Zachránila mě slza. Uvězněná ve vlastním těle

(0x)
Nakladatel: Ikar (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:184
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 207 mm, 259 g
Více podrobností
Běžná cena: 249 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 15.05.2021 10:38

Anotace

Skutečný příběh ženy, která se probere z umělého spánku, ale nemůže se hýbat ani komunikovat. Ostatní se domnívají, že je v kómatu, přestože ona sama všechno slyší a vnímá. Bojí se, že ji lékaři nechají odpojit od přístrojů (tato možnost se před ní probírá s rodinou) nebo přistoupí k odběru orgánů, jelikož se kdysi zavázala k dárcovství. Tento stav trvá přibližně dva týdny a lékaři už jejím příbuzným nedávají naději. Potom si však dcera, která právě sedí u matčiny postele a mluví na ni, všimne, že Angele po tváři stéká slza.

Další verze titulu

Specifikace

Název: Zachránila mě slza. Uvězněná ve vlastním těle

Originální název: Une larme m´a sauvée

Autor: Angele Liebyová

Překladatel: Ilona Staňková

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-249-2563-9

EAN: 9788024925639

Objednací kód: -

Čtenářské recenze

To život je zázrak, ne já

8.12.2014

Někdy jsou dny, kdy se nám všechno, čeho se dotkneme, daří a nic nám nestojí v cestě. Žádná překážka, žádný problém. Život naneštěstí ale není tak jednotvárný a „nudný“ a staví nás před různé zkoušky, které máme zvládnout. A to za jakoukoli cenu.

Hodnocení a komentáře

Zachránila mě slza (Jíťa , 17.6.2016) Odpovědět

Pěkné čtení, u kterého si uvědomíte, že se to může stát komukoliv a že k tomu může být jen krůček, tak vám naskočí husí kůže.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Mám pocit, že křičím, ale ten řev je slyšet jen uvnitř. Mám dojem, že se hýbu, ale ve skutečnosti ležím zcela nehybně. Jak mám ostatní upozornit, že mi je dobře? Jak jim mám sdělit, že není nutné se znepokojovat?
Představuju si, že skončím zavřená v rakvi. Ale požádala jsem přece, aby mě zpopelnili, Ray to dobře ví. Takže mi nehrozí, že budu v hrobě drásat nehty víko rakve… Už řeším nesmysly! Té děsivé noční můry se bát nemusím, protože před zpopelněním mě samozřejmě odpojí od přístrojů. A jestli mě odpojí, pak nevyhnutelně zemřu, protože nejsem schopna ničeho jiného než přemýšlení... Trochu jsem se uklidnila. Ne ale nadlouho. Je tu další myšlenka, která mě naplní úzkostí… Stejně jako jsem před Rayem vyjádřila přání být zpopelněna, také jsem se svěřila, že chci být dárcem orgánů. Tehdy mi to připadalo jako bohulibý nápad: odejít ze života, abych život jinému dala. Pokud se ovšem teď domnívají, že jsem mrtvá, proč by toho nevyužili a z mého ještě teplého těla si nevzali srdce nebo ledvinu?
Bez umrtvení, pochopitelně…


Žánry