Princ a Chuďas

Královskému Londýnu v první polovině šestnáctého století vládne tvrdou rukou rod Tudorů. Potomek a následník trůnu Edward však touží po úplně obyčejném životě, který žije potulující se chudý chlapec Tom Candy. Jelikož jejich podoba je snadno zaměnitelná, vymění si oděvy a tím i své role ve společnosti. Jenže večerem to neskončí, jak si zprvu plánovali.

Eduarda ve městě nalezne Tomův otec a ten jej odvede domů do chudinské čtvrti, a to přestože mu vysvětluje, že je královským synem. Nedlouho poté zabije Eduardův nový otec kněze Ondřeje a je nucen s rodinou uprchnout a skrývat se.

Tom řeší podobnou situaci, nikdo mu nevěří, že není tím, za koho jej považují. Všichni se jen domnívají, že trpí nějakou nemocí. Pak skoná král a Tom se stává novým anglickým králem, kterému se podaří zrušit některá z krutých a nespravedlivých zařízení Jindřicha VIII.

Smrt. Výhružky. Nespravedlivý trest. Statečnost i potupa. Někdo získá, jiný ztratí mnohem více než ten první. Lze se dlouho vydávat za někoho, kým ve skutečnosti vlastně nejsme? Dojdou oba hrdinové k vysvobození ze svých nových rolí?

*

Po delší rozmluvě, ve které St. John omlouval svou dřívější pochybnost ujišťováním, že je teď úplně přesvědčen a ničím se nedá zviklat, propustil hrabě Hertford svého spolustrážce a posadil se, aby sám hlídal. Pohroužil se do hlubokého přemýšlení, a čím více přemýšlel, tím více byl znepokojen. Pak se procházel po komnatě a hovořil sám se sebou: „Ach, musí to být princ! Směl by někdo tvrdit, že si mohou být dva ne z jedné krve, ne z jednoho rodu, tak zázračně podobní, jako dvojčata? A kdyby tomu tak bylo, jak by se jeden ocitl na místě druhého? Nikoli, to je zhola nemožné! Dejme tomu, že by se takový podvodník vydával za prince, to by bylo možné, pochopitelné. Ale mohl by se nalézt podvodník a on by jím nechtěl být, odmítl by tu důstojnost a vzpíral se povýšení? Nikoli! Je to pravý princ, ale s pomateným rozumem!“

 …

Král byl takovou nelidskostí rozhořčen a žádal Hedona, aby s ním z vězení prchl a spěchal do Westminsteru, aby mohl dosednout na svůj trůn a zachránit životy těch nešťastných lidí.
„Ubohé dítě,“ vzdychl Hedon; „to truchlivé vypravování opět přivolalo jeho nemoc!“
„Za měsíc budete všichni, kdo tu trpíte, svobodní. A mnohem víc, zákony, které zhanobily jméno Anglie, budou ze zákoníku navždy vymazány. Svět je špatně zařízený; králové by měli chodit do školy svých zákonů a učit se milosrdenství.“

*

Přes sto třicet let staré dílo vzbuzuje neustále v druhých lidech obdiv, úsměv na rtech i poučení. Doba Jindřicha VIII. z rodu Tudorů je snad tou nejvhodnější, jak ukázat, že nejen bohatství a vzdělanost byla tím nejpodstatnějším. Oba hlavní dětští představitelé, zdánlivě nesourodí, jsou si naopak velmi blízcí. Mají sny a touhy, kterým věří a jež se snaží nějakou formou naplnit, i kdyby to mělo vést k záhubě jich i těch kolem. Trochu pohádkový příběh, jež se čte jedním dechem, není určen jen pro školáky, ale i pro dospělou populaci. Každý si zde totiž může něco pro sebe najít.

Autor recenze: Josef Němec