Případ Amelia

Před nedávnem vydalo nakladatelství Ikar prvotinu americké autorky Kimberly McCreight s názvem Případ Amelia, která byla kritiky přirovnána ke knize Zmizelá od Gillian Flynnová. Na tento fakt upozorňuje i samotný přebal českého vydání.

Ono přirovnání je ale třeba brát s jistým nadhledem. Obě autorky nejen že píší zcela rozdílnými styly, ale vyprávějí i o odlišných tématech. Flynnová vykonstruovala příběh podivného svazku dvou lidí, jejichž manželství se dostane na přetřes poté, co se manžel stává hlavním podezřelým ze zmizení vlastní manželky.

Začínající spisovatelka a majitelka červeného diplomu z práv Kimberly McCreight zvolila pro svůj první román téma z jiného soudku - nástrahy  dospívání a vztahy mezi rodiči a dětmi. V porovnání obsahu je Zmizelá čistým thrillerem, na kilometry vzdáleným jakékoliv realitě, naopak Případ Amelia je kromě detektivky i románem psychologickým, který se možné skutečnosti přibližuje až děsivě blízko…

(Poznámka: Pokud bych měla já tuto knihu přirovnat k jiné, bylo by to spíše k dílu britské autorky Rosamund Luptonové  - V plamenech. )

Případ Amelia začíná dnem, který zasadí krutou životní ránu svobodné právničce Kate Baronové. Ta odchází z práce dřív, aby vyzvedla svoji patnáctiletou dceru ze školy. Když však přichází na místo, dozvídá se, že její dcera Amelia se skokem ze střechy budovy zabila. Žalem zdrcená Kate se uzavírá do sebe a nezbývá ji, než věřit navzdory pochybám policejnímu závěru, hovořícímu o smrti její dcery jako o sebevraždě.

Pochyby ale nabývají na síle po několika týdnech, kdy ji ze skrytého čísla přijde sms zpráva znějící: Amelia neskocila.  A poté další: Amelia neskocila. Dobre to vite a ja to vim taky.

Kate se noří do pátrání a postupně zjišťuje věci, které by žádná máma vědět nechtěla…  O událostech, které předcházely pádu ze střechy, o věcech, jejichž součástí se dcera řízením osudu stala…

Autorka vypráví příběh z několika perspektiv – prostřednictvím Kate, Amelie, deníkových zápisků nebo mailů či sms zpráv. To, po čem tak usilovně Kate pátrá, se celou dobu dokonale prolíná s retrospektivou Amelie.

Ději nechybí napětí ani spád, přesto občas trochu rychlejší tempo by příběhu jistě prospělo. Postupně se odkrývající tajemství působí až nebezpečně reálně a určitě mnoha čtenářům – rodičům vnutí do hlavy otázky ohledně vlastních dětí. Víme, jak skutečně tráví svůj volný čas? Nemůže se jim dít právě něco podobného?

Vyprávění je často plné emocí a jistým způsobem i provokativní. Současně také ukazuje, že dnes tolik populární internetové sociální sítě a možnosti, které nabízejí, mají i svoji velmi temnou stránku.

Trochu ke škodě je, že autorka nechala několik málo střípků v závěru bez vysvětlení, a jednu z linek na jejím konci až zbytečně překombinovala. Právě tomuto příběhu by o něco více slušela ona obyčejná „jednoduchost“.

Případ Amelia je každopádně čtivým, napínavým i poněkud alarmujícím příběhem. Doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková

* * * * *

Případ Amelia

A zrovna Amelia Baronová je jedna z těch puberťáků, co takovou kravinu dotáhli do úspěšného konce.

Inu, když jí bylo oznámeno, že je z důvodů plagiátorství vyloučena z Grace Hall, brooklynské soukromé střední školy, neunesla to a hupsla ze školní střechy dolů na beton. Tak se to jeví, tak to vidí policie. Jednoduše sebevražda. S tím se holt bude muset Kate, Ameiliina matka, vyrovnat.

Ta holka nezvládla, že byl odhalen její prohřešek, a tak se rozhodla to razantně vyřešit. Šmitec.

Kate nezbývá, než tomu věřit. Sice se jí zdá, že plagiátorství na její dceru nesedí – vždyť to byla tak vzorná studentka a zrovna v angličtině vynikala – ale důkazy jsou důkazy. A tak se s tím pomalu vyrovnává a zároveň se užírá myšlenkami, že jako matka selhala.

Amelia byla chytrá, sportovala, nebyla to zrovna třídní hvězda, ale měla svou nejlepší kamarádku a útočiště v knihách. Jeden by řekl, že byla správným příkladem pro své vrstevníky. A pak se zabila. Kate musela někde udělat chybu. Neměla se tolik věnovat kariéře, ale víc své patnáctileté dceři. Dobře přece věděla, že v tomhle věku jsou dívky k lecčemu náchylné.

Nakonec ale, život jde dál, a i když je to nepředstavitelné, Kate se po pár týdnech vrací do své advokátní kanceláře. Cítí se prázdná, bez duše, doufá ale, že by jí práce mohla aspoň trochu pomoct. A pak dostane tu textovku.

Amelia neskocila.

Tahle jediná slova vrátí Kate tam, kde byla, než začala znovu pracovat. Znovu se jí vrací pocity, že v dceřině sebevraždě něco nehraje. Proto navštěvuje Ameliiny spolužáky, učitele, prohledává její počítač i pokoj. Něco přehlédla – a policie taky.

To se i záhy potvrdí, když nově přidělený vyšetřovatel v případu objeví nesrovnalosti. Ha, Kate věděla, že by se její holčička jen tak nezabila!

Co se ale tedy stalo? A kdo jí poslal tu zprávu?

Kate to musí zjistit, dluží to svému dítěti, a tak na vlastní triko pátrá a snaží se poskládat pravdu. Pravdu, kterou Amelia střežila jako oko v hlavě, a kterou by Kate ani radši vědět neměla.

Nazdar ubožáci!
Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout…

Páni, už je to docela dlouho, co jsem navštěvovala střední, no Případ Amelia mě do toho období zase směle uvrhnul. Je to skvěle poskládaný příběh, kdy si ani na chvíli nejste jisti, jak to doopravdy je – o tom žádná – mně tu ale stejně tak dostalo i to vylíčení života na střední škole. Připadala jsem si zase jako puberťák – a to bylo fajn.

Chápu, proč je to srovnávané se Zmizelou. Chápu, proč je to bestseller. Tahle knížka mi vyrazila dech víc, než jsem jen mohla doufat! Zamotané, promyšlené, propracované, psychologicky vyspělé – o to víc, když se jedná o debut – a s postavami tak reálnými, jako by to byli vaši sousedi.

Autorka skutečně umí, získala si mou pozornost i respekt, a já se teď jen dohaduji, co napíše dalšího.

Autorka recenze: Mirka Karásková

* * * * *

Případ Amelia

Ale není se čeho bát. Picoultová rozhodně nelhala a kdokoli vymyslel to srovnání se Zmizelou, taky nebyl, jak se říká, mimo mísu. Naopak.

Napadlo mě, že ta kniha asi bude mít co říct každému. Ale možná ji o něco víc budou prožívat ti, kteří se na střední škole setkali s nějakou formou zákeřností ze strany svých spolužáků, i když by to třeba neoznačili vysloveně za šikanu. A taky rodiče... Protože ať se snaží sebevíc, není možné dohlížet na dítě dvacet čtyři hodin denně. V dnešním světě chytrých telefonů a sociálních sítí už vůbec ne.

Kate jako matka nebyla dokonalá. Těhotenství přišlo neplánovaně a o tom, že by něco oznamovala otci, ani na moment neuvažovala. Na výchovu i na všechny starosti byla tedy sama. A navíc musela Amelii zabezpečit finančně. Jako právnička si jistě nemohla stěžovat na nízký plat, ovšem mělo to svou cenu – času nikdy neměla nazbyt.

Amelia ráda říkávala, že to není problém, že spolu stejně pořád tráví víkendy a jinak je skoro dospělá, mívá vlastní program. A s mámou si přece rozumí. Jsou skoro jako nejlepší kamarádky, řeknou si všechno.

Až po její smrti se ukáže, že všechno ani zdaleka ne... Asi jsou lidé z jejího okolí, kteří by skládačku mohli doplnit. Ale co když vlastně ani oni nevědí o moc víc?

„Sylvie, chceme vám položit jen pár otázek o Amelii, potom vám už dáme pokoj,“ vysvětloval jí klidným tónem Lew. „Ale budete s námi muset mít trpělivost, protože na některé z těch otázek už jste asi odpovídala.“
„No jo, jak myslíte.“ Sylvia obrátila oči v sloup. „Jako stejně nemám na vybranou, ne?“
„Ne, to asi nemáte,“ uznal Lew. „S Amelií jste byly nejlepší kamarádky?“
„Jo, teda jako že asi tak od školky.“
„Byla Amelia z něčeho smutná nebo rozčilená?“ ptal se Lew.
„Jsme teenageři,“ odbyla ho Sylvia. „Všichni jsme v depresi.“

Pokud máte na večer i jiné plány, můžete je rovnou odložit, protože u téhle knihy není možné „přečíst jen kousíček“ a pak jít dělat něco jiného. Každou chvíli se v případu Amelie vyplaví na povrch další stopa a vás to prostě táhne dál.

Kniha je navíc překvapivě čtivě napsaná. Překvapivé mi to přijde proto, že Kate jako postavě, ale i jejímu vztahu s dcerou je vlastně průběžně věnován celkem velký prostor, a to by v podstatě měly být chvíle, kdy se děj zastaví, protože nám autorka něco popisuje. Jenomže ta to prostě vpracovala do příběhu tak plynule, že si ani nevšimnete, jen se najednou podivujete, kolik toho o obou postavách víte – téměř jako byste je znali.

Nemůžu než doporučit. Mně se zrovna moc nelíbí česká obálka, ale pořád lepší než ta původní anglická, a na tom koneckonců nesejde – obsah je za pět hvězdiček.

Autorka recenze: Kamila Poláková

* * * * *

Případ Amelia