Zelená míle

Zelená míle - tak je označován vězeňský blok státní věznice v Cold Mountain, kde své poslední dny tráví trestanci odsouzení k trestu smrti na elektrickém křesle. Jako hlavní dozorce zde pracuje Paul Edgecomb, díky kterému v tomto bloku panuje mnohem přívětivější atmosféra, než na jiných odděleních věznice. Tím posledním, čím Paul chce být, je přísný bachař. Svou práci bere jako službu, kterou je prostě třeba vykonat, své zaměstnání se snaží nevměšovat do osobního života a nejen u svých kolegů, ale i trestanců, má velkou oblibu.

Situace se na celém oddělení změní s příchodem Johna Coffeyho, černošského hromotluka, který si zde má svůj trest odpykat za znásilnění a zabití dvou malých holčiček. Vše je jasné: Coffey vypadá jako zrůda a taky to zrůda je. Provést tak srdcervoucí zločin totiž nikdo jiný nemůže.

Případ, který je zdánlivě jednoduchý, se ale brzy začne komplikovat. Vše začne tím, že Coffey vyléčí Paulův bolestivý zánět močových cest. Paul si všimne, že Coffey dokáže konat dobré skutky, zázračným způsobem, uzdravuje lidi a v neposlední řadě se nechová jako někdo, komu byla přiřčena vina takového rozsahu. Paul začne pátrat a zjistí, že pachatelova totožnost je úplně jiná. Obraz událostí je najednou mnohem složitější, než se zdál.

Celý příběh je vyprávěn retrospektivně v ich-formě, díky které lze lépe prokreslit psychologii hlavního hrdiny i ostatních postav. Zmiňme nejen samotného Paula, ale i postavu dozorce Percyho Wetmora, který sám sebe vidí coby ztělesnění dobra a cti. Ve skutečnosti jsou však jeho jediným úspěchem rodinné konexe a jeho neustálé dokazování vlastní síly a nadřazenosti je morálně odporné. Naopak Paul působí skromně, na každého vězně, byť je odsouzen za nejkrutější činy, stále nahlíží jako na člověka, který si zaslouží úctu.

Ve srovnání s filmovou adaptací je kniha mnohem hlubší a samozřejmě i detailnější. Díky slovům vyčaroval King mnohem hlubší emoce, než jak se to podařilo filmovému zpracování s celým hollywoodským audiovizuálním arzenálem.

Stephena Kinga má každý spojeného s horory, strašidelnými příběhy plnými krve, násilí a zla. Zelená míle je ale naprosto jiná. Probouzí v člověku emoce, dojme ho a navíc k tomu nepotřebuje ani ohrané laciné způsoby. Kniha je tak nesmírně citlivě vystavená, až mě napadalo, že King je vlastně hluboce emotivní člověk, pro nějž jsou všechny ty horory, které doposud napsal, jen jakousi maskou. Zelená míle je prostě obdivuhodným dílem.

Ráda bych ale ještě upozornila na jeden zvláštní poznatek. Děj je zasazen do jihu USA v období velké hospodářské krize, tedy do začátku 30. let 20. století a byť v této době autor nežil, naprosto skvěle ji dokáže popsat.

Nevím, zda toho King docílil studiem nějakých historických pramenů, ale spíš o tom pochybuji a jeho bravurní výkon přikládám jeho perfektním sociologickým dovednostem. Jeho charakteristika určité skupiny lidí, prostředí i období je jedinečná, stejně tak jako autentický popis věznice, který v člověku vyvolává dojem, že King snad sám někdy ve vězení "seděl".

Podle mě byl Stephenu Kingovi dán dar, kterým se může pochlubit jen málokdo. A jsem moc ráda, že King svůj talent tak plodně využívá.


Autorkou recenze je Lucie Horáková

Přidat komentář