Učedník kouzelníka Čaryfuka

Učedník kouzelníka Čaryfuka

„Hledal jsem, kde by mohli dva pracovat, aby mohlo dvaatřicet kousat!“

„Tak jsi hledal práci, abys měl co jíst. Rozumím!“ kývl kouzelník. „U mě možná zaměstnání najdeš. A co hlad – nemáš?“

Chlapec mlčky přikývl. Čaryfuk povstal, mávl kouzelnou hůlčičkou nad stolem a zamumlal: „Čáry, máry, fuk! Umělec, věnec, brablenec!“

Na stole se objevil talíř vonné polévky, mísa pečeně, půl bochníku chleba a džbánek studené vody.

A brzy se z Bonifáce stal ještě věhlasnější kouzelník, než byl sám Čaryfuk. Sám král ho povolal, aby Čaryfuka nahradil, jenže v úctě ke svému mistrovi to Bonifác neudělal a rozhodl se vrátit se zpátky do kraje, odkud přišel. Cestou ho potkalo nejedno dobrodružství, padl dokonce do rukou loupežníkům, ale nakonec se zase vrátil do Prahy na volání svého učitele.

V druhé pohádce Dorotka a mořští loupežníci se seznámíte s nebojácnou desetiletou holčičkou Dorotkou, která měla pro strach uděláno. Na břehu u moře žil tatínek Jan a tři děti – Dorotka, Tom a Bob. Jednoho dne tam přistál se svou lodí kapitán Šabršulíno, mořský vlk, který se vydával za kapitána holandské lodi. Ale nebyl to obyčejný námořník, byl to pirát. Sundal Dorotce zlatý řetízek, který nosila na památku po mamince, která zemřela. Jenže to se Dorotce nelíbilo a nenechala si to líbit. Jak tak utíkala za pirátem, spadla do vody, když právě odplouvali. Šabršulíno ji vytáhl za zástěrku do člunu a unesl ji. Dorotka plakala, ale co jí zbývalo. Musela žít mezi piráty. A protože na lodích se plavili jen muži, udělal kapitán z Dorotky Dorotína a dal jí klučičí šaty. Naučil ji námořnické škole a o tom, jak to chodí na lodi. Jenže Dorotka se jen tak nedala a Šabršulína pěkně potrénovala, kdykoliv k tomu měla příležitost. Zažila spoustu dobrodružství, dostala se dokonce před soud a i do vězení, ale nakonec se vrátila šťastně domů. 

Autor knížky, Antonín Zhoř, byl spisovatel, ilustrátor a pedagog. Založil dokonce i vlastní nakladatelství a díky spojení s Ústředním sdružením jednot učitelských vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro. Za 18 let existence vydaly Epos a Jitro třiasedmdesát titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků.

Zhoř psal pro děti i pro dospělé, o významných osobách kulturního i politického či vědeckého světa (o Charlotte Garrigue Masarykové, Abrahamu Lincolnovi, Aloisi Jiráskovi, Marii Curie-Sklodowské, Ludwigu van Beethovenovi či o Boženě Němcové. S veselými ilustracemi Josefa Lady je to moc pěkná a zábavná knížka.


Autorkou recenze je Daniela Zemanová