„Tichá krajino, jak často vábila mě samota tvá v stíny své, aby pobouřenému srdci poklid se navrátil!“ V tomto zvolání někteří z vás jistě rozpoznávají úvodní větu Máchových Cikánů. A nejeden by si možná také připomněl, že se děj tohoto díla odehrává na Kokořínsku. Pro ty, co nevědí, i pro ty, co se chtějí dozvědět, je tady Putování s knihou.
Právě tuto knihu včera pokřtila paní Eva Pilarová za účasti obou autorů i redaktorek v prostorách knihkupectví Neoluxor. Po dlouhých deštivých dnech konečně znovu vykouklo sluníčko a nejdřív se zdálo, že většinu lidí snad vylákalo ven, nakonec se však v posledních pěti minutách před začátkem nahrnula dovnitř spousta nadšených čtenářů s knížkou v ruce.
„Když jsem byla gymnazistkou,“ řekla nám Blanka Frajerová, „nikdy bych nevěřila, že jednou s takovou chutí budu pročítat české klasiky.“ Avšak přece jen je to jiné, než když člověka nenutí občas nepříliš vstřícné učební osnovy. Představte si, že stojíte na místě, kde se odehrával děj vašeho oblíbeného příběhu, díváte se na stezky, kudy procházely postavy, sedíte v tichém koutku, kde se konala smyšlená dostaveníčka.
A nebyla nouze o zážitky! Třeba právě cestou k Helenčině studánce, kde se potkávaly postavy z Pohádky máje, se Blanka s Petrem natolik zabrali do debaty o mezilidských vztazích, že zabloudili. Možná i takovou vzpomínku si odnesete z cest. Autoři to berou s humorem a vytrvale tvrdili, že přes všechny ty hodiny spolu strávené ponorkovou nemocí netrpěli. Kromě toho Petr, jak Blanka prozradila, je chodící knihovna, a ač by se tím nikdy sám nepochlubil, díky jeho vypravěčskému umění žádný výlet nemohl nebýt příjemný. Ostatně – jejich společná knížka je toho důkazem.
Co však bylo ještě krásnější – opakovaně se setkávali s velmi milým přijetím od místních obyvatel. Někteří věděli, jaká jména osobností se vážou k jejich kraji, ochotně vyprávěli, občas dokonce pozvali oba poutníky na svou zahrádku, přinesli staré fotky a podělili se o každý detail, který mohl při tvorbě knížky pomoci. „A ti, co neměli tušení,“ dodal Petr, „se živě zajímali, čím je místo, kde žijí, výjimečné, a ptali se.“
Samozřejmě, ne vždycky to bylo snadné – jedna paní je třeba už z dálky přivítala nedůvěřivou otázkou: „Pro co si jdete?!“ Ale i to se vysvětlilo a zase bylo o jednu veselou historku víc.
Pak se ozval ten druh dotazu, u kterého vás mrzí, že jste se nezeptali sami – jsou tam Hoši od Bobří řeky? Kdo by nechtěl vidět ta místa na vlastní oči? A můžete být klidní – je to tam. Petr doplnil, že v knize si něco najde celá rodina, a konec konců, nejednu kapitolu z dětských knížek si s radostí přečte i dospělý. A s některými, třeba se Škvoreckého Zbabělci, se dá chodit po kraji jako s průvodcem v ruce.
Ani smutnější příběhy nechybí. Z těch nejtragičtějších třeba příběh lidického faráře, který odmítl možnost zachránit se, rozhodl se sdílet osud svých farníků, odejít s nimi na smrt. Literárně jej zpracoval František Křelina v knize Každý své břímě. Tolik knih a tolik ohromných malých světů, které máme na dosah! Znát minulost země, po níž kráčíme… A zpřítomnit, připomenout si ji čtením, vyprávěním…
Pokud vám vrtá hlavou, co dělala na křtu paní Pilarová, na to už taky známe odpověď. To tak jednou trávila pár dní na své chatě, když se vtom u brány zjevili dva otrhaní, unavení, hladoví tuláci… Samozřejmě, velmi rychle v nich rozeznala své dva dlouholeté přátele, přichystala jim malé občerstvení a místo k oddechu. A určitě si také vyslechla nějaké Petrovo dobrodružné vyprávění!
Na závěr taky zazpívala – a našla píseň, která se k této příležitosti dokonale hodila: Jakpak je dnes u nás doma. „Jestlipak tam ještě hučí jez, jestlipak se zvedne hejno hus, mých bílých hus, když na ně štěkne pes…“
Jeden pán z publika, který se přihlásil o slovo během diskuze, shrnul všechno podstatné, když autorům vyslovil srdečné poděkování – za to, že nás povznášejí, vzdělávají, probouzí v nás lásku k naší krásné zemi i k literárnímu dědictví. Příště, až vás bude krajina tichá vábit, můžete vykročit ven s touto knihou. Věříme, že vám bude skvělým společníkem.
Galerie:
Paní redaktorky: Jana Jůzlová a Petra Diestlerová (zleva)
Paní Eva Pilarová
Přidat komentář