Pověsti z Čech, Moravy a Slezska

Anotace

Ukázka z textu

Ale když táhlo k půlnoci, velitel se zničehonic probudil a co nevidí: U každého lůžka stála překrásná panenka. Tu v šatech růžových, tam v modrých, jinde zase v dlouhých zelených, jako by se právě k tanci nastrojily, a ta v bílém, která byla vpravdě nejkrásnější a stála nejblíže, zašeptala:
"Nediv se tomu, co vás dnes potkalo, kapitáne. Jsme týřanské hradní panny a dlouhá, předlouhá léta trpíme za své prokletí. Neboť vždycky jen o půlnoci nabýváme na kratičkou chvilku vlastní lidské podoby, zatímco ostatní čas musíme trávit v hradní studni jako drobné rybky právě takových barev, které mají naše šaty…"
(O dvanácti vojácích a týřovských panenkách)

Proto Krok a jeho muži pozvání téhle víly krásné jako sen samozřejmě rádi přijali a přinejmenším tam i několik let zůstali. Zvláště když i ostatní polednice byly velice hezké, třebaže krásy své paní nedosahovaly.
Za tu dobu získal Krok nejen další moudrost, kterou pak slynul až do konce života. Během pobytu v lesním hrádku mu také krásná polednice povila tři dcery - hadačky, jejichž podivuhodné nadání si alespoň na konci příběhu připomeneme...
(Kterak přišel moudrý Krok k ještě moudřejším dcerám)

Tomu, kdo by snad nevěděl, co je to bazilišek, budiž řečeno, že je to nestvůra velice podivná. Hlavu nosí kohoutí - s velikým hřebenem a na tom hřebeni sedí zlatá korunka. Čtyři nohy a tělo má bazilišek jako ropucha a ocas dlouhý, šupinatý jako ještěr. Není divu, že na koho upře své žlutavé oko, ten ochromí na celém těle a nezřídka z toho i umře, neboť se nadýchá ohavného smradu, který netvor kolem sebe nepřetržitě šíří. Dodejme ještě, že se prý bazilišek může narodit jen z kulatého kohoutího vejce vysezeného ropuchou.
(O baziliškovi)