Tenkrát v Lošonci

(0x)
Nakladatel: Větrné Mlýny (Větrné mlýny , s.r.o.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:200
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:140 × 205 mm, 336 g
Více podrobností
Klubová cena: 150 Kč
Běžná cena: 199 Kč
Ušetříte: 49 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici.
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Poslední změna: 23.06.2021 17:07

Anotace

Směsice surovosti a něhy, fantazie a kruté skutečnosti, historických i rodinných událostí, které spojuje magické jméno města Lučenec – Lošonc, v němž se prolínají národy, kultury, osudy, vztahy: minulost a přítomnost. První próza talentovaného „zapisovače“ do sešitků je zkrátka skvělá. Celá je napsaná kouzelným rukopisem jakoby ještě chlapeckým, ale reflexe a vnímání je už dospělé, mužské. Tato ostrá dvojpólovost vytváří napětí, které nedovolí odložit knihu, dokud ji nedočtete. Všechno je to přesné, zářivé, a přece tajemné. Jako sám život. (Mila Haugová) Autor získal Cenu čtenárů Anasoft litera, Cenu Jána Johanidese, Cenu Nadace Tatra Banky, připravuje se překlad do němčiny v nakladatelství Zsolnay Verlag.

Specifikace

Název: Tenkrát v Lošonci

Autor: Peter Balko

Překladatel: Ondřej Mrázek

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7443-285-9

EAN: 9788074432859

Objednací kód: NA331532

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Soused Bulka nemá vlasy, protože má rakovinu. Naštěstí vyhrál v loterii a moderní medicína mu zavedla do zadku sondu. A ta ho vyléčila. Soused Bulka byl šťastný, protože mu začaly znovu růst vlasy. Mělo to ale háček – vlasy byly modré a rostly tak rychle, že ho proměnily v modrého chlupatého netvora. Modré vlasy obrostly celý Bulkův dům, zahradu, koně, ulice a celý Lošonc. Potom se z oblohy snesly boží nůžky a modré vlasy ostříhaly. Jenomže vlasy rostly pořád dál a nakonec obrostly i boží nůžky.

Konec a poučení: boží nůžky zmůžou proti moderní medicíně velký prd!
Když jsem se narodil, na porodním sále praskly všechny žárovky. Tak silné jsem prý měl charisma. Po podlaze stékaly potůčky krve, které se spojovaly do děsivých obrazců a nad Lošoncem se rodil nový den. Od té doby se u nás v rodině svítí jenom svíčkami.

Pan doktor Böhl, který měl v suterénu židovského řeznictví zařízenou ambulanci, předpovídal, že budu holčička. Můj táta zareagoval na novou skutečnost pohotově a lososově růžový dětský pokoj přemaloval na modro. Můj velkolepý příchod na svět poctivě zdokumentoval na fotoaparát, aby mi i po mnoha letech mohl poskytnout hmatatelné důkazy o tom, jak ošklivý novorozenec jsem byl. Máma se zmohla jen na pláč. Přivinula si ke tváři moje měkké tělíčko, které od vysněné dcerušky dělil třícentimetrový ocásek. Přijít na svět a okamžitě zklamat vlastní rodiče je ideální výchozí situace pro šťastný a plnohodnotný život.
Co teď se všemi těmi roztomilými holčičími šatičkami?
Věřte nebo nevěřte, narodit se v Lošonci, jen pár kilometrů od maďarské hranice, má svoje výhody. Stačí se vyšplhat na jakýkoli kopec a s malou podporou větru trefíte plivancem prvního Húna v příhraničním městě Salgótarján. Projdete se po promenádě poseté lékárnami, optikami a hernami a rázem pochopíte, že děti jižní země jsou nemocné, slepé a závislé. Dějiny Lošonc moc nešetřily, dvakrát ho vypálili Turci a jednou loupeživí pelikáni, kteří svůj znak protlačili až do městského erbu. Následovaly epidemie modrého moru, hladomor nebo častá bombardování během první i druhé světové války, které rozložily životní sílu města na zapomenuté newtony. Můj táta tomu tady říká „země nikoho“, západní Slováci „Maďarsko“ a staří Lošončané „Smetiště dějin“.
Pro mě je to prostě domov.


Žánry