Je tu spousta skvělých nápadů, doufám, že budou více rozvinuty v dalším díle.

Musím říct, že mě hodně zklamal konec. Ale záleží, jak se to vezme. Čekala jsem, že se v prvním díle uzavřou alespoň události, o kterých se neustále mluvilo. Když už to mělo tolik stránek a psalo se tam o nejrůznějších věcech, mohla autorka připojit ještě pár kapitol o dalších dnech. Takhle pořád přemýšlím, jak to bude pokračovat. Mám pocit, že pokud se nedozvím, jak to bylo dál, tak se asi zblázním.
Od poloviny knihy mě pohánělo jisté odkrývání tajemství, která mě nutila přemýšlet, jak to všechno bude. Potěšilo mě, že jsem téměř nic neodhalila. Četla jsem a četla, až jsem najednou koukala na poděkování a nevěděla, co si o knize myslet. Jak už jste možná pochopili - kniha se mi velice líbila, ale bylo v ní tolik zvláštních věcí. Nejspíš to bude trochu i věkem spisovatelky.

Poslední věc, která mě chvilkami vážně mátla, byly rozpolcené postavy. Hlavně u Violet jsem to vnímala. Mám vlastně dojem, že ji doopravdy neznám. Jak může neustále brečet a v další chvíli mít ostrý jazyk a být drzá? Chápu, že se potřebovala v určitých chvílích vybrečet, ale v některých to nebylo nutné.

"Drsný. Můžeš se proměnit v netopýra?"
Rty se mu zachvěly - myslím, že se snažil nevybuchnout smíchy. "Ne."
"Můžeš překročit tekoucí vodu?"
"Jo."
"Můžeš vstoupit do domu bez pozvání?"
"Ne."
"Proč?"
"Protože je to nevychovanost."
...
(str. 50)

I když jde o upířinu, v příběhu se toho dá nalézt mnohem více. V těch 480 stránkách najdete více než jeden příběh.Svým příběhem si tam prochází každá postava a každýjejich úmysl se snažila autorka nějak vysvětlit.

No, takže podle všeho to vypadá, jako by se mi knížka nelíbila. Nenechte se zmást. Vážně se mi líbila a i přes nedostatky to bylo skvělé čtení, přečetla jsem ji strašně rychle a těším se na druhý díl, který bude doufám ještě lepší než tento. Těším se především na Kaspara a Violet. Pokud jste na upíry ještě úplně nezanevřeli, zkuste tuto knížku, myslím, že nebudete litovat. Vlastně se vám dostane pod kůži a vy nebudete schopni ji setřást. Až tak moc si ji zamilujete.
4/5

Autorka recenze: Kateřina Frecerová
http://katienejde.blog.cz/

„Ty pořád nechápeš, že ti na místě můžu zlomit vaz a celou vysát. Ty nechápeš, jakou práci nám dá vidět v tobě živou bytost, ne jídlo. Vnímat tě jako sobě rovnou, i když k tomu máš hodně daleko."
„A ty nechápeš, že jsem člověk, který myslí a cítí," vydechla jsem.

Postavy
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Violet, která je unesena do doupěte upírů. Ze začátku se může zdát jako divoká, drzá holka, která se nenechá jen tak vyvést z míry, má na každou poznámku vtipnou odpověď a musí mít poslední slovo. Ale v průběhu čtení jsem se několikrát zamyslela, jestli čtu stále o jedné a té samé Violet, protože najednou brečela kvůli maličkostem a potřebovala někoho za zadkem, aby jí kryl záda. Chápu, že jako zajatec musela být pod velkým tlakem, ale opravdu mi přišla jako rozdvojená osobnost - jednu chvíli fňuká a ještě se slzami v očích je pořádně uštěpačná a tvrdohlavá.

Druhou hlavní postavou je Kaspar, který Violet unesl, a nadělal mi v hlavě stejnou paseku jako Violet. Jednou se choval jako zmetek, který je odhodlaný Violet ublížit ne-li ji zabít a vzápětí byl jako beránek. Ani teď pořádně nevím, co si o něm myslet a žádný hlubší dojem na mě neudělal.

„Nevěděl jsem, že máme vztah."
„Kaspare, obtěžoval ses někdy tím, že by ses kouknul na Facebook?!" zaječela nepříčetně. „Mám ve statusu, že jsem ve vztahu s tebou!"

Názory a dojmy
Už před nějakým časem se kniha objevila v mém hledáčku (hlavně kvůli krásné obálce) a chtěla jsem si ji přečíst, a proto jsem měla obrovskou radost, když jsem knihu vyhrála a přišla mi domů. Jenže teď po dočtení jsem rozpolcená a možná trochu zklamaná, ale přesto jsem knihu nemohla několik dnů dostat z hlavy a svým způsobem se mi velmi líbila.

Knihu napsala mladá autorka z Anglie, která začala psát knihu (tehdy ještě jako povídku) ve svých patnácti letech na webových stránkách pod přezdívkou Canse12. Možná díky mladému věku autorky je příběh zvláštní. Na jednu stranu je v něm spoustu originality - líbilo se mi, jak autorka pojala upíry, že se z postav nesnažila dělat přehnané svatoušky -, ale na druhou stranu bylo v příběhu tolik klišé, že jsem kolikrát zůstala jen zírat.

Celá kniha je rozdělena do kapitol, které jsou z pohledu Violet nebo Kaspara, ale vyprávění Violet značně převažuje. Za střídání pohledů jsem byla docela vděčná, protože jsem lépe pochopila myšlení Kaspara, hierarchii upírů a celkově to bylo příjemné a zajímavé čtení.

Většina děje se točí kolem Violet a jejího odmítání se stát upírkou, což bylo ze začátku zajímavé, ale když už jsem byla za polovinou knihy a nic jiného se neřešilo, už mě to tolik nebavilo. Celkově kniha je dost zdlouhavá a některé pasáže bych klidně vynechala a čtenář by se bez nich v klidu obešel. Až k úplnému konci se věci daly do pohybu a začalo se něco pořádně dít, až jsem byla zakončená (samozřejmě příjemně), ale konec mě tak trochu zklamal, doufala jsem, že se toho více rozřeší a můžeme jen doufat, že se vysvětlení dočkáme v dalším dílu.

Ale poslechl a položil si upíří chrup na dlaň. Zkoumal jejich délku, dloubal do nich prsty. „Lidi jsou pitomý. S takhle dlouhýma zubany by ses přece nenajedla."
„Žárlíš, protože je máš malý."

Hodnocení
Kniha má dobrý nápad, i když to autorka napsala obsáhleji a vycpala nudnější chvilkami. Ale řekla bych, že Večeře s upírem by mohl být start dobré série, přeci jenom tohle byl první díl a čtenář se musel seznámit s trochu jiným upířím světem a Proroctvím. Ne každý čtenář bude z knihy nadšený, ale podle mě si každý najde to svoje, co se mu líbí. Dávám knize pěkné tři hvězdičky a věřím, že další díl bude lepší, protože spoustu věcí zůstalo nevyřešených.

Autorka recenze: Tereza
http://svet-knih-terisekk.blogspot.cz/

Ač se to zdá být jakkoliv nemožné, ještě donedávna jsem netušila, že i tato kniha spatří poličky českým knihkupectví. Do rukou se mi dostala čistě náhodou během veletrhu knih a už v ten moment mi něco našeptávalo, že se mi to bude líbit. Co mne ale překvapilo, byl fakt, že jsem o knize neslyšela ani v originále a jelikož se mi to moc často nestává, byla jsem z knihy nadšená už tehdy. Do knihy jsem tak sice šla s lehkým rizikem toho, že budu zklamaná a můj první dojem bude špatný, ale stálo to za to.

Žádné zbytečné prodlužování, příběh začíná hezky svižně. Já osobně jsem se do knihy začetla ihned a bez problémů. Líbilo se právě to, že Autorka do příběhu skočila přímo po hlavě a neplácala se okolo. Jsou případy, kdy je ta typická úvodní omáčka zbytečná a Temná hrdinka se mezi ně neřadí. Už na prvních stránkách knihy je ale nutné trochu přimhouřit obě oči. Přeci jen masová vražda přímo na Trafalgarském náměstí je trochu přitažená za uši. Sice v noci, ale i tak bych řekla, že v Londýně to žije stále a aby si tohohle někdo nevšiml, je téměř nemožné. Nicméně pokud čtenář příliš takovéto maličkosti neřeší, nic mu nebrání v tom, se i za pouhý den touto objemnou knihou pročíst do konce jako já.

Z celé knihy je patrně, že ji napsala mladší autorka - upíří svět, naivní a neznalá hlavní hrdinka a k tomu všemu sebestředný, nafoukaný, arogantní a protivný upír, že kterého se však nakonec vyklube docela normální kluk. Kolikrát jsme již tohle v různých podobách slyšeli? Přesto vše je ale Večeře s vampýrem odlišná. Především mne zaujala atmosféra a prostředí celé knihy. Nemám moc ráda, když se kniha odehrává v přehnaně šťastném a milém prostředí, raději sáhnu po něčem, z čeho sálá trocha nebezpečí a temnoty, a to lze krásně cítit z této knihy. Navíc se kniha hemží velkým množstvím postav, mezi kterými si snad každý najde tu svou oblíbenou.

Nejproblematičtější částí knihy pro mne byl více méně střed, kdy jsem začala pociťovat zbytečně prodlužování děje. V tu chvíli mě kniha přestávala bavit a já začala mít jisté pochyby o tom, jak se Večeře s vampýrem vyvine dále. Těm asi sto stran, při kterých bych byla tehdy schopna usnout, by vůbec neuškodilo, kdyby neexistovaly. Zbytečně je tak kniha zbytečně roztahaná.

Nicméně postupem času se kniha vrátila tam, kde byla na začátku a dokonce se i začala zlepšovat. Osobně mne to dosti překvapilo, jelikož jsem již žádné výrazné zlepšení nečekala. Přeci jen si to u mne autorka v průběhu knihy trochu zkazila. Violet před samotným koncem konečně přišla k rozumu, přestala se chovat tak naivně a postavila se problému čelem. Díky tomu kniha dostala nový rozměr a stala se tak pro mne mnohem čtivější na napínavější.

Večeře s vampýrem je beze sporu kniha, kterou budete buď milovat, nebo nenávidět. Mne se kniha zalíbila už na samém začátku a i přes určité pasáže knihy jsem svůj názor nezměnila. Ano, dej je neskutečně předpovídatelný, ano, takový příběh tu byl už stokrát a ano, některé postavy se někdy chovají na zabití, ale přesto vše to v sobě něco mělo - jiskru, která se někdy sice marně snažila proměnit v oheň, ale byla tam. Večeře s vampýrem v sobě ukrývá potenciál, který se v pokračování doufám rozvine.

Autorka recenze: Lucka Želenská
http://kathsworldofbooks.blogspot.cz/

Je krásný večer, Violet čeká na Trafalgarském náměstí na svou kamarádku. Všude je nezvyklé ticho, klid a žádní lidé. Najednou se začnou objevovat tajemné postavy v pláštích a další postavy oděné do černé, které jsou tak rychlé, že je Violet ani nedokáže postřehnout. Violet se schová a nedokáže uvěřit tomu, co na vlastní oči vidí. Těch pár temných postav rychlostí blesku pozabíjí třicet mužů v pláštích, až z nich zbyde jen hromada končetin a těl. Nejdříve se Violet chová tiše a nenápadně, ale při pokusu o útěk udělá nepatrný hluk a oni ji uslyší. Okamžitě se jeden z nich ocitne u ní a chtěl by jí zabít, jenže něco uvnitř něho mu v tom zabrání, a tak ji popadne a utíká s ní pryč, pryč ze světa lidí.

Violet se ocitne v zajetí Vampýrů, o kterých neměla až do dnešního dne ani potuchy. Překvapí ji i to, že o nich ví jejich vláda, v jejímž vysokém postavení je i její otec. Pro Vampýry tak najednou nastává zapeklitá situace, protože Violet nemohou zabít, jinak by rozpoutali válku mezi Vampýry a lidmi.

Violet si však posupně začíná zvykat, seznamovat se se všemi a nějakým způsobem k nim i přilne. A také se zamiluje, a to do svého únosce Kaspara, upírského prince.

Jenže příběh románkem nekončí, tato kniha nám poskytne ještě další příběh, a to příběh o Proroctví hrdinek. Jak asi uhádnete, jednou z hrdinek je právě Violet.

A to jsem Vám odhalila pouze nepatrné množství informací a zapeklitých situací, které se v knize objeví. Nebudu je zde vypisovat - nejenže bych Vám vše vyzradila, ale taky je toho hodně:-D

MŮJ NÁZOR:
Co mě nejvíce zajímalo právě na příběhu, tak byly všudy přítomné zmínky o proroctví, více o něm se dozvídáme spíše v druhé polovině knihy. Otevírá nám to tak současně i dvířka na pokračování série. Violet je druhá hrdinka, a tak mě zajímá, jestli v dalších knihách bude hlavní hrdinka stále Violet nebo bude o konkrétních hrdinkách. Na to jsem zvědavá a velmi se těším. Co Vám ještě prozradím je to, že v dalším díle se přesuneme do jiné dimenze a poznáme tak nový svět, a o to to bude zase zajímavější.

Kniha má poměrně hodně stránek, ale vůbec se toho nemusíte lekat, kniha se čte skvěle, ubíhá a spíše se musíte trošku nutit ji odložit jako já vždy před spaním, jinak bych asi ráno nevstala.

Série má prozatím dva díly, z níž ten druhý se jmenuje Autum Rose (v překladu Podzimní růže), takhle se jmenuje první hrdinka, která se objevila ve Večeři s upírem, což dost možná odpovídá na mou úvahu výše, zda bude další díl o Violet nebo jiné temné hrdince. Necháme se překvapit.

Hodnocení: 8/10

Autorka recenze: Monika
http://sobikova-knihovna.blogspot.cz/

Abigail Gibbs
Autorka se narodila roku 1994 v anglickém Brixhamu a vyrůstala v nejtemnějším Devonu, na jehož dartmoorských blatech - jak známo - straší pes baskervillský. Momentálně studuje anglistiku na Oxfordské univerzitě a považuje se za profesionální studentku do doby, než ji dohoní skutečný svět. Nejvíce ze všeho se děsí krve a je horlivou zastánkyní vegetariánství, což ji vedlo k sepsání její prvotiny Večeře s vampýrem. Tento román začala zveřejňovat v patnácti letech pod pseudonymem Canse12 na internetu a po třech letech se rozhodla rozšířit svůj tvůrčí vliv i na papírová média. Svůj čas tráví studiem, s rodinou a psaním, což zvládá s přispěním hektolitrů latté. Momentálně připravuje pokračování příběhu Temných hrdinek s názvem Autumn Rose (Růže Podzimu).

Večeře s vampýrem
Violet to nemá vůbec snadné. V žádném případě není v sídle upíří královské rodiny v bezpečí. Kaspar jí to dává více než najevo. Přesto v sobě ale Violet nezapře svojí vzpurnou povahu, často to ale končí jejím prokousnutým hrdlem.
Večeře s vampýrem je prvním dílem série Temná hrdinka od mladičké autorky. Tuto knihu bych nazvala úvodem do celé série, protože ohromnou část celého příběhu čtenář sleduje Violetin souboj s Kasparem a její nechuť stát se vampýrkou.

Pocity, dojmy a hodnocení
Kniha je klasicky rozdělena na kapitoly, které jsou rozděleny do dvou pohledů. Prvním, častějším, je Violetin pohled, a druhým Kasparův. Violetiny části jsou o poznání delší, než ty Kasparovo. Ovšem jeho pohled je příjemným zpestřením celé knihy.
Nejprve jsem neměla představu, co chce autorka do těch téměř pěti set stran všechno dát. Trošku jsem se toho bála. Čtenář si řekne, že se tam toho musí stát hrozně moc, ale opak je pravdou. Téměř celou dobu sledujeme Violet, jako vězně v upířím domě. Snaží se odolávat a nenávidět vampýry. O Temných hrdinkách se toho také moc nedovíme, alespoň ne tak do strany čtyři sta.

Celý děj se trochu vleče, protože se toho moc neděje. Snad jen postupná Violetina proměna. Ovšem ten nápad, který autorka vytvořila, se mi zalíbil, chtělo to jenom trochu lepší zpracování a promyšlení. Nikoho přeci nemůže bavit číst čtyři sta stran „téměř" o ničem. Hlavní události se pak semelou až na samotném konci knihy.

Každopádně to beru jako takový start série se zajímavým námětem. Možná se vám to bude zdát ze začátku nudnější, ale ta kniha to zajímavé v sobě má, jen to autorka tak trochu zahrabala. Je už na vás, to vykopat. Jsem zvědavá na další díl, tuším totiž, že se toho bude dít mnohem víc. První díl prozatím dostává hezké tři hvězdičky.

Autorka recenze: Verča
http://veeeebookshelf.blogspot.cz/

Seznamte se s Violet Leeovou, dcerou ministra obrany Spojeného království Velké Británie a Irska. Měla by být na oslavě s kamarádkami, měla se bavit, pít a užívat si zábavu naplno. Místo toho se ocitá uprostřed noci na Trafalgarském náměstí dočista sama. I když...

Náměstí by mělo být mrtvé, bez života, ale právě pod rouškou noci vycházejí ti, kteří nechtějí být spatřeni. Na náměstí dojde k doslovnému krveprolití a když je u konce, všude jsou roztrhaná těla. Skupina třiceti lidí je zavražděna zvláštními, "namakanými" a zatraceně rychlými muži. Z Violet se stává svědek a jako někdo takový musí být odstraněna. To by platilo v případě, kdyby oni vrazi nebyli vampýři.

Vampýři s perfektní etiketou, honosným palácem a dokonce vládnoucím králem jsou donuceni Violet odvést jakožto zajatce. Občas, když si myslíme, že věci nedokážou být horší, vždy to tak je. Violet ale zjišťuje, že spolu se členy královské (vampýrské) rodiny, kteří vypadají poněkud namyšleně, zde žijí i další členové této „tlupy". Fabian, Felix, Declan, Charlie, Lyla a Kaspar - následník trůnu. Kaspar se k ní od chvíle, kdy se setkali, chová odtažitě, něco uvnitř ho však nutí být jí nablízku. Oba jsou stejně tvrdohlaví, se zásobou ironických poznámek a úšklebků. Jenže po společně strávených chvílích, Violetiných nepodařených útěcích z jejich sídla a snaze neprozradit se před světem začnou nacházet společnou řeč.

Válka mezi dvěma světy je na spadnutí a někdo se snaží ji urychlit. O to horší zjištění je, když onen někdo je z vašich vlastních řad, někdo, kdo znal plány, ví vaše bojové pozice a má dokonalý přehled o tom, jak se zachováte.
Lovci - Vampýři. Nikdy nekončící boj a nyní je na Violet, ke které straně se připojí. Uteče - bude zabita. Zůstane - zřejmě jí nezbude nic jiného, než se k vampýrům přidat. Zapřisáhlá vegetariánka se musí smířit s pachem a chutí krve.

Na závěr ohromný spoiler, ovšem má nejmilovanější část knihy. Nemohla jsem si odpustit se o něj nepodělit. Možná když prší, měla bych se bránit psaním a čtením romantických úseků. No, jenže já jakožto romantik tělem i duší to beru jako svou povinnost! :)

Na rtech se mu zase objevil ten důvěrně známý potměšilý úsměv.
„Miluju tě, Děvenko."
„Já tebe taky."

Hodnocení:
Kniha psaná ze dvou pohledů. Převážně Violet a dále Kaspara. Jsou v mnoha věcech podobní a přece jen se nesnesou. Jedna důležitá, vlastně zásadní informace pro ty, kteří nemusí upíří knihy, nebo jim zkrátka po období Twillight tak jako já, dávali pauzu. Tahle kniha vás k nim znovu zavede... Ale zpět ke knize. Krásná, čtivá, plná zvláštního kouzla romantiky. Ona romantika, kterou čekáte - není procházky při měsíčku, ani skládání básní. Postavy mají svůj způsob komunikace a ačkoliv jsem měla v průběhu četby chuť zakroutit Kasparovi krkem za jeho názorné ukázky síly a toho, jak je Violet bezbranná, nakonec mi takovým, temným způsobem, přirostl k srdci. Trailer dobře znázorňuje prostý fakt, že zde jsou pasáže plné vášně, ale i násilí a touhy.

Myslím, že o autorce toho zajisté ještě mnoho uslyšíme. Mladinká autorka mě uchvátila svým způsobem psaní a dovedností nechat napnuté všechny svaly až do konce. Samotná Meg Cabot o této knize napsala:
„Abigail Gibbs will make you fall in love with vampires all over again... but look out, these vampires will bite."

Druhý díl vychází v cizině v srpnu 2013, doufám, že se k ní co nejdříve dostanu! :)

Autorka recenze: Lucka Kodetová
http://lucy-littleworld.blogspot.cz/