Ukolébavka

Zaujmout čtenáře. To je snaha každého autora... Zaujmout lze tak, že dílo čtenáře pohltí svou hloubkou, svou sugestivností. To je však poněkud zdlouhavější, to se nepodaří hned tak u pultíku v knihkupectví. Druhá cesta je rychlejší - šokovat!
Americký prozaik Chuck Palahniuk (1962), který se poprvé čtenářům představil románem Klub rváčů, se přiklání k druhé alternativě. Na tuto cestu nastoupil právě úspěšnou prvotinou - vedle ní vyšly česky knihy Program pro přeživší, Zalknutí, Ukolébavka a Deník. Chuck Palahniuk je autorem moderní doby - lidi jsou citově otupělí, ale zároveň se nudí, chtějí nějakou drsnou zábavu. V tom jim prozaik vyhovuje i s nyní přeloženou knihou Strašidla (2005). Nejde však o jeho dílo nejnovější, vloni vydal knihu Rant, portrét fiktivního sériového vraha, a na letošek je ohlášen román Snuff z prostředí produkce pornofilmů. Počet omdlelých stále roste Šokovat lze pouze tehdy, když existuje nějaké tabu. Je ale dnes něco takového? Co se týče sexu či smrti, asi těžko... V závěru knihy je nicméně citováno z autorova dopisu britským knihkupcům: „Při předčítání povídky Střeva omdlelo celkem 67 lidí. Na internetu se teď dočítám historky o tom, jak ji jiní lidé předčítali nahlas a dosáhli tím toho, že jejich známí či přátelé omdleli. Takže počet omdlelých stále roste.“ Jako by zde Chuck Palahniuk chtěl šokujícímu efektu svých povídek trochu ušlapat pěšinku - protože v tomto směru se poněkud míjí s dobou, jak svědčí i citovaný dopis. V 19. století možná, ale dnes?
Povídka Střeva je zařazena v knize jako první. A o co že v ní jde? Vášnivý onanista, který si nejprve strká do zadku mrkev, potom zas do penisu tyčinku, nakonec dopadne velmi špatně v rodinném bazénu. I pod jeho hladinou se oddává svému hobby, které nazývá „lovením perel“: „Na lovení perel byl zdaleka nejlepší odtok a pod ním filtr a pumpa, díky níž voda cirkuluje. Nejlepší bylo sednout si na odtok nahý. Jak by řekli Francouzi: komu by neudělalo dobře, když mu cucají prdelku?“ Povídky autor ještě navíc vložil do krabice a převázal ozdobným motouzem. Celá kniha je totiž koncipována jako „výprava“ těch, kteří se přihlásili na inzerát s titulkem Spisovatelský dům - opusťte na tři měsíce svůj život. A tak vyrážejí: svatý Nestřeva, slečna Kejchalová, Hajzldáma, hrabě von Drb, baronka z Omrzlin, Šéfkuchař Vrah či soudružka Nákrková... A každý z těchto adeptů spisovatelského řemesla je nejprve představen básní a pak také vypráví svou povídku. Tento způsob budování celku může připomenout kupříkladu Boccacciův Dekameron. Nicméně přesto jde o vítaný prvek přinášející knize dojem pestrosti. Druhou rukou jí podřízl krk Hned na začátku se také ovšem dozvíme, že podavateli inzerátu o žádné umění nešlo. Ano, i život v budově, do níž byli noví spisovatelé odvezeni, má svůj vývoj. Přesto povídky zanechají ve čtenáři silnější dojem - především však díky přehnané snaze o efekt. Například próza Rituál o strýčcích, kteří měli tajné znamení - zvuk „Chrrrch-fft“ doprovázený máchnutím ruky. Jedná se o vzpomínku na válku a jednoho důstojníka z lágru, který nutil cikánky k orálnímu sexu: „A v okamžiku, kdy dospěl k orgasmu, chytil důstojník cikánku za vlasy a jednou rukou jí pevně přidržel hlavu. Druhou rukou jí podřízl krk.“
Nejedná se o jedinou pasáž, v níž si autor pomáhá druhou světovou válkou. Hned v úvodu slečna Kejchalová šroubovaně říká: „Cítím se vysloveně jako... Anne Franková.“ Na což soudružka Nákrková ještě šroubovaněji opáčí: „Jak já to vidím... Anne Franková měla docela fajn život... Anne Franková aspoň nemusela k tý svý knížce dělat podpisový turné...“ To je asi nejhorší aspekt Palahniukovy efektománie. Jako by se pořád nejistě „rozhlížel“, zda je dost efektní, a pak pro jistotu ještě něco křečovitě přihodil. Prostě vyprávět je pro Chucka Palahniuka nehorázně málo. Přitom, když se to umí, není nic lepšího. A nemusí se vůbec mluvit o divoké souloži v čerstvě vykopaném hrobě.
Autor: Ondřej Horák Zdroj: Lidové noviny str. 19 Premiéry, 7.2.2008