Temné šílenství

Růže před dveřmi hotelového pokoje od neznámého dárce při jednom z autorských turné vnukla německému spisovateli Wulfu Dornovi prvotní myšlenku na námět dalšího románu. Nápad následně rozvedl do téma stalkingu, zaměřil se na těžce nemocnou mysl pachatelky, a k tomu přimíchal několik záhad a tajemství.

Temné šílenství

Výsledkem je pak thriller Temné šílenství, jehož hlavní postavou je psychiatr Jan Forstner, který se objevil už v předešlé autorově knize Mrazivé ticho. Tam se snažil v souvislosti s podivnými událostmi na fahlenbergské psychiatrické klinice přijít na vysvětlení zmizení vlastního bratra, k němuž došlo před více, jak 20 lety.

Ani v Temném šílenství nezůstává Jan ušetřen. Pugét růží a vzkaz od neznámé ctitelky ho překvapí, ale zprvu je vnímá jako nevinné gesto. Když se k tomu ale přidají podivné telefonáty a vražda místního novináře, začíná Jan cítit blížící se nebezpečí. Tajemná „neznámá“ ho brzy v jeho domněnkách utvrdí.

Když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš, on však změní tebe.

Čím více ona zintenzivňuje kontakt, tím více si on uvědomuje, jak velké nebezpečí pro něj a především pro jeho okolí ona znamená. Kam zavede Jana pátrání po této duševně nemocné ženě? Jaké překvapení skrývá její tvář?

Jan se chtěl bránit, ale už bylo příliš pozdě. Hrdlem a rameny se mu rozlil pocit horkosti a všechno kolem něho se začalo rozplývat. „Je mi to líto, miláčku,“ uslyšel ženský hlas. „Ale někdy je třeba lidi k jejich štěstí donutit.“

Wulf Dorn vypráví svižně, s jiskrou, bez problému čtenáře strhne tempem i napětím. Sonda do narušené mysli ctitelky je hluboká, intenzivní a příběhu dodává místy až hororový nádech. Samotná zápletka je spletitá, přesto ve výsledku smysluplná. Jediná malá výtka se dá směřovat k závěrečné pasáži, v níž se autor „rozjel“ a zapomněl používat brzdy, resp. posledních pár desítek stran je jakýmsi nepotřebným bonusem navíc.

Odhalení identity „neznámé“ je ale natolik překvapivé, že by tady nejspíš selhaly i šedé buňky geniálního Poirota. A to i navzdory tomu, že potencionálních adeptek je velice skromný počet.

Pokud máte rádi napínavé příběhy opředené tajemstvím a s chutí dovolíte autorovi, aby vás „převezl“, je Temné šílenství skvělým výběrem.

Autorka recenze: Eva Šamánková

Prochází myslí ženě, která chce za každou cenu získat psychiatra Jana Forstnera. Nejdříve mu nevinně posílá kytice, různá obrázky a potom mu začne i telefonovat. A nakonec ho začne i sledovat. Kdo je ta neznámá „ctitelka“?Zná ji odněkud?

Jan Forstner se snaží vypátrat její identitu, ale tak snadné to není. Možná by mu mohl pomoci novinář Volker Nowak, se kterým měl dříve co do činění a který se chce s ním narychlo sejít. Jenže pak na schůzku nedorazí a je nalezen ubit v garážích. Jeho nemohoucí matka, která nesnáší přímé světlo a je jí předurčen život na vozíčku, tvrdí, že viděla se synem ducha ženy. Může to být právě ta, která chce získat Jana?

Vyzpovídání se pod křesťanským křížem. Nerozhodnost a strach prostředníka na zemi. Smrt si nevybírá. Nehody i oběti náhle přibývají. Ti nejbližší jsou náhle tak daleko. Kdo bude další? Vrátí se Janova manželka v pořádku domů?

*

Soucit, který ji v tom okamžiku zaplavil, byl strhující. Ona a ten ptáček si jsou tak podobní. Oba něco trpí, oba trpí, každý jinak, a přesto oba tak nějak stejně.
Pták znovu pípnul a pokusil se hupnout ze stružky na chodník, ale jen bezmocně zatřepotal zdravým křídlem a sklouzl nazpět.
„Ty chudáčku,“ zašeptala dojatě. Ptáček se uklidnil, jako by jí porozuměl, a podíval se na ni.
Rozeznala v jeho očích naději a znovu ji zaplavil hluboký soucit – soucit, který cítí jen bábovky.
Usmála se na ptáčka.
A potom ho rozšlápla.

…

„Jak jsem už řekl, chtěl jsem ti pomoct, což pořád platí,“ odpověděl Thanner a překvapilo ho, jak sebejistě to znělo. „Usmrtila si člověka a požádala Boha o odpuštění. On ti ale může odpustit jen tehdy, pokud se ty sama přiznáš. Já ti s tím mohu pomoct a provázet tě na této nelehké cestě. To však půjde jen tehdy, pokud sama upřímně…“
„Jak můžeš vědět, že mi Bůh už dávno neodpustil?“ skočila mu do řeči. „Je mnohem milosrdnější než ty a tobě podobní v tvé nezměrné domýšlivosti. Věř mi, Nejvyšší mou prosbu o vykoupení dávno vyslyšel – a dnes mě odměnil za mou lítost.“
„Ne, mýlíš se,“ namítl energicky Thanner. „Kráčíš po nesprávné cestě.“

*

Německý spisovatel Wulf Dorn již pro mě není žádnou novinkou, a proto mohu říci, že jeho příběhy vyhledávám velice rád. Dokáže člověka přilákat, navnadit ho a nepustit až do konce, i když už můžete tušit, co se asi děje a kdo za vše může. Znovu nezklamal. Jen je škoda, že není v češtině více jeho knih. Další vyjde až zase za rok, a to pod názvem Spouštěč znovu v nakladatelství Knižní klub.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Temné šílenství