Revizor

Gogol prý námět získal od svého přítele, dalšího ruského spisovatele, Alexandra Sergejeviče Puškina. Tomu prý se jednou přihodilo, že jel přes ruskou vesnici a tamní obyvatelstvo jej považovala za revizora z Petrohradu... a právě revizor se stal hlavní postavou Gogolovy komedie.

Revizor

V jednom nejmenovaném ruském městečku – nejspíš záměrně nejmenovaném, neboť totožná situace se mohla stát kdekoliv – si přečtou zprávu o tom, že je má navštívit revizor. Revizor z Petrohradu! A má přijet inkognito. Úředníci a s nimi i komická dvojice městečka Dobčinskij a Bobčinskij začínají s hrůzou vzpomínat na to, co se během posledních pár dnů v městečku všechno odehrálo... Postupně docházejí k závěru, že revizorem jistě musí být muž, který je již nějakou dobu ubytován v místním hostinci. Tímto mužem je Chlestakov – hlavní postava této divadelní hry.

Čtenář si brzy domyslí, že místní honorace se v tomto zmýlila, ovšem právě v tom tkví kouzlo tohoto dramatu. Chlestakov velice brzy pochopí vzniklou situaci a náležitě a samozřejmě ke svému prospěchu jí využije... a právě tady se Gogol "vyřádil" na vykreslení ruských úředníčků. Rubl sem, rubl tam – všechny míří do Chlestakovovy kapsy....

Společnost tehdy hru přijala s rozpaky. Někteří se u ní bavili, jiní se proti ní bouřili, neboť se přece nehodí takto znázorňovat ruskou společnost! Ale právě na tom je založena vtipnost celé komedie: znázornit to, co se běžně děje, aby se lidé poznávali a mohli se zasmát sami sobě. A pokud se nezasmějí pak (jak uvádí autor): „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“

Autorkou recenze je Jarmila Molinová