Dopis z Yorku

Jistý Šon chtěl, aby nalezené dokumenty a výsledky jejich pátrání, byly uveřejněny až po jeho smrti. Ale díky nemilé příhodě, se autor rozhodl sepsat knihu už teď, i když si uvědomuje, že ho mohou někteří lidé považovat za blázna.

Určitě se najdou lidé, kteří budou chtít knihu shodit, protože přeci jen zatím nejsou žádné důkazy, ale mně se líbí, a jsem ochotná si počkat, až jednou vyjdou na světlo.Jestli je to ovšem pravda. Což se nedá zjistit, a že jsem se snažila. Pseudonym autora to vystihuje jasně.

Autor mi byl sympatický.Život za komunismu, nebyla žádná sláva, podle toho jak to autor popisuje, ale dali se na tom najít i světlé stránky.A pátrání v té době bylo o to těžší. Přiznávám se, že jsem se kolikrát i dost nasmála, protože autor byl lehce přidrzlý a dělal si srandu v momentech kdy se to nehodilo a mohlo se mu to také dost vymstít. Třeba když byl na vojně na koberečku.

V té historické části, se setkáváme s Černým princem, Vojtěchem Raňkův z Ježkova, Karlem IV., Janem Očkem z Vlašimi, Konrádem Waldhauserem, Janem z Gentu, Janem Viklefem a Václavem IV. Těch jmen je více, ale vypsala jsem ty nejdůležitější. Tato část je sepsaná tak, jak ji dali dohromady autor se Šónem, podle nalezených dokumentů. Takže pokud se v téhle době vyznáte, tak zjistíte, že tam jsou věci, které normálně nikde nejsou psaný. Je to rozhodně dost zajímavé čtení.

Já jsem četla tím stylem, že jsem přečetla pár stran, a pak jsem sjížděla google a hledala. Ještě žádná kniha mě nedonutila tak hodně přemýšlet a hledat a hledat. A co jsem zjistila?Nic, jen to co je všeobecně známo.Takže mi nezbývá nic jiného, než čekat, dokud ty zřejmě existující dokumenty nevyjdou na světlo.

Musím uznat, že jsem očekávala smýšlený příběh o hledání tajemství, ale tohle mě dost překvapilo. Rozhodně se těším na pokračování, protože kniha je čtivá a já nutně potřebuji vědět víc.

Autorka recenze: Eva Vlášková

Dopis z Yorku