Magie krve

Co se stane? Jaké následky bude jejich magie mít?

Silla Kennicotová přišla o rodiče a teď už má jen staršího bratra Reese a ženu, která k nim přišla po smrti jejich rodičů s tím, že je jejich babička. Smrt jejích rodičů ale nebyla jen tak, všichni jsou přesvědčeni, že Sillině otci přeskočilo a zabil její matku a pak i sebe. Když tomu Silla odmítla uvěřit, tak si ji neoficiálně zaškatulkovali taky jako blázna. Všichni - nebo téměř všichni - na ni teď koukají skrz prsty, až na nového kluka Nicholase, který se přistěhoval z velkoměsta a na klepy moc nedá. Oba k sobě cítí jisté sympatie.

"Na lži, o kterých každý ví, že jsou to lži, se neupozorňuje."

Sille se do rukou dostane prazvláštní kniha plná zaříkadel, podle níž na většinu kouzel stačí pár slov a kapka krve. Společně s bratrem začnou s krvavou magií experimentovat, učit se ji a přidá se k nim i Nicholas. Ale tohle na pohled nevinné kouzlení jim nevydrží dlouho.  Do města totiž před nedávnem přijel letitý nepřítel prahnoucí po nesmrtelnosti více než čemkoli jiném.

Silla se často schovává za nějaké masky, jakoby stále stála na pódiu a hrála. Praktikování magie ji činí šťastnou, opájí ji a Silla se na ní stává závislou, aniž by si to uvědomovala, není divu, že se o to chce podělit s bratrem. Magie má ale i své stinné stránky a to nejen to, že je vysoce návyková, ale už i fakt, že je možné provádět s ní věci, které jsou proti přírodě, by měla být magie používána s rozvahou - což u závislých lidí nejde. 

V knize se střídají pohledy dvou hlavních postav, a to pohled Silly a Nicholase. Do příběhu jsou vloženy také kapitoly z minulosti, které nám zpočátku do děje nebudou zapadat, ale později pochopíme, že tam byly vloženy s určitým záměrem. Příběh má dle mého názoru své nedostatky, ale hlavně se mi znelíbilo, že je až tak zvráceně morbidní. Možná to byl záměr autorky, možná ne - mě se to ovšem nelíbilo. Podle mých měřítek to bylo až moc rozmazané a popsané. Na celé knize se mi nejvíce líbila romantická zápletka a grafické zpracování knihy. Knihu nakonec hodnotím třemi hvězdičkami, i když jsem hodně váhala, zda nedat ještě méně. Ale jde o to, že se mi prostě nelíbí určitá forma pohledu na věc, a ne promyšlení knihy jako takové. Takže, "slabé" tři hvězdičky jsou podle mě adekvátním hodnocením.

http://mezi-nebem-a-peklem.blogspot.cz/

Silla, Nick a Sillin bratr Reese, se pustí do zkoumání knihy a zkoušení kouzel. Nic však není tak idylické, jak se zdá. Silla zjistí, že její otec nezabil sebe ani její matku, ale byl někým ovládán. A zde přichází na scénu čarodějka Josephine Darleyová, která chce žít věčně. A také se jí to zatím daří. Ke kouzlu věčného mládí však potřebuje jedinou přísadu, a to kosti jiného čaroděje. Josephine chce kosti otce Silly. Silla však nějak nevědomky vykouzlila ochranné kouzlo nad hrobem rodičů. Proto teď Josephine jde po Sille a knize kouzel.

Můj názor:
I když je kniha zajímavá, prvních sto stran mi připadalo trošku nudných v tom smyslu, že až tak nezaujaly, dokud nastoupila na scénu Josephine a její pokusy o ovládání jiných lidí, škození a útrapy. Kniha se otočila a začínala být naopak velmi zajímavá. 

Chvílema je knížka lehce hororová a o to hned zajímavější - stále někdo umírá, Josephine provádí krvavé oběti a ovládá krkavce.

Když to tedy zhodnotím celkově, tak příběh jako takový je velmi zajímavý, hlavní postavy bych ještě malinko vypilovala a trošku bych osvěžila začátek knihy.

Hodnocení: 7.5/10

http://sobikova-knihovna.blogspot.cz/

No, když jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet kniha, jako je Magie krve, absolutně jistě jsem věděla, že si ji určitě musím přečíst. Táhlo mě to k ní ještě předtím, než jsem si vůbec přečetla anotaci, nebo nějakou recenzi. Stačil mi název a obálka a řekla jsem si: ‚Tak tuhle krásku rozhodně musím mít doma!‘

Můj názor:
Příběh nám začíná v poměrně smutné době, asi tři měsíce potom, co hlavní hrdince Sille umřeli rodiče. Žije teď pouze se svým bratrem a nově nalezenou babičkou, která je jí vlastně taky úplně cizí. Začnu tedy tímto začátkem, a jak to na mě celé působilo hned po přečtení několika stran. Ohromilo mě, jak krásně autorka vykreslila situaci, kdy se člověk dokáže sblížit s někým doposud sobě absolutně cizím jen díky tragickým událostem. Jak to lidi buďto sblíží, nebo naopak odcizí. Celkově atmosféra byla dost temná a příhodná událostem, které se staly. A ačkoli to bylo ponuré, bylo to výstižné a dobře napsané.

O autorčině talentu taky svědčí, jak dokázala ukázat názory a postoje ostatních úplně vedlejších postav, i když byl příběh vyprávěný jen z pohledu dvou hlavních hrdinů. Poukázala na to, jak se lidé bojí objevovat něco nového (v tomto případě magii) protože by to znamenalo, že nemají věci pod kontrolou. Také ale, jak se většina lidí nechce sbližovat s člověkem, který se trápí a raději toho člověka odsoudí a dají mu nálepku cvoka. Co to dokazuje? Dokazuje to jedině lidskou zranitelnost a zkaženost dnešní společnosti, což autorka vykreslila skvěle.

Co se mi neskutečně líbilo, byly také zásahy do minulosti, na které si já potrpím. Celou knihou nás doprovází zápisky jedné dívčiny z asi 19. a později i 20. Století. Postupně čtenář přichází na všechno potřebné, skládá si dohromady informace a jakžtakž si utváří celkový obraz. Já občas měla až problém všechno to sledovat, jakoby se informace míhaly kolem mě a já je nemohla zachytit. Možná to chtělo trochu všechno více objasnit, kniha na na mě čas od času působila dost zmateně.

Co se postav týče, kniha je vyprávěná z pohledu dvou hlavních postav a to Nicholase a Silly. Nicholasova číst se mi bez pochyb líbila o hodně více. Možná je to tím, že většina hrdinů v YA knihách jsou dívky a tak jsem byla ráda za změnu, nebo jen proto, že se mi líbilo na celý průběh knihy nahlížet z nějakého jiného pohledu. Každopádně mi Nick přišel jiskrnější a jako postava určitě více zajímavý.
Silla byla úplně jiná. Protřelá životem, zkroušená smutkem. Zatímco Nicholas nám ukazoval svět v zářivějších barvách, Silla se ráda schovávala za masky a uváděla mě do depresí. Ale divme se. Kdyby člověk prožil to, co ona, taky by mu nebylo do smíchu.

Hodnocení:
Atmosféra byla od začátku do konce přesně taková, jak jsem čekala. Už obálka září temnotou a jiskří magií a přesně takto jiskřivý byl i příběh. Doslova protkaný kouzly a typicky čarodějnický. Kouzla v té nejčistší formě. Co se mě týče, byla možná celá ta kompozice až příliš temná a čtenáři s ne zrovna v dobrou náladou, nebo s nějakými problémy v reálném životě by mohla na radosti ještě ubrat.

http://my-kingdom-of-books.blogspot.cz/

Magie krve

Autorka se narodila v japonské Okinawě, kde její otec sloužil v americkém námořnictvu. Během dětství a dospívání se rodina často stěhovala, Tessa postupně žila v Japonsku, Kalifornii, Kansasu a Anglii. V roce 2003 získala na Kansaské univerzitě titul z genderových studií. Magisterské studium však nedokončila a dnes žije se svou partnerkou, kočkami a zmutovaným psem v Kansasu. Ke světu, který vytvořila v Magii krve, se vrátila v románu Strážce krve, jehož české vydání se připravuje.

Čtenář se dostane do normálního světa, kde ovšem existuje magie. Nejde ale o nějaké mávání kouzelným proutkem, nebo vaření kuřecích hnátů ve velkém hrnci. I když, jisté přísady jsou také potřebné. Tou nejdůležitější je ale krev. Protože krev má v sobě magickou sílu, která dokáže z ničeho vytvořit nic. Člověk, jehož krev vládne takovou silou, se musí mít na pozoru, může se stát, že ho to dožene k šílenství anebo bude pro okolní svět vypadat jako maniak, který se rád řeže.

Svět krvavé magie je velmi nebezpečný a není radno si s ním zahrávat. Na každém rohu totiž mohou číhat síly, které vás budou chtít o vaši moc připravit. Proto musí být Silla se svým bratrem Reesem a Nicholasem neustále na pozoru. Nikdy není jisté, komu můžou důvěřovat.

Na tuto novinku z Knižního klubu jsem byla velmi zvědavá. Když jsem měla možnost si několik kapitol přečíst ještě před vydáním, hodně se mi příběh zamlouval. Je to zase něco trochu jiného, než běžné YA knihy. Ano, je tam sice spousta takových náhod, které se někomu nemusí zdát být náhodami, ale přesto je příběh velmi zajímavý, strašidelný a možná tak trochu morbidní. Přeci jen, vyčarovat něco s pomocí podřezání vlastních žil není zrovna normální.

Kniha jako taková se celkově četla velmi dobře. Občas jsem sice narazila na pasáže, které se můžou zdát trochu divné, ale na konci se to pak všechno ustálí a čtenář pochopí, co bylo autorčiným záměrem a co vlastně celou tu dobu vyprávěla. Kapitoly jsou rozděleny na vyprávění z pohledu hlavní hrdinky Silly a nově přistěhovaného Nicholase. Dočkáme se tedy pohledu dvou postav. Autorce se toto dvojí vyobrazení povedlo a obě postavy jsem jí věřila. Navíc, i když je to vyprávěno takhle, tak příběh stále běží, jen ho můžeme sledovat na dvou frontách. Pak je kniha také obohacena o zápisky jisté Josephine, ve kterých se nám odhalují další souvislosti. Jednotlivé skládačky pak do sebe čtenáři lépe zapadají.

Po dočtení jsem se knize rozhodla věnovat čtyři hvězdičky. Jedná se o zajímavou knihu, která je svým způsobem tak trochu temná a ne vždy úplně veselá. Ale přesto si zaslouží vaší pozornost. Pokud máte zrovna náladu na smutnější a temnější příběh, rozhodně se do Magie krve pusťte, jen ať vás pak ale vrány nepronásledují na každém kroku.

Převzaté od Verus:
http://veeeebookshelf.blogspot.cz/

Jsem Josephine Darlyová a mám v úmyslu žít věčně.

Kniha Magie krve se mi do hledáčku dostala už více než před rokem, kdy mě jako první upoutala překrásná obálka. Černé pozadí s prosvětleným lesem, v popředí ležící dívka s krvavě rudou květinou v rukou. Siluety červených vran tomu všemu dodávají na magičnosti. Člověku je tak od pohledu ihned jasné, že v knize se skrývá něco temného. Knižní klub pro české vydání obálku zanechal a já tak mohla být více než nadšená.

Tessa Gratton se jako díte poměrně často stěhovala, protože její otec sloužil americké armádě. Tak tato mladá spisovatelka mohla okusit život v Japonsku, Kaliforni, Kansasu nebo Londýně. Studovala na Kansaské univerzitě v oboru genderových studii, ale svoji cestu za vzděláním ukončila a rozhodla se věnovat psaní. To teď může v poklidném prostředí domova v Kansasu ve společnosti svých koček, psa a své partnerky.

Pro Drusillu Kennicotovou byl poslední půl rok jednou obří noční můrou. Po ztrátě obou rodičů se uzavřela do sebe a z mladé pohledné dívky, za kterou se kluci otáčeli, se stala vyhublá a neupravená schránka, něčeho, co dříve mohlo být považováno za normálního teenagera. Nikdo jí to nezazlíá, ale ani jí nikdo nechce nechat v tomto stavu. Její bratr se snaží vrátit život do normálu téměr úplnou ignorací dané události, babi jí radí ať se odreaguje a vyjde si s nějakým klukem, školní poradkyně paní Trippová ji nutí chodit na sezení a vtlouká ji do hlavy všemožné postupy jak to přejít... Jenže nic z toho nepomůže. Teprve ve chvíli, kdy Sille někdo pošle tátův starý deník plný postupů, jak kouzlit pomocí její vlastní krve, má něco, čeho se může chytnou a na co soustředit své myšlenky. Proč by Silla nemohla čarovat? Stejně už nemá co ztratit...

Přestěhovat se z Chicaga, kde se stále něco děje, na malé městečko s pár obyvateli někde v zapadákově není to, po čem by mladý kluk zrovna toužil. Nicholas Pardee to může potvrdit. Je to jen jedna z mnoha věcí, za které nesnáší svou nevlastní matku Lilith. Kdyby si nevzala jeho otce, mohl by žít mnohem příjemnější život. Alespoň si to snaží namluvit. Vzhledem k jeho minulosti a matce, která Nicka používala jen jako nastroj k naplnění děsivého úkolu, je těžké říct, zda-li by mohl Nick někdy vést normální život. Zvlášť, když ví, jakou moc má jeho krev.

Od začátku je jasné, že si Silla s Nickem budou blízcí. Nemluvím jenom o sdílení magie nebo o tom, že jsou prakticky sousedi, ale také o nelehké minulosti, zvláštní rodině nebo slabosti pro hřbitov. Příběh se začne zamotávat ve chvíli, kdy se potkají. A že to nebudou mít zrovna jednoduché. Protože nejsou ve městě sami...

Když jsem přelézala polorozpadlou hřbitovní zeď, slyšela jsem cvrlikat a zpívat ptáky, jako by se jim naše kouzlení líbilo.

Příběh je podán čtenáři velice jednoduše, i když se to ze začátku nemusí zdát. Autorka střída dá se říct tři pohledy. Prvním z nich je Silla, která nás seznámí nejen s hrůzami, které viděla, když našla své mrtvé rodiče. Nick nás zavede do svého dětství, kdy byl jen pouhou krvavou loutkou své matky. A pak je tu deník. Deník, který si psala Josephine Darlyová od svého dětství. A stačí říct, že to už je pár desítek let zpátky. Sillina část příběhu je přímá. Autorka nám tu naservíruje na stříbrném podnose vše, jak se to událo a s ničím si nebere servítky. Nick, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý, má naopak problém vybavit si všechno z doby, kdy žil s matkou, a my se tak dozvídáme důležité události po dobu celé knihy. A Josephine. To je případ sám pro sebe. U ní sledujeme vývoj z nevinné dívky, která je ráda za to, že vůbec žije, na přespříliš sebevědomou čarodějku, která chce žít věčně a to i přes mrtvoly. Doslova.

Nemá cenu popisovat co se mi na postavách líbilo či nelíbilo. Brala jsem je takové, jaké byly a neměla jsem s ničím, žádný velký problém. Ale co mě zaujalo - a opravdu se mi líbilo -, byly některé Nickovi myšlenky, při kterých bylo poznat, že je to jen a pouze dospívající kluk. Přidávalo to tomu na normálnosti. Řekněte mi, který náctiletý kluk nemá v hlavě ani trochu nadržený myšlenky?

Knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů a to už o ní něco vypovídá. Napínavý příběh, který mě donutil číst a číst. Za těch 48 hodin jsem měla knihu v ruce každou volnou chvíli a nechala jsem se unášet příběhem. To se autorce musí nechat - vytvořila příběh, který vás jen tak nepustí. Co mě ale na knize mrzí je, že některé pasáže a scény mi přišly naprosto nevypracované. Působilo to na mě jako prvotina nějaké mlaďoučké dívky, která si přeje vydat knihu a nikdo ji neprovedl korekturu nebo jí po přečtení neřekl, co tam nesedí. Tohle mi narušilo to bezchybné čtení, ale člověk není stroj a z chyb se učí.

Tak jsem se zakoukal na temné stromy a zabral do myšlenek na Lilithiny ostré nehty a na to, jestli se mi ji podaří přesvědčit, aby jednoduše vycouvala a zmizela, že jsem ji za sebou neslyšel.

Když opomenu výše zmíněnou chybu, musím autorce zatleskat. Styl jejího psaní mě nadchl! Krásný rozvinutý sloh, který ale nebyl v tomto žánru přehnaný. Všechno krásně vyvážené a mě se to tak hrozně hezky četlo. Ne a ne si vzpomenou na nic, co by mě iritovalo. Překlad Jany Kunové a korekce byly také na jedničku a já jsem ráda, že mě nerušily žádné grafické ani gramatické chyby. Jen jedno malé upozornění. Na zadní záložce, kde je medailonek autorky, je uvedená její webová adresa s koncovkou .cz, což je samozřejmě hloupost. Když jí budete chtít navštívit, nezapomeňte použít .com.

Kniha má opravdu zajímavý nápad a myšlenku a určitě by po ní měl sáhnout každý milovník žánru young adult. Přeci jen je to v záplavě dytopií zase něco jiného a nikdo z nás nechce mít knihovnu složenou jen z jednoho žánru. Opravdu vřele doporučuji a za sebe dávám čtyři hvězdičky.

Autorka recenze: Veronika Starova
http://veryuu-and-books.blogspot.cz/