Život je nádherný

Přes všechnu snahu vykřesat v životě to nejlepší, co jde (a tím nemyslím zrovna finanční stránku, ale dobrý partnerský život, výchovu dětí, slušné bydlení a dobrou práci, solidní rodinné vztahy…), hodí občas Tereze život přes cestu ne klacík, ale pořádnou kládu. A než ji rozřeže, odnosí a odklidí z cesty, stačí ujít jen pár kroků a lup ho, další kláda… Můžete namítnout, že takhle to má kdekdo, ale všichni dobře víme, že největší životní zklamání jsou děti na scestí. Byť jsou to děti již dávno dospělé, přesto jsou to naše děti.

Boučkové největší třináctou komnatou jsou její dvě osvojené děti, žijící si již vlastním samostatným životem, bohužel plným drog, drobných krádeží a flákání se. Přestože kluci vyrostli v milující rodině, geny se nezapřely a x-let výchovy a kus života se proměnilo v lež, krádeže a budižkničemovství. Do toho všeho se snaží s pomocí svých sourozenců vyrovnat s maminčinou nemocí a nemohoucností, vydobýt na úřadech co mamince náleží, aby se o ni mohli důstojně postarat. Štěstí z vlastního syna, který je rodině oporou a radostí, se však jako by upozaďuje, stejně jako prchavé chvilky času s partnerem a sama se sebou, omezené na procházky se psem či za kulturou. Do toho se mísí politika současná i minulá a život v bývalém disentu. Boučková se snaží vykřesat ze všeho jen to dobré, přesto cítíte hořkost, pachuť, kterou jen tak nevyplivnete, nezapijete a nezajíte ani sladkým.

Vždycky je tu nějaká vyšší moc, která člověka zapasuje do souvislostí, a ty ho o svobodnou vůli, o možnost svobodného rozhodnutí, možnost svobodného výběru oberou. Anebo je jen okleští na vůli čistě soukromou, na to, co vydržím, k jakému rozhodnutí seberu odvahu, co unesu, kam až ve své vnitřní svobodné vůli zajdu.

Před časem jsem toužila své náhradní mateřství škrtnout. A myslela jsem, že to jde, že to chce jen další druh odvahy. Ale člověk ze svého života nikdy nic nevyškrtne. Všechno se mu nějak vrátí – každé rozhodnutí – a obzvlášť takové – s sebou nese nekonečné následky, v dobrém i zlém; nedá se z toho utéct ani vyvlíknout, i kdybyste utekli na druhý konec světa a žili totálně nový život.

Život je nádherný

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Dojala mě, až jsem se na konci rozeřvala, a nemohla jsem přestat.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová