Alenčina čítanka

Alenčina čítanka

Alenka také ráda doma pomáhá mamince nebo babičce. Nejdřív práce a pak zábava, sděluje nenásilnou formou malému čtenáři mezi řádky a funguje to. A když náhodou někdy pomáhat nechce, nebo zapomene, ihned se dozvíme jaké to má následky. Třeba v příběhu, kdy Alenka omylem shodila ze stolu svůj oblíbený hrneček a ulomila mu ouško, což se ovšem nemuselo stát, kdyby si ho pěkně uklidila.

Alenka má svůj vlastní svět. Umí mluvit se svými plyšovými medvídky, ale nikdo jiný je samozřejmě neslyší. Probírá s nimi to, co slyšela od maminky nebo od babičky a vykládá si to po svém. Je to moc pěkná vsuvka. Určitě lepší, než kdyby Eduard Petiška bez okolků napsal, co si Alenka myslí. To by už zdaleka nepůsobilo tak přirozeně.

Velmi pěkný zvyk, který se uchytil i u nás doma je vyprávění pohádek. Nejdříve vypráví Alence pohádku babička, a pak zase Alenka vypráví babičce svou pohádku, která se vždycky nějakým způsobem podobá té první. Je to moc hezký nápad a doma ho 100% využíváme. Myslím, že každé dítě bude chtít alespoň v něčem být jako Alenka.

Při čtení Alenčiny čítanky se malý čtenář dozví spoustu věcí. Velmi pěkné je pozorování Haniččina brášky Vašíka, který je na začátku knihy úplně malé miminko, ale s každou další kapitolou je větší a větší a učí se mluvit a lézt. Zjistíme také třeba kdo je to bacil, proč se na prvním sněhu nedá sáňkovat a spoustu a spoustu dalších věcí. Alenčina čítanka je rozhodně knížkou, ke které se budete spolu se svým dítětem ještě dlouho a rádi vracet.

Autorkou recenze je Andrea Kunčarová