Kmotr

O knize jsem se poprvé dozvěděl, když jsem surfoval na internetu. Hned mě toto téma přitáhlo a řekl bych, že je jen málo lidí, které nezajímá, jak vzniká takovýto zločin ve společnosti bez jakékoliv pozornosti policie. V doslovu si můžete přečíst, že v té době byli v oddílu organizovaného zločinu zaměstnáni pouze čtyři muži.

Knihu jsem si vypůjčil a hned mě zatáhla do děje. Puzo umí výborně popisovat, jak vůbec celá „famiglia“ funguje. Popisuje cestu vojáka až k vysokým postům. Je to zároveň kniha zaměřená hodně na sociální problémy té doby. Popisuje základní lidské nešvary a také to, jak lidé mají tendenci jim podléhat.

Kniha popisuje jak vzestup newyorské rodiny Corleonů, tak donovo dětství nebo příhody Johnyho Fontaina a Nina Valentiho v Hollywoodu. Na začátku se na dona obrací tři lidé. Amerigo Bonasera, který žádá spravedlnost pro svojí dceru, Johny Fontaine, který potřebuje znovu se proslavit a pekař Nazorine, který potřebuje zařídit trvalé povolení k pobytu pro svého učně.  

Kniha obsahuje mnoho postav, z nejdůležitějších bych vypíchl dona Corleona, Michaela Corleona - jeho syna, který se po jeho smrti stane hlavou rodiny nebo třeba Toma Hagena, jeho rádce neboli „consiglieriho“.

Kmotr

Kmotr

Dílo se odehrává v různých časových rovinách, příběhy postav se různě prolínají atd. Příběh se dost těžce popisuje, někdy je i poměrně těžký na pochopení. Kniha končí tím, že Michael Corleone vyvraždí všechny svoje nepřátele a stává se po svém otci Vitovi donem.

Knihu bych doporučil téměř všem, kromě dětí, obsahuje totiž poněkud naturalistické, možná až nechutné zobrazování vražd a různých jiných zločinů.

To, že podle knihy Kmotr byl natočen i velice úspěšný film, svědčí o jeho oblíbenosti. Rád se k ní vracím a přemýšlím, jaké to muselo být v době, kdy si obyčejný pochůzkář nemohl být jistý svým životem.

Autorem recenze je Michael Studenič

Kmotr

Kniha je totiž nanejvýše kvalitní. Mario Puzo je bezesporu moc dobrý spisovatel a řekl bych, že období o kterém píše nejenom v této knize mu více než vyhovuje. Hned jak si přečtete prvních pár stran, tak jste vtaženi do děje. Kniha mě okamžitě pohltila a konečně jsem pochopil jak někdo chodí spát pozdě v noci s tím, že “dočte ještě pár stránek a jde spát”.

Ono i téma je pro mnoho lidí atraktivní. Poválečné období mafie v USA, to je prostě lákavé samo od sebe. Koho by ale nedostalo téma, tak toho dostane styl vyprávění, který Mario Puzo používá. Puzo také umí napsat o zločinci tak, že mu vlastně fandíte. A to se knihy “Kmotr” týká opravdu hodně. Čtete o tom, jak jsou lidé mučeni, či zabíjeni na jeho (kmotrův) popud, případně na popud jeho rodiny, ale stejně mu fandíte. Stejně si říkáte, jaký je to sympaťák, a  že je to vlastně hodný člověk. To je vlastnost, kterou u spisovatelů opravdu obdivuji...

Kmotr

Kniha byla dokonce i zfilmována (a film byl také nanejvýš úspěšný), ale musím se zastat názoru, že knižní podoba je knižní podoba. Ne vždy to platí, ale u knihy “Kmotr” určitě  ano. Mám rád ten pocit, když si vybavuji jak to asi vypadaná v domě rodiny Corleonových, jak asi vypadá kmotr, nebo co má na sobě.

Tato kniha je jednoduše legenda.

Autorem recenze je Tomáš Pučík