Šeptej do ticha

Šeptej do ticha je prvním dílem trilogie o osmnáctileté modelce, nadprůměrně krásné holce, která ale rozhodně nemá zas až tak jednoduchý život, jak se to o pěkných holkách traduje.

Její vyprávění začíná v momentě, kdy se vrací z Německa, kde měla rok pracovat jako modelka, ale domů se vrací předčasně už po třech měsících, a to do ne zrovna příznivé situace. Její rodiče se totiž rozvádí, následkem čehož se Monika se svou matkou stěhuje z Brna do Blažejova, kde si teprve musí získat nové kamarády, zvyknout si na nové prostředí a hlavně úplně jiný režim.

Na školu, kamarádky a především kluky neměla až do svých osmnácti let kvůli kariéře modelky vůbec čas, a tak si na všechno teprve zvyká. Její život dostal nový rozměr po tom, co poznává Jáchyma a začne s ním chodit.

Všechno by se nejspíš vyvíjelo normálně, kdyby se jí do cesty nepřipletla jedna špatná sázka. Monika totiž měla vytrestat jejich spolužáka Mikiho za to, jakým způsobem se chová k něžnému pohlaví. Měla ho svést a následně opustit. Místo chladné hry se ale do Mikiho zamiluje, dojde dokonce i na sex a rozchod s Jáchymem, nicméně šťastného konce se nedočkáme. Miki se taky pouze vsadil a o Moniku jako takovou nejeví sebemenší zájem.

Ve vedlejší dějové linii se do sebe zamilují Moniččina matka a její třídní učitel a společně se nakonec rozhodnou, že se odstěhují do Prahy. Kniha končí v období vánoc, kdy Monika, nesouc zimním večerem dárek Jáchymovi, šeptá do ticha své přání. To, zda se jí splní, se čtenáři můžou dočíst v pokračování knihy s názvem Zašeptej do vlasů, na níž pak navazuje a celou trilogii uzavírá knížka Pošeptej po větru.

Románek Šeptej do ticha bych ve srovnání s ostatními knihami této autorky označila za lepší průměr a ve srovnání s ostatními podobnými příběhy jiných autorů v žánru dívčích románků pak za vysoký nadprůměr. Je další autorčinou knihou, která se čte jedním dechem, která vypráví o všedních příbězích mladých lidí, a  která rozhodně stojí za přečtení.


Autorkou recenze je Lucie Horáková

Přidat komentář