Černí psi

Průměr: 4.0
(1x)
Nakladatel: Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:160
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:135 × 207 mm, 280 g
Více podrobností
Běžná cena: 229 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 28.03.2024 21:09

Anotace

S koncem studené války napsal McEwan dva romány, do nichž se promítla aktuální politická situace. Oba se odehrávají na evropském kontinentě v době krátce po druhé světové válce s přesahem do současnosti. Zatímco Nevinný (1990) reflektuje bolestnou zkušenost z rozděleného Berlína, kniha Černí psi (1992) se na půdorysu rozpadlého vztahu mladých manželů, kteří v mládí krátce zahořeli pro komunistickou myšlenku, zabývá tématy hlubšími a její existenciální rozměr výrazně přesahuje prvoplánovou kritiku společenských utopií. Na nevšední zážitek, jenž se mladému páru přihodí během nekonvenční svatební cesty po francouzském venkově, zareagují oba po svém a jejich láska toto bytostně odlišné vnímání světa neunese. Spisovatel se nestaví ani na jednu stranu sporu. Neposmívá se Bernardovi, z něhož – umíme si představit – by se o pár set kilometrů dál na východ stal jistě úspěšný „osmašedesátník“, ale ani náboženskému vytržení hlavní hrdinky.McEwan nesoudí ideály, ale varuje před zaslepeností jakéhokoli druhu.

Specifikace

Název: Černí psi

Originální název: Black Dogs

Autor: Ian McEwan

Překladatel: Ladislav Šenkyřík

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1307-0

EAN: 9788020713070

Objednací kód: -

Odborné recenze

Útěky před utopií

14.9.2010

Jeden z nejvýraznějších současných britských spisovatelů Ian McEwan se v próze Černí psi, která vyšla ve Světové knihovně Odeonu po třinácti letech od prvního českého vydání v novém překladu, dotýká dvou velkých tematických celků: vedle jeho tradičně oblíbených zákrutů lidské psychiky, které v ní hloubí rodinné vztahy (nejvýraznější je v tomto směru zřejmě jeho román Betonová zahrada z roku 1978, proslavený stejnojmenným filmovým zpracováním), je to povznášející a vzápětí destruktivní moc politické ideologie, jíž bylo tak snadné propadnout za druhé světové války a těsně po ní, jako se to stalo britskému manželskému páru June a Bernardovi Tremaineovým: ideji komunismu. Českému čtenáři se tak naskýtá příležitost nahlédnout z odvráceného, západního úhlu pohledu na mocnost, která v jeho zemi nějakou dobu skutečně vládla, a na literární zpracování tohoto pohledu, velmi odlišné od toho, jemuž v české literatuře udali tón nejvýrazněji asi Ludvík Vaculík a Milan Kundera.

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Zarámovaná fotka, která stála June Tremaineové na nočním stolku vedle postele, měla připomínat jí samotné i jejím návštěvníkům hezkou dívku, v jejíž tváři se na rozdíl od obličeje jejího manžela nezračila žádná známka toho, jakým směrem se v budoucnu vydá. Fotografie pochází z roku 1946 a je pořízena jeden nebo dva dny po jejich svatbě a týden předtím, než se vydali na svatební cestu do Itálie a Francie. Mladí manželé jsou zavěšení do sebe u zábradlí nedaleko vchodu do Britského muzea. Možná to bylo o polední přestávce, neboť oba nedaleko pracovali a ze zaměstnání si nemohli vzít volno dřív než pár dnů před odjezdem. Opírají se o sebe s očividnou půvabnou starostí, aby se vešli do obrázku. Jejich úsměvy do fotoaparátu vyzařují ryzí nefalšovanou radost. Bernarda si není možné s nikým splést. Tehdy jako po celý život sto osmaosmdesát centimetrů vysoký, ruce jako lopaty a obrovská chodidla, absurdně dobrácká brada a uši odstávající jako ucha džbánu, komicky zvýrazněné pseudovojenským sestřihem. Čtyřicet tři let způsobilo pouze předvídatelné škody, a navíc pouze okrajově – řidší vlasy, hustější obočí, zhrublou pleť –, zatímco podstata člověka, úžasné přízračné zjevení, zůstala v podobě téhož nemotorného rozzářeného obra v roce 1946 stejná jako v roce 1989, kdy mě požádal, abych ho doprovodil do Berlína.