Co s námi bude? - Stručná historie příštích 20 let

Zní to nepravděpodobně?

Mně je něco málo přes třicet a pamatuji věci, které se mým dětem zdají úplně směšné, pokud vůbec ví o jejich existenci. Znáte to. Jako ty veselé obrázky z facebooku, kde vidíte vedle sebe normální kazetu z magneťáku a obyčejnou tužku. Kdo si dnes spojí, k čemu vám jedno s druhým bylo?

A jak moc člověk toužil po walkmanu, do nějž by dnes už dohromady nebylo co strčit!

Pokud za posledních dvacet let mohla naše společnost projít takovými ohromnými změnami, o technologickém pokroku ani nemluvě, zkuste hádat, jak to tady asi může vypadat za dalších dvacet let!

A to není planá úvaha. Týká se nás všech. Bude to svět, v němž já budu stárnout a mé děti dospívat a zakládat si vlastní rodinu.

Jak dokazuje pan Vodička ve své knize Co s námi bude, odhadnout se to do jisté míry opravdu dá, a nejspíš s velkou pravděpodobností úspěchu. Stačí například sledovat trendy, které jsou teď takříkajíc v plenkách, a tak trochu je přehnat. Například rozšířená realita, o níž se třeba u nás zatím moc nemluví, ale ve světě už je běžnou záležitostí a ovlivňuje životy lidí hned v několika rovinách.

Ale nejde pouze o technologie. Změní se i vnímání rodiny. Instituce manželství prochází výraznou krizí již teď, dříve nebo později ji vytlačí nebo částečně nahradí jiný způsob soužití. A nemyslete si, že to bude jenom tak. Všechno podchytí zákony. Možná tady brzy bude nějaký jiný typ úplně regulérního svazku a vy se svým svatebním fotem nad postelí budete působit málem archaicky.

Genetika si taky chvátá mílovými kroky a některé kliniky, ačkoli je spousta lidí z etických důvodů proti tomu, už teď nabízejí určité zásahy do budoucnosti vašich dětí. Nejde jenom o to, zda chcete kluka nebo holku. Můžete si vybrat i vlastnosti. Nebo určitý druh nadání. Nebo fyzickou konstituci či odolnost vůči určitým nemocím.

O tomhle jsem náhodou něco četl již předtím, než jsem sáhl po knize pana Vodičky, a v článku dotyčný vědec předpokládal, že jak se rozšíří tyto předem naplánované „dizajnové“ děti, začne se naopak cenit přirozenost, včetně chyb.

Mě napadlo – pokud tohle brzy opravdu bude normální, dřív nebo později přijde generace, která už bude z drtivé většiny pozůstávat z těchto „dokonalých“ upravených bytostí – a jak jim pak budeme připadat my? Jako pokroucený, příliš různorodý druh, jako ti nešťastní lidé z dávnějších dob, kdy ještě nebyla ta vymoženost zvolit si svou tvář?

To je ovšem jenom jedna z mnoha věcí, které člověku běží hlavou u této knížky.

Děsivěji znějí informace o tom, kolika zemím už dochází zásoby pitné vody. Mysleli jste si, že se v příštích desetiletích bude válčit o ropu? Omyl. Voda nejspíš bude mnohem, mnohem vzácnější.

Armády všech světových velmocí s tímto scénářem počítají jako s jistotou a snad každá už si vypracovala několik možných konfliktů a jak by se v jejich případě zachovala. Není to strašné? Ty války už na papíře jsou...

A taky bude problém s přelidněním. Tohle varování už jsme slyšeli mnohokrát, já jsem s ním snad doslova vyrůstal. Ale co se slýchá méně často – především bude naše populace stárnout. Protože se lidé dožívají pořád vyššího věku a zároveň se rodí velmi málo dětí, bude za pár let spousta důchodců, o které se nebude mít kdo pořádně postarat.

Tahle knížka, to jsou pro chlapa úplné vánoce. Čtu většinou historické knížky, občas konspirační romány, ale tohle taky můžu. Dokonce bych řekl, že by si to mělo povinně přečíst víc lidí. Nedělám si iluze, že bychom mohli změnit kurz k nevyhnutelnému, ale je dobře vědět alespoň přibližně, co nás čeká.

Autor recenze: Honza Poláček

* * * * *

Co s námi bude? - Stručná historie příštích 20 let