Dobrou a ještě lepší neděli

V knížce s názvem Dobrou a ještě lepší neděli je celkem 29 zábavných fejetonů, z nichž dva, dosud nepublikované, nechala do nového vydání doplnit Zdena Nepilová.

Pro styl Františka Nepila byl vždy typický nadhled, díky kterému byl schopný i na naprosto všední věc pohlížet neotřele. To, co pro nás bylo už léta známé, uměl Nepil podat tak netradičně, že jeho vtipná pojetí obyčejných situací utkvěly v paměti každému, kdo je měl možnost číst nebo slyšet. Nepil uměl lidem připomenout hodnoty, na které je často zapomínáno, ovšem které jsou potřebné v jakékoli době a pro všechny z nás. Jsou jimi láska nebo tolik pomíjené vlastenectví.

Kniha Dobrou a ještě lepší neděli je plná úžasných fejetonů a obsahově mě zaujala ještě víc než Dobrá a ještě lepší jitra a dá se říci, že i ve srovnání s ostatními knihami Františka Nepila jasně vede. Vlastním právě nové vydání s předmluvou paní Nepilové a komentářem pana Jágra. Pokud bych měla čtenářům doporučit třeba jen jednu knihu Františka Nepila, vybrala bych právě Dobrou a ještě lepší neděli. Kromě humoru v ní totiž najdete všechno, co je pro styl Františka Nepila tak typické. Mé oblíbené fejetony jsou "Tloustnout znamená stárnout" nebo "Pochování".

Ráda bych také zmínila, že František Nepil je oblíbený už celou řadu let, a to už od dob komunismu, aniž by byl minulým režimem jakkoli protěžovaný. Důvod je (aspoň podle mě) jasný: Nepil využívá humoru, laskavého tónu, originální práci s jazykem a naprosto specifickou vypravěčskou techniku. Jeho příběhy jsou české mentalitě víc než blízké a krom toho všeho z nich vyplývá nějaké mravní ponaučení, připomenutí zmíněných hodnot, a to naprosto nenásilnou formou.

Zbožňuji jeho schopnost udržet čtenáře v pozornosti prostřednictvím slangu, nadsázek a zveličování, často i prokládáním textu otázkami. Přestože jeho témata v dnešní době nejsou až tak aktuální jako byla právě za minulého režimu (například Jak se staví chalupa nebo o zabíjačce), působí v dobách současných o to nevšedněji a jsou pro mne vždy milým oddechnutím od žánrů které dnes v literatuře „frčí" víc.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář