Pravidla zdvořilosti

Anotace

Ukázka z textu

str. 58

Co jste vždycky chtěli, ale rodiče vám to nedopřáli?
Já: Utrácet peníze.
Tinker: Domek na stromě.
Eve: Pořádný výprask.

Kdybyste na jeden den mohli být kýmkoliv, kým byste byli?
Já: Mata Hari.
Tinker: Natty Bumppo.
Eve: Darryl Zanuck.

Kdybyste mohli znovu prožít jeden rok života, který by to byl?
Já: Když mi bylo osm a bydleli jsme nad pekárnou.
Tinker: Když mi bylo třináct a s bratrem jsme trampovali v Adirondackém pohoří.
Eve: Ten nadcházející.

Ústřice byly snědené a lastury zmizely ze stolu. Casper přinesl další martini a pak nám všem nalil ještě jedno.
—Na co se napijeme teď? zeptala jsem se.
—Na méně stydlivosti, odvětil Tinker.
S Eve jsme přípitek zopakovaly a zvedly sklenice ke rtům.
—Na méně stydlivosti? zeptal se někdo.
Za mojí židlí stála s rukou na opěradle vysoká, elegantní žena těsně po padesátce.
—Zní to hezky, pokračovala. Ale co si nejdřív předsevzít vyřizovat telefony?
—Omlouvám se, řekl Tinker trochu zahanbeně. Chtěl jsem zavolat dnes odpoledne.
Vítězoslavně se usmála a shovívavě mávla rukou.
—Ale no tak, Teddy. Jenom tě škádlím. Vidím, že máš to nejlepší rozptýlení.
Natáhla ke mně ruku.
—Anne Grandynová, Tinkerova kmotra.
Tinker vstal. Ukázal na nás dvě.
—To je Katherine Kontentová a –
Eve už ale byla na nohou.
—Evelyn Rossová, představila se. Velice ráda vás poznávám.
Paní Grandynová obešla stůl, potřásla si s Eve rukou a trvala na tom, aby se posadila. Pak pokračovala k Tinkerovi. Věk ji téměř nepoznamenal. Měla krátké blond vlasy a ušlechtilé rysy baleríny, která pro balet příliš vyrostla, a byla oblečená do černých šatů bez rukávů, jež zdůrazňovaly její štíhlé paže. Nezdobil ji perlový náhrdelník, ale smaragdové náušnice velikosti želé bonbonů. Kameny byly naprosto skvostné a ladily jí k barvě očí. Z toho, jak se nesla, byste řekli, že s nimi chodí i plavat. Vyleze z vody, vezme ručník a vysuší si vlasy, přičemž se ani v nejmenším nestará o to, jestli má kameny stále v uších, nebo jestli zůstaly na mořském dně.
Došla k Tinkerovi, nastavila mu tvář a on ji nemotorně políbil. Když se znovu posadil, položila mu mateřsky ruku na rameno.
—Katherine, Evelyn, dejte na má slova. S kmotřenci je to stejné jako se synovci. Když se přestěhují do New Yorku, vidíte je skoro pořád. Třeba když jim přetéká koš se špinavým prádlem nebo mají prázdnou spíž. Ale jakmile se postaví na vlastní nohy, musíte si u Pinkertona najmout detektiva, pokud je chcete pozvat na čaj.
S Eve jsme se rozesmály. Tinker nahodil provinilý úsměv. Vedle své kmotry vypadal jako šestnáctiletý hošík.
—To je ale úžasná náhoda, že jsme vás tu potkali, řekla Evelyn.
—Svět je malý, odpověděla paní Grandynová trochu jízlivě.
Bezpochyby ho sem poprvé vzala ona.
—Nepřidáš se k nám na skleničku? pozval ji Tinker.
—Díky, drahoušku, ale nemůžu. Jsem tu s Gertrudou. Snaží se mě dostat do správní rady muzea. Potřebuju mít čistou hlavu.
Obrátila se k nám.
—Kdybych to nechala na Teddym, jsem si jistá, že už vás nikdy neuvidím. Takže přijměte moje pozvání na oběd – ať už s ním, nebo bez něj. Slibuji, že vás nebudu nudit historkami z jeho mládí.
—Nebudeme se nudit, paní Grandynová, ujistila ji Eve.
—Prosím, řekla paní Grandynová a povýšila to slovo na větu přesně jako vrchní číšník. Říkejte mi Anne.
Ladně nám zamávala a vrátila se ke svému stolu. Eve celá zářila. Zatímco však na jejím dortu tato krátká návštěva svíčky zažehla, na tom Tinkerově je sfoukla. Její nečekané zjevení změnilo atmosféru celého večera. Jeho název už nezněl Zámožný muž vzal dvě dívky na nóbl místo, ale Mladý páv se chlubí peřím na dvorku za domem.
Eve byla tak rozechvělá, že si vůbec nevšimla, že se večer řítí do záhuby.
—Úžasná žena. Je to přítelkyně vaší matky?
—Cože? zeptal se Tinker. Ach. Ano. Vyrůstaly spolu.
Vzal vidličku a obracel ji v dlaních.
—Asi bychom si měli objednat, napadlo Eve.
—Chcete jít pryč? zeptala jsem se Tinkera.
—Můžeme?
—Samozřejmě.
Eve byla očividně zklamaná. Vrhla na mě ten svůj letmý podrážděný pohled. Otevřela ústa a chtěla navrhnout, abychom si dali alespoň předkrm. Tinkerův obličej se ovšem zase rozzářil.
—Fajn, řekla a hodila ubrousek na talíř. Vypadneme.