Muž jménem Ove

Na první pohled trochu nesmyslný první odstavec ve skutečnosti v kostce vystihuje román švédského autora Fredrika Backmana Muž jménem Ove. Ten vyšel letos v květnu v brněnském nakladatelství Host.

Fredrik Backman v něm naprosto dokonalým způsobem vypráví příběh stárnoucího muže jménem Ove, jenž by se z fleku mohl ucházet o čelní místo v soutěži největšího protivy roku. Ove je totiž věčně zadumaný, nepříjemný, pro nezdvořilou odpověď nechodí daleko a s určitostí nemá rád lidi ani zvířata.

Ovemu je 59 let a před půl rokem ovdověl. Od té doby touží po jediném - zemřít. Zkouší to na mnoho způsobů, ale nedaří se. Vždycky se naskytne něco, co mu sebevraždu překazí. Ať už jsou to noví a hodně vlezlí sousedé nebo vady na sebevražedném nástroji.

Ove se šokovaně podíval na provaz: byl přetržený na dva dlouhé cancoury. Ovemu hned bylo jasné, že za to může společnost. Copak už nezvládnou ani vyrobit pořádnej provaz? Když se pokoušel rozplést nohy zamotané do sebe, nadával u toho jako špaček. Jak mohli pokazit i výrobu PROVAZU? No jak!?
Ne, kvalita se dneska nenosí. Ove praštil rukou do podlahy a pomalu si stoupl. Oprášil oblečení a pohledem přeletěl celé spodní patro. Cítil, jak mu hoří tváře, a nebyl si jistý, jestli od hněvu nebo hanbou. Pohledem ulpěl na zatažených závěsech, skoro jako by se bál, že ho někdo mohl vidět.
Tohle je tak typický, říkal si Ove, dneska si člověk nemůže bez nějakýho zádrhele ani vzít život. Roztržený provaz vyhodil v kuchyni do koše.                                                

Pokud k tomu navíc ještě připočteme nemocného bývalého kamaráda, opelichaného kocoura s půlkou ocasu, mladého listonoše s píchlou gumou na kole, dva homosexuály, mrtvou manželku, bílou košili (rozuměno úředníka sociálního odboru) a dokonale zažitou, léty prověřenou pravidelnou ranní kontrolní obhlídku (kde kdo parkuje, co kdo ukradl ...) je výsledkem podařený a velmi čtivý román.

Muž v bílé košili se blahosklonně pousmál. Tak jako všichni muži v bílých košilích, kteří jsou zvyklí za každou cenu prosadit svou vůli i přes něčí odpor.
"Okamžitě to odstraníte."
"Na to bych nesázel," odtušil Ove.
"Muž v bílé košili si povzdechl, jako by se chystal domlouvat malému děcku.
"Odjedete s přívěsem, Ove, nebo zavolám policii."
Ove zavrtěl hlavou a ukázal na ceduli.
"Doprava je uvnitř obytný části zakázaná. Je to tam jasně napsaný."
"Nemáte na práci nic lepšího než si zahrávat s důležitými osobami?" sykl muž v bílé košili.
"V telce dneska nic nedávali," řekl Ove.

Ove je úžasně protivná/vtipná figurka na způsob Melvina Udalla v podání Jacka Nicholsona z filmu Lepší už to nebude. Ove pravidelně každé ráno kontroluje pořádek v ulici, jadrně odsekává každému, kdo se na něj odváží promluvit a to hlavní - hodnotí lidi podle jediného kritéria, které uznává. Podle značky auta. Pokud nemáte Saab, jako by jste neexistovali.

V kulisách každodenních pří, hádek, bojů s úředníky i nechtěného sbližování s novými sousedy, se tak tenhle chlapík snaží především sám sebe sprovodit ze světa. Současnost je  navíc prokládána po celou dobu i vzpomínkami na Oveho mládí a manželství, díky nimž se tento protiva ukazuje v úplně jiném světle. Nemůže jinak, než si ho zkrátka zamilovat.

Autor s velkou lehkostí i dokonalým souladem propojil humor, ironii, sarkasmus i vnitřní pohnutí. Muž jménem Ove tak pobaví, dojme a dost možná i rozbrečí. Skvělý čtenářský zážitek.

Autorka recenze: Eva Šamánková