Na odstřel

Tomovi je 17 let, pochází z velmi dobře situované rodiny, bydlí s rodiči v honosné vile s bazénem, má cokoliv, na co si vzpomene a volný čas tráví buď v nočních podnicích, nebo ve společnosti mladých dívek. Marek je o tři roky mladší, je v posledním ročníku na základní škole. Žije v bytě s rodiči obklopen knihami. Navzájem se seznámí ve chvíli, kdy Tom před Markovou školou střílí paintballovou pistolí po jednom klukovi. To je další věc, kterou Tom zabíjí čas – s partou dospělých chlapů hraje hru, během níž má občas někoho odstřelit. Ne doopravdy, jen paintballovou zbraní.

Zrovna v době, kdy se Marek s Tomem seznámí, přijde Markův otec o práci a další se mu nedaří sehnat. Jako původně vysokoškolský profesor nehodlá dělat kde co. Situaci absolutně nezvládá, Markova matka od rodiny odejde ke známé a Marek se doma ocitá s otcem sám. Není divu, že často utíká k novému kamarádovi do prostředí, které je pro něj přitažlivé a bezstarostné. Od Toma a díky němu získá Marek spoustu zkušeností, především co se alkoholu a sexu týče. Postupně ale také Tom zjistí o svém otci věci, které dříve neviděl, nevnímal.

Byť je kniha nazvána Na odstřel, podle hry, v které je Tom přeborníkem, zdálo se mi, že výraznější linkou příběhu je sexuální zrání obou chlapců a prozření, že jejich otcové nejsou těmi skvělými muži, za jaké je oba měli. A to i přes to, že díky střelbě paintballovou zbraní na lidské cíle, je závěr značně vygradován.

 

Miloš Cajthaml není v psaní žádným nováčkem. Na svém kontě má několik knih a řadu scénářů. Jeho rukopis je vypsaný, příběh má spád, nezdržují ho žádné zbytečné odbočky. Ve vyprávění střídá po kapitolách pohled Toma a Marka, přičemž Tomovy pasáže jsou plné přímých řečí, zatímco Markovi jsou jakoby záznamy jeho myšlenek v dlouhých odstavcích. Párkrát je jedna situace popsána pohledem obou chlapců.

Za svůj román Na odstřel získal Miloš Cajthaml v roce 2018 Literární cenu Knižního klubu, která se udílí již 23 let.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář

Marek a Tom - dva chlapci, kteří právě začínají dospívat a jejichž vnímání okolního světa potřebuje pevný bod -  vzor toho, kým se mají oni teprve stát, tedy prototyp pravého muže. Pro oba je to jejich vlastní otec, přičemž Tom obdivuje otce coby úspěšného, dravého podnikatele se spoustou přátel, a užitečných kontaktů, oproti tomu Markovi imponuje otcovo vzdělání a morální kodex, který vštěpuje i svému synovi. Oba mladí muži se setkávají víceméně náhodou, a i když každý patří do jiné společenské vrstvy, vznikne mezi nimi pevné pouto přátelství.

Marka zcela pohltí svět staršího a ostřílenějšího Toma: obdivuje ležérnost, s jakou Tom jedná s lidmi, jeho zkušenosti s děvčaty, jeho velkorysost  - daruje Markovi „lepší“, značkové oblečení a vezme ho do podniku, kam by se Marek sám nikdy neodvážil, seznámí ho se svou partou a co je hlavní: přizve ho k poněkud cynické hře, v níž je Tom přeborníkem. Úkolem hráče je paintballovou zbraní „odstřelit“ oběť, kterou musí podle fotografie, kterou dostane, do stanovené lhůty vystopovat, odstřelit a zdokumentovat fotkou.

(Už jsem to zvládnul mockrát. Patřím k těm lepším. Anebo úplně nejlepším. To se nijak nevytahuju. Za tu dobu, co to v partě dělám, mám na kontě osum chcíplotin. A tenhle malej zmrd bude devátej.)

Jenže na odstřel nemusí nutně být jen cvičné oběti označkované zásahem barevného projektilu, zasažen může být i lovec a to ze směru zcela nečekaného. Jak Markovi, tak i Tomovi se zhroutí jejich do té doby pevné zázemí - Markův otec přijde o práci a situaci nezvládne, propadne sebelítosti a rodina se v důsledku toho zcela rozpadne. Tomova rodina sice stále funguje, ale mladík náhodou odhalí, že jeho otec není zdaleka tak dobrým člověkem, jak se mu doposud zdálo a dopad tohoto zjištění je pro chlapce skutečně drtivý.

Je vidět, že autorem knihy Na odstřel je zkušený spisovatel - bez zbytečných odboček a podbízivých okras dovedně řadí události do působivého řetězce stupňujícího napětí až do zlomového konce.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář