Indonésie - Jak ji pozná málokdo

Už samotný fakt, že knihu napsala žena, která v Indonésii rok studovala, mě velmi lákal a vlastně byl i impulsem k přečtení knihy. Během roku Veronika Škvárová psala své zážitky a posílala je domů, kde jí poradili, aby je zkusila sepsat a vydat jako knihu.

Indonésie - Jak ji pozná málokdo

Jak už jsem se zmínila, nejedná se o klasický cestopis či průvodce. Je tomu tak hlavně proto, že autorka se věnovala spíše popisu mentality Indonésanů: jejich chování, jejich tradicím a zvykům. Zajímavé byly pro mě poznatky o tom, jaký mají vlastně Indonésané vztah ke zdraví či k penězům, ale i vůbec k životu. Kdo se chce ale dozvědět něco o místech a pamětihodnostech, které v této zemi stojí za to vidět, nemusí zoufat. I informace tohoto typu v knize najdete, ovšem není zaměřená právě na ně.

Možná vám přijde zvláštní podtitul knihy „Jak ji pozná málokdo“. Veronika Škvárová zde totiž studovala Indonéštinu, a proto měla velkou výhodu v tom, že místním lidem jazykově rozuměla, čímž je tedy i mohla více poznat, samo poznání tak bylo intenzivnější než pro turistu, který se v Indonésii pohybuje pár týdnů a snaží se komunikovat anglicky.

V knize navíc najdeme i kapitolu o studiu na univerzitě Gadjah Mada, která mi taky přišla zajímavá, hlavně proto, že jsem si mohla srovnat systém studia indonéského s tím naším. Zaujalo mě například, že českým studentům (a vůbec cizincům studujícím v Indonésii) bylo pohroženo, že musí mít alespoň 80% docházku, jinak bude vše nahlášeno na příslušné velvyslanectví a v příštím roce už ke studiu nepřijmou žádného účastníka z této země. Docházka však kontrolována nebyla…

V knize najdete také fotografickou přílohu, konkrétně z ostrovů Jáva, Bali, Kalimantan a dalších.

Co bych vyzdvihla a co mi přišlo nejvíce přínosné jsou praktické informace pro nezávislé cestovatele. Dozvíte se totiž kolik co v Indonésii stojí, ale i další cenné informace a autorčiny autentické zážitky z jejích vlastních cest, které čtenáři mohou vyvolat úsměv na rtech, ale v konkrétním terénu si jistě  vyžadují mnoho trpělivosti a hlavně tolerance.

Indonésii jsem neměla v plánu navštívit, a přesto mě kniha strašně zaujala. Proto bych ji moc ráda doporučila všem, kteří se tam opravdu chystají, ale určitě i těm, kteří se rádi dočtou o jedné jedinečné kultuře.

Autorkou recenze je Lucie Horáková

Indonésie - Jak ji pozná málokdo

Jak vidíte, jsem na cestopisy celkem náročná, ale kniha Indonésie – Jak ji pozná málokdo mi v tomto směru vyhovuje dokonale. A navíc je psaná s notnou dávkou nadsázky, takže se velmi dobře čte. Nejvíc mě těší, že kniha není napsána systémem denních záznamů, ale že své zkušenosti a postřehy autorka shrnuje do několika samostatných podkapitol.

Pokud vás třeba zajímá, jak v Indonésii co nejvýhodněji (a bez zbytečných nervů) nakupovat, jednoduše si nalistujete příslušné stránky. To samé platí o cestování, vyřizování úředních žádostí, studiu, ubytování, hygieně atd. Možná vás překvapí, že i tak obyčejná informace, jakou je hledání v jízdním řádu se v Indonésii stává poměrně adrenalinovou záležitostí. A což teprve samotná jízda veřejnou dopravou!

Kapitolky nebývají dlouhé. Obvykle mívají 2-4 stránky. Knížku tedy můžete bez obav číst třeba ve vlaku po částech, i když není problém přelousknout ji za jedno odpoledne u kafíčka. Osobně na mě těch dojmů ale bylo tolik, že jsem musela četbu párkrát přerušit a všechno si to v hlavě srovnat. Zvláště jednání místních lidí mě leckdy uvádí v úžas a nebývá to bohužel většinou v tom dobrém smyslu. I sama autorka přiznává, že si na některé nešvary místních obyvatel za celý rok svého studia nezvykla!

Zajímavé je i konečné srovnání Indonésie s Evropou. Kniha například vyvrátí mýtus, že v Indonésii je levněji než u nás. Velké pozitivum vidím i ve velkém množství barevných fotografií, které nezachycují ani tak památky, jako spíše momentky z místního života, i když nějaká ta turistická zajímavost se tam také najde.

Knihu Indonésie – jak ji pozná málokdo bych doporučila nejen těm, kteří se o tuto exotickou zemi zajímají, ale všem, kteří mají rádi odlehčené zajímavé čtení, a také těm, kteří mají dojem, že dnešní svět je moc uspěchaný a nic se v něm nedá stíhat.

Věřím, že až se prokoušete chápáním času po indonésku (které se jako červená nitka táhne napříč celou knihou), donutí vás to minimálně k hlubokému zamyšlení.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková