Hvězdy nám nepřály

Filmové zpracování Hvězd jde do kin příští týden – česká premiéra je naplánovaná na 5. června, americká o den později – několik nadšených čtenářů, fanoušků a knižních blogerů však dostalo příležitost film vidět dříve než celý svět. A já byl mezi nimi!

Pokusím se tedy sepsat první dojmy do jakési amatérské filmové recenze. A první dojmy to budou doslova, protože nejenže jsem film viděl jako jeden z prvních (kromě střihačů, režiséra a Johna Greena, samozřejmě), ale píšu je hned po příchodu z kina.

Když zhasla světla, nadšené švitoření v sále utichlo a vystřídala jej dobře známá famfára studia 20th Century Fox. Od zářivého loga kamera vzhlédla k noční obloze, kde zářily tisíce hvězd. A Hazel Grace Lancasterová začala vyprávět…

„Myslím, že si můžeme vybrat, jak vyprávět smutné příběhy…“

A svůj smutný příběh vypráví od začátku – ode dne, kdy potkala Augusta Waterse – až do samotného konce.

Vy, kdo jste knihu četli, víte, co od filmu čekat. Kdo knihu ještě nečetl, rychle tak učiňte. Ne že byste bez ní film nepochopili, to vůbec ne. Ale myslím, že si ho se znalostí předlohy užijete asi tak tisíckrát víc.

Měl jsem možnost to porovnat.

Já knihu samozřejmě četl a hrozně se mi líbila, vedle mě ale seděla kamarádka, která se k Hvězdám ještě nedostala. A zatímco já už k postavám měl jakýsi vztah, ona vstupovala do neznámých vod, takže si nejsem jistý, jestli to krásné pouto Augusta a Hazel dokázala během těch dvou hodin, které film trvá, vstřebat.

Film perfektně zachycuje to, co je označováno za „nejvtipnější smutný příběh“. Scény, z kterých až mrazí, střídají ty, v nichž se hlavní hrdinové se svým osudem snaží nějak s nadhledem smířit. Kino se střídavě smálo a střídavě utichalo.

Ale kniha je navzdory tomu mnohem silnější.

Při čtení knihy ten příběh zapůsobí mnohem víc než při sledování filmu. V knize je totiž čas i prostor na to, aby se čtenář s Augustem a Hazel sžil, aby je pochopil, aby se do nich svým způsobem zamiloval. Ve filmu – jakkoliv dobrém – na tohle pozadí čas ani prostor není.

Zatímco u knihy jsem značnou část druhé poloviny probrečel (a nestydím se za to!), film na mě takto nezapůsobil, ač jsem si pro jistotu připravil balení kapesníčků. Slzy mi tekly jenom u jedné závěrečné scény v Amsterdamu a pak až na konci (to jsem už nebyl sám, popotahování a smrkání se ozývalo ze všech koutů sálu).

Musím říct, že Hvězdy nám nepřály jsou jednou z nejpovedenějších adaptací knihy, jakou jsem kdy viděl. Duch příběhu i tu jedinečnost se na stříbrné plátno dostat podařilo. Hvězdy filmařům přály.

Zásluhu na tom mají i skvělí herci. Kromě Shailene Woodley musím pochválit výkon Ansela Elgorta – jeho August byl vtipný, citlivý, no prostě roztomilý. Myslím, že ho dámy ocení jistě lépe než já. Nat Wolff, který skvěle hraje slepého Isaaca, je ve filmu hlavně pro odlehčení – scény s ním patří mezi ty, u nichž se budete smát nejvíc.

Na závěr recenze patří nějaké shrnutí. Nuže, Hvězdy nám nepřály jsou výborný film, který je věrný knižní předloze, ale John Green je ve svých větách přece jenom silnější. Je to už trochu klišé, ale kniha je lepší.

Radek

Přidat komentář

Greenův román „Hvězdy nám nepřály“ vyšel 10. ledna 2012 a vedl žebříčku bestsellerů New York Times. Green ho začal psát v roce 2000, poté, co pracoval v dětské nemocnici.

„Chtěl jsem napsat příběh o mladých lidech podobných těm, s nimiž jsem se setkal v nemocnici. O lidech vtipných, plných života. Byla s nimi skvělá zábava,“ říká. „Zároveň jsem chtěl napsat milostný příběh. Dlouho mi ale nebylo jasné, jaký druh milostného příběhu by to měl být,“ tvrdí. „Po mnoha letech hledání jsem našel Hazel a Guse. Mají velmi rozdílné pohledy na to, co představuje dobře prožitý život, stejně jako odlišné pohledy na svět. Ale dají se dohromady díky lásce jednoho k druhému a díky velké lásce ke knihám,“ popisuje spisovatel.

Greenovo přátelství s dívkou Esther Earlová (román jí věnoval) dalo autorovi směr k odvyprávění příběhu. Esther není předlohou pro žádnou z postav knihy, Green ale vysvětluje: „Naše přátelství a její radost ze života byla obrovskou inspirací.“ V roce 2006 byla Esther diagnostikována metastázami papilárního karcinomu štítné žlázy. Podlehla zhoubné nemoci v roce 2010. Bylo jí 16 let.

Ještě než román vyšel, ozval se Hollywood, ale Green nebyl ochoten prodat ke knize filmová práva. „Cítil jsem, že příběh byl tak osobní, nedokázal jsem si představit, že se promění ve film,“ říká.

Wyck Godfrey to věděl. Poté, co produkoval úspěšnou sérii Stmívání podle knih Stephenie Meyerové, Godfrey a Marty Bowen (jeho partner z produkční společnosti Temple Hill Entertainment) se stali mistry na rozpoznání literatury ideální pro zfilmování. „Hledali jsme, co by oslovilo další vlnu mladých čtenářů, kteří chtěli něco velmi opravdového. Román Hvězdy nám nepřály posouvá beletrii pro mládež na další úroveň,“ shodují se.

„Jednou z věcí, kterou mi Wyck řekl, bylo, ‘Ty jsi nenapsal knihu o rakovině a my o ní film točit nebudeme,'“ vzpomíná Green. „Wyck nechtěl, aby byl film sentimentální, aby nás učil být vděčnými za každý den. Chtěl, aby byl syrovou a vzrušující oslavou života. Přesně to jsem hledal.“
„Chtěl jsem, aby byl film zábavný a diváci po jeho zhlédnutí odcházeli z kina a cítili se povzneseně. Měl to být film, který by zachytil myšlenku, že i krátký život může být dobrý a bohatý.“

Scénáristé Scott Neustadter & Michael H. Weber byli rádi, že se mohli přidat k filmovému týmu a převést Greenův román na filmové plátno. „Bylo štěstí, že jsme se do projektu zapojili dříve, než se kniha stala světovou senzací,“ říká Neustadter. „Když jsme si ji přečetli, těsně před vydáním, zamilovali jsme se do ní. Od té doby jsou reakce na knihu fantastické. Věřím, že diváci přijmou film stejně.“


17.6.2014 Liberecký deník 

Přidat komentář