Proč muži lžou a ženy pláčou - 2. vydání

Mezi oběma díly není nijak velká posloupnost, takže klidně můžete začít četbou druhého dílu, i když ten se na první v lecčems odkazuje a zmiňuje fakta v něm uvedená. I tato kniha se vám pokusí vysvětlit některé zákonitosti ve vztazích mužů a žen, v komunikaci obou pohlaví, vysvětlí, proč mezi nimi v lecčems vznikají neshody a rozepře.

Přitom se dozvíte, proč ženy mužům stále cosi vyčítají, proč se muži neradi zavazují k rodinnému životu, proč ženy nemluví nikdy přímo k věci a další věci, o kterých každý ví, ale málokdo už zná důvod proč tomu tak je. Barbara a Allan Pease se při tom opírají o vědecké obory, o své výzkumy a výsledky poznatků.

Nečekejte však odbornou knihu s vyhraněným jazykem a terminologií. Kniha Proč muži lžou a ženy pláčou je napsána populární formou, tedy čtivě, humorně, zkrátka tak, aby ji bez problémů pochopil i méně náročný čtenář. Rozebírá známé otázky nás všech a nabízí vysvětlení, opírající se o vědecká poznání, např.:

Proč se mužům na ženách líbí dlouhé nohy?

- Nohy malých dětí jsou poměrně krátké, což se mění až s pubertou. Právě v tu dobu se nohy mladých dívek prodlužují a neverbálně tak říkají, že už jsou dospělé a připravené mít potomka. A právě to činí z dlouhých ženských nohou pro muže sexuálně silně přitažlivý prvek.

Proč muži neustále přepínají televizní programy?

- Již po dlouhá staletí se muži vraceli domů z lovu a ideálně strávený večer pro ně bylo hledění do ohně. Dokázali tak v kruhu osatních mužů sedět celé hodiny a nemluvit. Také po nich nikdo nechtěl, aby mluvili. Žena je naproti tomu naprogramována vnímat dialogy a řeč těla herců svých oblíbených seriálů. Muž rád řeší problémy. Jestliže rychle přepíná programy, podvědomě se snaží rychle analyzovat problematiku, která se v tom konkrétním kanále odehrává. Zvláštní také je, že muž se svých problémů nejlépe zbavuje pozorováním problémů druhých lidí, což snad vysvětluje fakt, že se na televizní noviny dívá šestkrát více mužů než žen.

Proč ženy chodí často na toaletu spolu?

- Toalety měly až do konce 19. století podobu budek, stojících kdesi za domy. Pokud šla v těchto dobách žena na záchod, raději z bezpečnostních důvodů požádala o doprovod jinou ženu. Tento zvyk v ženách zakořenil a přetrval až doposud. Chodit ve dvojicích na záchod vídáme už malé holčičky v mateřské školce.

Proč muži trvají na zvednutém prkénku toalety?

- Muži dříve nikdy nemočili přímo na toaletě, nýbrž u zdi či keře apod. I dnešní muži tento starý zvyk převzali, a proto je většinou neuvidíte močit uprostřed planiny, ale např. u stromu atd. I u nich, stejně jako u zvířat, jde o značkování svého teritoria.

Kniha je doplněna obrázky, testy, radami pro obě pohlaví, jak konkrétní konflikt přejít bez potíží.

Celá je členěna do přehledných krátkých kapitol, takže vás stále udržuje v pozornosti. Její komerční úspěch mě nikterak nepřekvapuje, vždyť rozebírá tak vděčné téma, navíc populární formou.

Odpůrci přicházejí s tvrzením, která poznatky autorů vyvracejí, ovšem většinou se jedná pouze o subjektivní případy, jako např. že ten konkrétní člověk zvládá dělat dvě věci najednou a přitom je muž, nebo že onen jiný zná ženu, která se vyzná v mapách a navigaci.

Jistě, vždy existují výjimky. Berme však v potaz, že Peaseovi rozebírají obecně známá fakta! Dalším terčem posměchu je jednoduše populární forma knihy. Nepochybuji, že Barbara a Allan Peaseovi ji sepsali za účelem snadného prodeje a výdělku. To sice knize ubírá na kvalitě, ale jejich záměr se jim jistě povedl.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář

Obě knihy napsali manželé Peaseovi, kteří již dříve vešli ve známost svými knihami či přednáškami a výzkumy. Oba díly mají za úkol vás populární formou seznámit s některými fakty ohledně chování žen a mužů a jejich vzájemného soužití či komunikace. Děje se tak na základě vědeckých poznatků a několikaletého pozorování a zkoumání mezilidských vztahů.

Druhý díl této série vás seznámí s řešením otázek jako proč se muži vyhýbají závazkům, proč ženy nikdy nemluví k věci, proč muži mají pocit, že jim ženy neustále něco vyčítají apod. Kniha pro mě byla trochu rozporuplná: na jednu stranu již název leckomu řekne, že dýchá komerčností, ale v momentě, kdy jsem se do ní začetla, poznala jsem, že autoři pracují s vědeckými poznatky, uvádějí příklady z dávné historie jako vysvětlení, proč tomu tak je v dnešních dobách, což mě na druhou stranu na knize zaujalo. Forma, s jakou je kniha napsaná, je zkrátka populární, tedy taková, aby byla co nejbližší a nejpochopitelnější pro nejširší vrstvy lidí, kterým se dostane do rukou, zkrátka aby se dobře prodávala, dobře četla a slavila úspěch, což se dle mého názoru manželům – autorům také povedlo.

Zpočátku jsem do této recenze chtěla vlastními slovy vylíčit jeden z poznatků, kterým se autoři zabývali, ale postupně jsem došla k závěru, že je mnohem lepší je přímo citovat. Zvolila jsem pasáž, která řeší problém, s nímž se setkal snad každý z nás, a sice „Proč ženy tolik mluví.“

Kdysi dávno se ženy a děti zdržovaly pospolu v blízkosti jeskyně. Přežití každé ženy záleželo na schopnosti sblížit se s ostatními a udržovat s nimi blízké vztahy. Muži v té době tiše sedávali na skále a vyhlíželi kořist. Ženy, které se společně věnovaly nějaké činnosti, bez ustání hovořily a tak se sbližovaly. Muži, kteří chytali ryby nebo lovili zvěř, byli potichu, aby nevyplašili kořist. Současný muž toho na rybách či na lovu také mnoho nenamluví. Když jdou moderní ženy sbírat plody (nakupovat), mluví u toho neustále. Ženy nepotřebují důvod k hovoru. Mluví proto, aby mezi sebou udržovaly kontakt.

Mozek muže je naprogramován k neustálému řešení problémů. Muži mluví, aby si sdělovali fakta a data. Většinou „mluví, jen když mají co říct“, to znamená tehdy, když se potřebují podělit o fakta, data či řešení. Toto naprogramování je zdrojem problémů, komunikuje-li muž se ženou. Ženino mluvení je totiž zcela jiné. Pro ženu je hovor způsobem odměny a kontaktu s lidmi.

Žena nemluví, pokud se jí někdo nelíbí, pokud s ním nesouhlasí či pokud chce tuto osobu „potrestat“. Mlčení je forma trestu. Je to účinná metoda, ale jen tehdy, použije-li ji žena vůči jiné ženě. Na muže neplatí. Muž považuje chvíli ticha a klidu za odměnu. Když vám tedy žena pohrozí, že už na vás nikdy nepromluví, berte to vážně, ale nikoliv doslova.

Chce-li žena opravdu vytrestat muže, musí hovořit bez přestání a přeskakovat od jednoho tématu ke druhému. (citace knihy, str. 189-192)

I přes jistou komerčnost knihy ji většinou známým k přečtení doporučuji, a to samé bych ráda učinila i teď. Pokud ale hledáte odborné výrazy a ryze vědeckou formu a řeč, pak budete trochu zklamaní.

Kniha se o vědu sice opírá, ale styl jakým je psaná je, jak jsem již řekla, populární. Přesto si ale myslím, že kniha nezklame. Jistě v ní najdete mnoho faktů, o kterých jste něco tušili, ale nevěděli, proč se tak dějí. Naleznete zde humorně pojatá vysvětlení, která mě osobně během nenáročné četby bavila.

Autorkou recenze je Šárka Horáková

 

 

Přidat komentář