Zulejka otevírá oči

Průměr: 5.0
(1x)
Nakladatel:Prostor
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:412
Typ, vazba:Kniha, paperback
Formát, hmotnost:125 × 200 mm, 438 g
Více podrobností
Běžná cena: 357 Kč

Toto vydání aktuálně nelze zakoupit,
protože jej nemáme na skladě, podívejte se na jiná vydání tohoto titulu
Jiná vydání
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 21.05.2019 17:48

Anotace

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.

Další verze titulu

Zulejka otevírá oči 2. vydání
Poslední kusy skladem

Specifikace

Název: Zulejka otevírá oči

Originální název: Zulejcha otkryvajet glaza

Autor: Guzel Jachina

Překladatel: Jakub Šedivý

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7260-367-1

EAN: 9788072603671

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 181

Zulejku to odnáší vodní hlubinou někam dolů. V očích jí pluje hustá zeleň, těžkne a tmavne. Kolem ní je metelice bílých bublin, buší jí do tváře.
Sevřela rty – nedýchej, zataj dech.
Vzdálené světlo tančí, probleskuje jednou zdola, podruhé ze strany. Vzdaluje se. V dálce plavou velké tmavé siluety – hned nahoru, hned dolů. Úlomky? Lidi? Ryby?
Přitiskla ruce k hrudi, skrčila pod sebe nohy. Copy má ovinuté kolem krku.
Alláhu Všemohoucí, buď vůle tvá.
Točí se, převrací vzhůru nohama, bokem udeří o něco tvrdého.
Alláh vyslyšel tvoje modlitby a rozhodl se ukončit tvou životní pouť – zavřou se nad tebou vody Angary.
Bismilljachi rachmani rachim…
Do úst jí vniká voda – je nahořklá, skřípe mezi zuby.
Alchamdu lilljachi rabbi…
Spolkla nebo vdechla vodu. Tělo sebou škube, dává se do tance.
Aljamin… Aljamin… Alja…
Tělo sebou trhne naposled a zklidňuje se. Ruce visí jako šlahouny, nohy se roztahují od sebe. Copy se natahují vzhůru, pomalu se vlní jako vodní řasy. Zulejka se potápí – tváří dolů, copy nahoru. Níž, ještě níž, až k samotnému dnu. Chodidla klesají do měkkého bahna, kolem nich se zvedá vláčný, líný černý oblak. Kotníky. Kolena. Břicho.
Vtom se náhle probudí dítě. Kopne nožkama, podruhé, potřetí. Tlačí ručičkama, kroutí hlavou, hází sebou. Zulejčino břicho se třese – uvnitř kopou malinkaté patičky.
Zulejčiny nohy zareagují, vystřelí dopředu. Ještě jednou. A znovu. Odrážejí se ode dna. Stahují se k sobě a roztahují. I ruce se spojují a zase roztahují.
Zulejka vyplouvá nahoru. Z rozjitřeného vlnícího se jílovitého oblaku vystupuje ke vzdálené světlé zčeřené hladině. Skrz malachitovou vodní hlubinu – nahoru, výš, výš.
Zabírá rukama a nohama silněji – stoupá rychleji. Popadne ji jakýsi pružný studený proud a unáší s sebou.
Do očí ji uhodí oslepující stěna bílého světla. Zulejka hněte rukama vodu, křičí, kašle. Hrdlo ji bolí – od nosu až po vnitřnosti. Vítr uchopí její tvář, v uších slyší křik racků, hučení vln. Koutek Zulejčina oka zasáhne kousek šíleně modrého nebe. Opravdu vyplavala na hladinu?
Voda kolem se vaří, pění, klouže zpod prstů. Není čeho se chytit. Zulejka neumí plavat. Nohy ji znovu stahují dolů. Copak půjde ještě jednou ke dnu? Horizont se znovu naklání a ztrácí, hlava se potápí. Alláhu…
Čísi ruce ji táhnou za cop nahoru.


Žánry