Rozum a cit

Rozum a cit

Ženské hrdinky z jejího románu, se právě v takovémto rozpoložení nacházejí. Zemřel jim otec a po něm zůstává vdova se třemi dcerami odkázána na pomoc nevlastního syna.

Anglie nepřeje v té době ženám, nesmějí dědit a ani pracovat, než jen jako guvernantky.

Honosný dům, který do té doby obývaly, připadá nevlastnímu synovi vdovy a jeho chamtivá žena velmi rychle určuje dívkám i matce místo.

Otec neurčil  jak se má jeho syn o nevlastní matku a dcery postarat, a tak se zkrátka nepostará nijak. V tomto okamžiku mizí vše, v čem dívky doposud žily.

Nejstarší Elinor se snaží vše vidět reálně a přijímá své nové postavení zdánlivě nejlépe. Smířená se situací. Avšak v duchu se trápí.

Prostřední dcera Mariann je velmi citově založená. Miluje tragiku lásky a nesnáší smíření. Chce bojovat, i když ví, že boj je předem prohraný. Svými hrdými postoji ve jménu lásky a úcty si nejednou přivodí potíže.

A nejmladší dcera Margaret je ještě dítě prahnoucí po dobrodružství a vůni dálek. Malý domek na venkově jim nabídne matčin bratranec a všechny se s úlevou, ne však bez bolesti, stěhují daleko od toho, co do teď znali, daleko od člověka, který jim měl být dle slibu nápomocen a jež je nechává žít tak, jak jim osud určuje.

To by však nebyla Jane Austen, aby si pro děvčata nevymyslela osud, jež jim veškerá příkoří vynahradí a zlomená srdce zacelí. Velmi brzy nechává Elinor a Mariann zamilovat, ale jejich láska není vyslyšena.

Elinor zjišťuje, že muž, o kterém sní je tajně zasnouben s jinou a Mariann, byť obletována málomluvným a starším plukovníkem Brandonem, dá přednost povětrnému mladíčkovi Willoughbymu , který směle odpovídá všem těm zamilovaným hrdinům a mužům s velkým „eM“.

Jenže jak už to bývá rozum někdy nad láskou zvítězí a tak rozum a peníze tety pana Willoughbyho nechávají na  londýnském plese krásnou a zamilovanou Mariann stát.

Zvoláním jeho jména, a kvapnému přibližování se k němu připoutá nežádoucí pozornost, která se v takové společnosti mnohdy nepromíjí.  A tak zdrcená a raněná ustupuje několika tisícovkám liber, v podání snoubenky pana Willoughbyho.

Zdá-li se vám to už dost, mýlíte se. Toto je jen slabý náčrtek příběhu, který se vám před očima rozbíhá a jež vás unáší napříč knihou za šťastným koncem. Jak šťastný ten konec bude, to už si musíte zjistit sami. Milovníci Jane Austen nebudou rozhodně zklamáni.

Knihu vřele doporučuji. Je velmi líbivě psaná s nádechem komiky a nadčasovosti. Mnohdy se ani nezdá, že romány napsala na přelomu 18 a 19 století.

Autorkou recenze je Eva Benecová