Při posílání e-mailů do blogtour jsem jeden napsala také angentovi pana de la Motte a on mi navrhl, že by bylo skvělé rovnou vytvořit celý rozhovor, místo jedné otázky, kterým bych poté mohla Anderse a jeho knihu předvést českým čtenářům, jelikož právě nyní u nás vychází Buzz, máme to trochu tematické a já stihla vše připravit a mám celý rozhovor hotový. Otázek jsem kladla spoustu, vše to probíhalo anglicky a písemnou formou a Anders je velmi dobrý v komunikaci a já byla plynulostí jeho odpovědí nadšená, takže pokud jej máte rádi, určitě si rozhovor přečtěte. Stojí to za to. No a kdyby tohle náhodou bylo fajn, myslím, že bych v tom mohla i pokračovat a udělat takových rozhovorů víc. Rozhovor jsem celý přeložila do češtiny a ráda bych pod tuto českou verzi poté dala i verzi originální, tedy anglickou. Za případné nedostatky v překladu se omlouvám, ale je to sakra těžké něco dobře přeložit. Agent pana de la Motte Federico Ambrosini byl úžasný a dokonce mi poslal i nějaké fotky, které jsou volně šířitelné a vyfotografoval je jistý Jörgen Ringstrand.
Nejdříve bychom samozřejmě rádi věděli, jak jste vůbec přišel na ten nápad napsat tuto knihu.
Rozhodl jsem se, že chci napsat něco odlišného, něco, co bude rychle plynout a bude to moderní, něco velmi typického pro rok 2010. Měl jsem nápad o muži, který najde něco záhadného v letadle, nejdříve to měla být USB flashka s obrázky, ale to vytvořilo nějaké problémy (neměl by hned jak si prohlédnout, co na flashce je). Tak jsem to změnil na kameru, kde je možné vidět obrázky na displeji. Kamera ale nepůsobila až tak moderně, takže jsem to změnil na smartphone a přidal záhadné zprávy. Mobil se nemůže používat v letadle, takže jsem tu scénu přesunul do vlaku a najednou jsem měl úvodní scénu, kde HP najde onen záhadný telefon. Protože je to tak trochu anti hrdina, je celkem líný a sebestředný, potřeboval jsem něco, co by ho přimělo k akci, a pozvání do hry se zdálo jako dobré řešení. Rychle se ukázalo, že HP by udělal celkem cokoliv pro trochu ocenění a uznání. Přidal jsem to, že se může sám natáčet a tabulku, kde mu lidé dávali hodnocení a došlo mi, že mám všechny předpoklady, které jsem potřeboval, k napsání thrilleru, krom někoho, kdo by vyvážil jazyk HPho a jeho sobectví. A v tu chvíli přišla na scénu Rebecca.
HP používá takový zvláštní způsob vyjadřování a v knize je hodně anglických komentářů v jeho hlavě, což je něco ne až tak neobvyklého pro švédskou literaturu. Je to způsob, jakým přemýšlíte vy nebo to bylo čistě jen pro jeho postavu?
Je to vlastně tak trochu mix obojího. Pracoval jsem na mezinárodních pozicích pro dvě obrovské americké společnosti posledních 11 let, takže celá komunikace byla v angličtině. Někdy se snažím najít slovo švédsky a místo toho se objeví nejdříve to anglické. S HPem jsem prostě mohl neřešit jakýkoliv výběr jazyka a vybral to slovo, které mě napadlo jako první. Také jsem ale věděl, jaká slova se běžně používají anglicky, a ta jsem přidal do jeho jazyka. Bylo jich celkem dost. HP a já navíc sdílíme stejný vkus na filmy a televizní pořady, takže jsem přidal pár citátů a referencí, což mu přidalo na takovém tom popkulturním geekish (fakt nevím, jak to říct česky, aby to stejně nebylo jen rádoby české slovo) přístupu, který mám rád (a je velmi blízko mně samému).
Nějakou dobu to v knize vypadalo, jakoby Rebecca byla HPho milenka a ne sestra. Bylo to schválně nebo jsme si spíše měli myslet, že Rebeccin "přítel" byl součástí Hry?
Tato scéna byla vlastně mým malým experimentem. Představil jsem dlouhonohou dámu v HPho scéně a dlouhovlasého chlápka se smartphonem do té Rebecciné. Jelikož většina čtenářů očekávala, že jsou milenci, prostě si vyplnili ta prázdná místa a vyvodili si, že to tak je. Ale doopravdy tu není žádný důkaz, jen pár detailů, které čistě náhodou podpoří jejich očekávání, tak trochu jako to dělá HPho mozek, když si začně myslet, že Hra je celosvětovou konspirační teorií. Vidíte to, co chcete, spíše než to, co tam opravdu je. A takto přesně fungují všechny konspirační teorie.
A nemějte strach, rozhodně jste ještě neviděli vše okolo Rebeccina přítele.
Vaše kniha je plná IT drobností - počítače, internet, heckování do různých systémů - což je něco, co není tak snadné pro každého. Jste expert v této oblasti?
Vlastně vůbec ne. Jsem jen častý uživatel a stejně tak to platí u většiny postav v knize. Někdy se mým knihám říká IT-thrillery, ale to je podle mě trochu zavádějící. Pokud je člověk schopný použít telefon a posílat e-maily, nebude mít žádné problémy pochopit zápletku. To, co mě zajímá mnohem více než technická stránka naší IT technologií řízenou společností, je to, co všechno tyto novinky a různá fóra dělají našim běžným lidským potřebám. HP se chce zoufale cítit ocěňovaný a být něčeho součástí. Chce, aby si lidé uvědomili, jak chytrý a talentovaný opravdu je. A díky Hře tuto šanci dostane. My ostatní používáme Facebook, Instagram nebo Twitter. Ale ta touha je úplně stejná, jakou měli naši předkové v době kamenné. Chceme být součástí nějaké komunity, kde by nás vnímali naši vrstevníci - být uvnitř jeskyně u ohně a ne venku v temnotě.
Víme, že jste měl podobnou práci jako Rebecca, byly zde někdy tak vypjaté situace, jaké zažívá ona, nebo je opravdová práce více poklidná?
Haha, opravdová práce není většinou tak nabitá akcí. Vyžaduje to hodně plánování a příprav pro věci, které se z 95% nestanou. Ale pokud pracuješ v této oblasti dlouho, tak i těch 5% se nakonec objeví. Po skoro 20 letech v odvětví práva a bezpečnosti jsem si také zažil svou dávku oněch 5%.
Toto je možná těžké, ale byla v knihách Hry nějaká vaše oblíbená postava?
To opravdu nemohu říct, ti ostatní by se na mě totiž naštvali. :)
HP je opravdu dobrá postava na psaní, ale také je trochu otravné mít takovou postavu ve své hlavě. Rebecca musí mít vše pod kontrolou stejně jako já, a psaní jejích scén je pro mě velmi přirozené. Dvě takové osoby posedlé kontrolou spolu však netvoří dobrý pár. Myslím, že se mi spíše libí různé vlastnosti mých postav, víc než jedna určitá osoba.
V knize byl prvek bratra a sestry, ta představa, že by měli držet spolu, ať se stane cokoliv, což se mi velice líbilo, mimochodem, bylo to z vaší vlastní zkušenosti s rodinou nebo úplně vymyšlené?
Jako s většinou věcí v mých knihách, byla to částečně má vlastní zkušenost a částečně to, co jsem viděl a vymyslel si. Sourozenci mají užší pouto než většina lidí, protože se znají celý jejich život. Ale stejně jako já a moje sestra, nepamatují si vždy věci úplně stejně. Například Rebecca si zidealizovala svého otce, HP ho nenáviděl. Myslím, že tohle vytváří zajímavé napětí v jejich vztahu, spíše než kdyby měli nějaké úžasné dětství a výchovu jako z katalogu. (hoooodně přeneseno, nepřeložitelné)
"Velký bratr tě sleduje" je nápad, který byl poprvé zmíněn v knize 1984, která je stále považována za geniální kousek ve světě literatury, máte tuto knihu a nápady, které v ní Orwell ukázal, rád?
Opravdu se mi moc líbí 1984, vlastně je pár kapitol ve třetí knize ze série Game s názvem "Bubble" pojmenované po událostech, co se v této knize staly. Orwell hodně věcí skvěle odhladl, ale co si dokonce ani on nedokázal představit, bylo, že většina občanů ráda pomůže předat Velkému bratrovi informace, spíše než aby si je musel brát sám. Tohle jde zpět k naší touze být přijatí, kterou jsem už zmiňoval dříve. Myslím, že většina z nás si uvědomuje, že jsme sledováni, zvlášť v určitých případech. Stejně nás to ale nezajímá natolik, abychom se vzdali sociálních médií. A tato naše oběť je vyšší než to, co získáme my.
Moc se mi líbilo, jak jste zahrnul do knihy to že, "Ten nejlepší trik, jaký kdy ďáběl udělal, bylo, že přesvědčil svět, že neexistuje." Věříte v nadpřirozeno??
Haha, tento citát je převzatý z filmu "The usual suspects", který je jedním z mých (A HPheho) oblíbených. Je to vlastně parafráze z pera slavného francouzského básníka Charlese Baudelaira.
A co se týče nadpřirozena, zůstávám skeptickým, dokud mi někdo nedokáže opak.
Vaše kniha je hodně spojená s novým světem, ve kterém žijeme, se světem plným nových technologií, kde lidé "mluví" více skrze média než tváří v tvář. Myslíte, že je to dobře, že se proces technologie hýbe tak rychle, nebo více upřednostňujete ten starý způsob života bez všech těch počítačů, e-mailů a ostatních dnes tak důležitých médií?
Opravdu moc se mi líbí nové technologie a stal jsem se na nich víceméně závislý. Někdy je to hezké být úplně odpojený, ale potřebuji pár dnů, aby si na to můj mozek zvykl a vypnul. Být pořád online a připojený ke zbytku světa je závislost a posouvá to člověku jeho soustředění od místa/lidí, se kterými je. Je důležité najít si tu správnou rovnováhu, ale také je to velmi těžké.
A otázka, která se týká té předchozí. Píšete někdy své knihy ručně nebo na psacím stroji, nebo pouze na počítači?
100% jen na počítači.
Co plánujete po Game sérii? Máte už teď nějaké nové nápady v hlavě? Tady v České republice jsou novinky trochu zpomalené a většinou toho mnoho nevíme o nových knihách, dokud nevyjdou.
Zrovna jsem dokončil můj nový náčrt knihy. Je to thriller o policistovi, který pracuje s tajnými informátory uvnitř organizovaného zločinu. Ale po infarktu a násilné autonehodě zapomene vše, co se za posledních pár let v jeho životě stalo. Zapomene všechny svoje informátory, kódy, které používá, aby ochránil jejich komunikaci, a ještě něco jiného a mnohem důležitějšího. Něco extrémně důležitého. Obrovské tajemství, které by mu spousta vnitřních lidí i těch, co do jeho okruhu nepatří, rádi připomněli. Nebo by naopak chtěli, aby jej úplně zapomněl.
Někteří lidé si myslí, že je tu teď příliš mnoho skandinávských autorů, kteřý publikují detektivní příběhy, je to těžké být publikovaný v této situaci plné nových knih, které jsou psány každý den?
Je to těžké, protože je tu spousta dobrých autorů. To je důvod, proč jsem se rozhodl napsat něco netypického, co není tak úplně detektivka, abych vybočoval. Dobré je, že většina spisovatelů si pomáhá a navzájem se podporují, aby byli dokonce lepší a také to, že úspěch jednoho autora pomůže i těm ostatním, jelikož to zvýší zájem o tento žánr.
Byl ve vašem životě někdo, kdo byl vaší inspirací pro psaní? Možná nějaký člen rodiny nebo nějaká slavná osobnost?
Rozhodně moje žena Anette. Bez ní bych nikdy nezačal psát, ale hlavně - nikdy bych v tom nepokračoval po tom, co jsem okamžitě neuspěl.
Toto je otázka, kterou lidé nenávidí (včetně mě), ale máte nějakého oblíbeného spisovatele nebo knihu? Pokud ne, klidně nám řekněte váš oblíbený žánr. Čtete rád detektivky?
Mám pár svých oblíbených, kteří se s časem mění. Z poslední doby jsou to třeba F. Scott Fitzgerald (právě jsem znovu přečetl Velkého Gatsbyho, stále je to úžasný příběh), také mám rád norského krimi spisovatele Jo Nesba (miluji jeho zápletky) a britskou krimi spisovatelku Belindu Bauer.
Na jakých knihách jste vyrůstal? Četl jste jako dítě?
Jelikož byla moje matka knihovnice, náš dům byl plný knih a já jsem četl od svých pěti let. Vždycky jsem četl knihy různých žánrů. Moje matka nechtěla, abych četl komiksy, takže jsem je samozřejmě četl hodně tajně, když se nedívala.
Herci, kteří žijí ve stejné zemi, se dobře znají a tvoří speciální komunitu lidí. Děje se něco podobného mezi švédskými spisovateli? Je zde nyní nějaký respektovaný švédský autor?
Ano, většina švédských krimi spisovatelů se trochu znají. Někteří mají dokonce tajnou skupinu na Facebooku. Snažíme se a navzájem se podporujeme různými způsoby.
Tady v České republice zatím vyšla jedna vaše kniha. Očekáváme tu druhou, "Buzz", v blízké budoucnosti. Je zde něco, co byste nám o ní mohl říct?
Začíná to smrtelným výletem do pouště v Dubai, ale rychle se to přesune zpět do Stockholmu. Lidé, kteří jsou za vraždu zodpovědní, jsou všichni nějak spojení se záhadnou PR společností, která používá internet velmi pochybným způsobem, aby ochránila své klienty. Ve stejné chvíli jedné z postav vyhrožuje internetový troll, který si říká "MayBey", který se také zdá být pronásledovatelem. Ale jako obvykle v mých příbězích, věci nejsou vždy takové, jaké se zdají. :)
Někteří spisovatelé jsou vzhůru celou noc, aby napsali svou knihu, a poté prospí půlku dne. Jaký je váš proces psaní? Potřebujete nějaké speciální místo, abyste něco mohl napsat?
Snažím se pracovat od 10 do 5 každý den, když píšu něco nového. Jsem noční osoba, takže cokoliv před tím (a dvěma až třemi kávami) u mě prostě nefunguje. Většinou jdu do kavárny nebo do knihovny, kde píšu, doma je to na mě příliš tiché. Když edituji nebo když se mi blíží uzávěrka, jsem doma ve své kanceláři a prodloužím si pracovní hodiny od 22 do 2 do rána, když je už v domě klid.
Někteří lidé věří, že číst knihu v originálním jazyce je jediná možnost, jak si ji může člověk užít. Čtete knihy v originále?
Zkouším číst knihy v angličtině, ale hlavně proto, abych si udržel své schopnosti v kondici. Měl jsem tu možnost pracovat se spoustou skvělých překladatelů a vím, že dělají, co mohou, aby udrželi jazyk a tón originálního textu, někdy ho dokonce vylepší.
A poslední ale rozhodně ne méně důležité, stalo se vám někdy, že jste ztratil část knihy, kterou jste právě psal, vlastní chybou nebo nějakou příšernou nehodou? (snad nevadí, že sem odpověď dám, i když je samosebou součástí blogtour, pokud by to byl problém, tak ji vymažu, jen to bylo takové uzavření rozhovoru)
Ne, nikdy (klepu na dřevo). Mám dropbox, virtuální server na Cyberspace, kde si vše zálohuji automaticky, krom toho, že to mám na svém laptopu a na mém TimeMachine routeru. Rebecca by na mě byla moc pyšná. :)
Rozhovor vedla: Veru z Knižní louky
Anglický originál rozhovoru a další zajímavé články najdete na jejím blogu :)
http://knizni-louka.blogspot.cz/
Přidat komentář
naprosté zklamání (Jiří Nymburský , 17.1.2015) Odpovědět