Spáleniště: Zkouška

Když se Placeři konečně dostávají na svobodu, zjišťují, že se Země nachází v nejhorším stadiu rozkladu. Sluneční erupce byly pro lidstvo zničující - svět se proměnil v jednu velkou pustinu plnou raplů, lidí nakažených infekční nemocí zvaná erupce, která v nich probouzí vražedné šílenství. Tomu se chlapci snaží vyhnout při další zkoušce, kterou jim ZLOSIN připravil: dostat se během dvou týdnů přes Spáleniště (nejvíce sežehnuté části planety) do bezpečného úkrytu. Nezáleží na počtu obětí, ale na proměnných. Kdo se dostane do cíle, dostane lék na erupci a všechno to navždy skončí. Hra o čas může začít.

Spáleniště: Zkouška

Druhý díl úspěšné trilogie Labyrint nabízí strhující příběh, ve kterém bude čtenářům lézt mráz po zádech. Číst Spáleniště byla pro mě jedna velká, divoká jízda. Co bude dál? Přežijí všichni? Proč se to děje? Každou stránkou se mi rojily další a další otázky a modlila jsem se, aby to mé oblíbené postavy přežily. Po prvním dílu jsem totiž pochopila, že tu není žádná jistota, že to musí nutně všichni přežít. Jde tu přeci jen o Proměnné. Spolu s Thomasem jsem tak prožívala každou ztrátu a jásala nad každou výhrou.

Během čtení jsem si velice oblíbila Minha, který do celé té prekérní situace vnášel svůj sarkastický humor a díky tomu odlehčoval napjatou atmosféru. Už ve třetině jsem si říkala, že jestli ho autor zabije, uškrtím ho vlastníma rukama, což je stejně potřeba, kterou jsem měla během celého čtení, jelikož mě nevědomost z toho, co bude, doháněla k šílenství. Najednou jsem byla jednou z nich a pokládala si stejné otázky, na které mi ale nikdo bohužel nedokázal odpovědět.

Třešničkou na dortu byl ale konec. Po dočtení knihy jsem na poslední stránku zůstala civět. Když jsem se konečně vzpamatovala, myslela jsem, že mě klepne při pomyšlení, že si na další díl budu muset počkat do léta. Proč mi to ti lidé dělají?!

Spáleniště byl vážně zážitek a na celé čáře překonal první díl. Od samého začátku jsem se zatajeným dechem prožívala smrtelně nebezpečná dobrodružství, kterých s přibývajícím počtem stran neubývalo, ba naopak; autor si pro čtenáře připravil jedno překvapení za druhým, a tak na nudu nebyl čas. Knihu jsem přečetla během čtyř hodin a nakonec litovala, že jsem své tempo nedokázala zpomalit. Pokud si někdo najde své v této knize, pak jsou to především fanoušci dystopie, nicméně ji zajisté ocení každý, kdo má rád dobrodružství, napětí a spoustu akce.

Autorka recenze: Kristýna Tranová
http://sayury.blog.cz/

A v takovém světě přežívá i Thomas se skupinou z Placu, odkud se vrací z velké zkoušky v Labyrintu. Snaží se užívat chvilky bezpečí a klidu. Ta je však narušena odloučením Teresy, se kterou ještě donedávna byl telepaticky spojen Thomas, a přijímáním nového člena – chlapce Arise.

Ten zažil podobné věci jako oni, jen z druhé strany imaginárního světa Labyrintu. Aris byl součástí skupiny, která nese označení B a ve které byl jediným mužským činitelem. Podařilo se jim utéct před rmuty mnohem dříve než Thomasově skupině A. Proč ale musely vzniknout takové to skupiny? A proč byli vyměněni právě tyto dva členové? Může ještě opravdu Teresa žít, když neodpovídá Thomasovi?

Bíle oděný stařec z nadace Zlosin, která chce zachránit svět, vyšle všechny do apokalyptického světa, kde sluneční erupce všechno zničila a nákaza ovlivnila většinu přeživších – raplů – kteří se postupem doby zblázní až k smrti. Dokážou obě skupiny projít vyprahlou zemí bez úhony? Dostanou se všichni na bezpečné místo? A bude to stát něčí život? Najdou lék na nemoc, kterou jsou i oni nakaženi?

*

Blesky se míhaly nebem po rozeklaných drahách, jako proudy bílého světla, mlátily do země a vyvrhovaly vzhůru obrovská množství sežehnuté hlíny. Ten drtivý zvuk byl nesnesitelný a Thomasovy uši začaly ztrácet citlivost. Děsivý hluk slábl do vzdáleného hukotu, jak přicházel o sluch.
Stále běžel, teď už skoro slepý a hluchý. Budovu téměř neviděl. Lidé padali a zaostávali. Thomas klopýtl, ale podařilo se mu udržet rovnováhu. Pomohl na nohy Newtovi a potom i Pánvičkovi. Postrčil je dopředu a sám pokračoval v běhu. Byla jen otázka času, než jedna z těch obrovských světelných dýk někoho z nich zasáhne a spálí na zčernalý škvarek.

…

Thomas vyjekl a začal do zjizvené, pohmožděné ruky mlátit. Jeho oči se ještě přizpůsobovaly jasu Brendiny baterky; musel přimhouřit oči, aby uviděl pevné sevření, kterým ho muž držel za košili. Rapl zatáhl a přirazil Thomasovo tělo ke stěně. Narazil obličejem do tvrdého betonu a kolem nosu mu explodovala bolest. Cítil, jak mu z něj vytéká pramínek krve.
Muž ho postrčil několik centimetrů zpátky a potom ho znovu přitáhl dopředu. Odstrčil a zase přitáhl. A ještě jednou, přičemž pokaždé Thomasovi narazil obličej o stěnu.

*

Za tři měsíce od vydání prvního dílu v češtině se do knihkupectví dostalo pokračování Labyrintu Jamese Dashnera. Mnozí z nás se na něj těšili a nemohli ani dospat. Znovu se jeho autor snaží děj nezpomalovat a dávkovat nám napětí, ve kterém žádná z postav není dlouho v bezpečí. Což se mu poměrně daří, ale kdo by čekal nějaké to rozuzlení příběhu a odpovědi na otázky, musí si počkat. Brzy nás totiž čeká třetí díl, a to doufejme, bude mít více kvalit než Spáleniště, které trochu pokulhává za Labyrintem.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Spáleniště: Zkouška