Jídlo dějiny chuti

Doma jsem ji otevřela a nejen, že jsem žasla nad nádhernými starými malbami a fotografiemi, ale pustila jsem se do čtení. Opravdu jsem se dozvěděla až nečekané informace o tom, co vše byli lidé schopní sníst, co milovali, co si zakazovali a jak se stolovalo.

Jídlo dějiny chuti

Některá překvapující zjištění mne zaujala, jiná znechutila, ale právě proto jsem ji četla, abych se dozvěděla jaké to bylo. Pokud se někdo věnuje jídlo, rád jí a nebo ho jen zajímá historie, měl by si tuto knížku přečíst. Nejenže vás zaujme, to jak a v čem se jedlo, kdo jídlo připravoval, kolik lidí ho servírovalo a co se jíst nesmělo, ale také si někdy uvědomíte, že to jídlo, které dnes jíme znali už dávno předtím. Některé bylo zapomenuto, jiné je dnes běžně k dostání. Například celozrnná strava byla tehdy jen potravou chudých, dnes je bráno jako dražší. To a ještě více mne v knize oslovilo.

Nejvíce se mi líbili malby a fotografie, které mi ukázali, jak se hospodařilo, obchodovalo, jedlo, stolovalo či v čem se vařilo. Někdy jsem se do toho čtení sice zapletla, protože text je trošku těžší na čtení, proto si ho raději rozdělte na více kapitol a cizí slova buď přečtěte pomalu nebo je raději vynechejte a přečtěte si pouze slovo v závorce, stejně si ho nezapamatujete. Ale hlavní je, že zjistíte o co se jedná.

Kniha, která zarazí, překvapí, zvedne ze židle, dojme a dá vám chuť k jídlu.

Autorkou recenze je Lucie Mácová