Meursault, přešetření

Ve vyprahlém kraji na severu Afriky, kde „moudrost“ dlí v rukou náboženských velikánů i leckdy koloniálních přistěhovalců, zabije Arab přicházejícího bělocha. Chce tímto pomstít smrt svého bratra Músy, kterému tehdy vzal život běloch jménem Meursault.

*

Stiskl jsem spoušť, dvakrát vystřelil. Dvě kulky. Jednu do břicha a druhou do krku. Dohromady to je sedm, pomyslel jsem si v tom okamžiku nesmyslně. (Ledaže těch prvních, těch, co zabily Músu, bylo vystřeleno o dvacet let dřív…)
Máma stála za mnou a já cítil její pohled jako ruku, která mě strká do zad, přidržuje mě vestoje, vede mi paži, lehce mi naklání hlavu ve chvíli, kdy jsem mířil. Muži, kterého jsem právě zabil, ustrnul ve tváři škleb překvapení – vykulené oči a směšně zkřivená ústa. V dálce zaštěkal pes. Pod černou a teplou oblohou se zachvěl strom u domu. Celé moje tělo bylo nehybné, jakoby ztuhlé křečí.

*

Alžírská pláž tak znovu nalézá mrtvolu, kterou však nejspíš neututlá. Tohle není přeci bezejmenný Arab, ale francouzský občan na cizím území. Odlehčila snad další vražda tu prvotní ztrátu? Je tak důležitá spravedlnost, když člověk zaprodá svou duši? Jak se zachová okolí a ti nejbližší? Budou při něm stát?

*

V pátek mají vždycky všechny bary zavřeno a já nemám nic na práci. Lidé na mě koukají divně, protože se ve svém věku nikoho o nic neprosím a k nikomu nenatahuju ruku. To se nedělá, být tak blízko smrti a přitom se necítit blízko Bohu. „Odpusť jim, jelikož nevědí, co činí.“ Celou svou bytostí se zuby nehty držím tohoto života, který ztratím jenom já sám a čehož budu také jediným svědkem. Pokud jde o smrt, už před lety jsem k ní měl blízko, ale nikdy mě nepřiblížila k Bohu. Pouze umocnila mou touhu mít ještě otevřenější, nenasytnější smysly a prohloubila mé podivínství. Zatímco všichni jako husím pochodem směřují ke smrti, já se odtamtud vracím a o té druhé straně můžu říct, že je to jenom prázdná, sluncem zalitá pláž.

*

Velice útlá a přitom tak jedinečná kniha. Někdy opravdu stačí málo k vyjádření něčeho důležitého a nezapomenutelného. Boj o existenci a spravedlnost, která se dá v dnešní době tak snadno zhatit a upravit k obrazu svému. Nečetl jsem Cizince od Camuse, na kterého se tu neustále poukazuje a jenž je tak trochu převypravován a dáván do kontrastu s tímto přešetřením. Ale byl jsem z díla přímo unešený. Byla to velice dobrá volba.

Autor recenze: Josef Němec