Neználkovy příhody

Knížka Neználkovy příhody vypráví o vymyšleném světě malinkých kluků a malinkých holčiček. Říká se jim malíčkové a malenky, nejspíš proto, že nebyly větší než malíček. Měly svoje vlastní městečko Kvítečkov, kterým protékala Okurková řeka. Neználkovy Příhody vypráví o dobrodružství, které prožije právě Neználek a jeho kamarádi při cestování balonem. Bohužel ztroskotají, ale zase se dostanou do dvou nových měst. V jednom žijí samé malenky a v druhém žijí zase samí malíčci. Neználek a jeho přátelé po cestě zažívají jednu příhodu za druhou. Skamarádí se jak s malenkami, tak i s malíčky a zažijí nejedno dobrodružství. Také se u malenek naučí lepšímu chování. Nakonec se ale šťastně vrátí zpátky domů.

Neználkovy příhody

Knížka je moc pěkná, a i když si myslím, že můj synek Jakoubek až tak moc všemu nerozumněl, přeci jenom to není úplně kniha pro tříleté prcky, moc se mu líbilo, že mu čtu a po pár dnech čtení už hlásil babičce, že čteme knížku o Neználkovi. Knížka nám vydržela mnoho večerů, protože jsem četli tak po polovinách kapitol, a když byl Jakoubek hodně unavený, usnul někdy třeba i uprostřed stránky.

Moc se mi líbí, jak jsou malíčci a malenky pojmenovaní. Kluci i děvčata hned ví, co je který malíček nebo která malenka zač. Vedle Neználka, se tam najde i Všeználek, a také třeba doktor Pilulkin, opraváři Šroubek a Vroubek, malíř Tubička, milovník buchet Buchtík a milovník sirupu Sirupčík a třeba modrooká malenka Modroočka, doktorka Medunka a spousta jiných. 

Knížka je pro děti svým způsobem i poučná. Dozví se, jak je důležité umět číst a psát. Také že je velmi špatné ubližovat druhým dětem a holčičkám zvlášť, ty je třeba naopak chránit. V celé knížce se objevují i zajímavosti třeba z fyziky. Dozví se tam proč balon létá, a jak to udělat, aby nám neklesal, jak funguje auto a co se dělá, když se rozbije a třeba i proč je v oblacích veliká zima.

Neználkovy příhody jsou napsané velmi srozumitelně a tak,aby je děti hezky pochopili a aby se jim líbili. Když jsem je četla jako dítě, představovala jsem si, jaké to musí být, být takhle maličký, když vám u řeky vyroste okurka veliká jako dům apod. Moc se mi knížka líbila a i později jsem se k ní vracela, když jsem si chtěla přečíst pěkný příběh bez velkého násilí a plný přátelství a milých malenek a malíčků.

Knížku bych doporučila všem rodičům, kteří chtějí dát svým dětem zrovna třeba pod stromeček nebo třeba k narozeninám milý dárek, o kterém ví, že je láskyplný a bez násilí,kterého mají děti  dost v televizi a u počítače. Navíc autor napsal další dvě pokračování a tak mají hned tip na další dáreček.

Autorkou recenze je Eva Frouzová