Ranč u dědečka

Ačkoliv mám raději napínavé a akční žánry literatury, tak Ranč u dědečka mě mile překvapil. Mnoho jsem si od něj neslibovala, ale jak jsem pokračovala ve čtení, tak jsem se knize musela omluvit. Tato kniha určitě žádnou ženu nudit nebude, ačkoliv se jedná o oddychovou četbu, se kterou strávíte buď pár hodin a nebo pár večerů.

Pro mě osobně byl Ranč u dědečka první knihou této spisovatelky, se kterou jsem měla možnost se setkat. Moc se mi líbilo hlavní téma knihy - nevšední život Julky - ženy ve středním věku, která je přímo posedlá zdravou stravou. Julka si splnila svůj dětský sen a ze zděděné nemovitosti vybudovala malý penzion, jehož název nám říká sama kniha - Ranč u dědečka. Julka neměla právě dokonalé dětství, ale o to více si pak váží své devatenáctileté dcery Tamary. Akorát je Julce líto, že se před deseti lety rozvedla s manželem a že její bývalý muž nemá o dceru sebemenší zájem. Změní se to někdy a nebo tomu tak zůstane napořád?

V příběhu se setkáme hned s několika postavami a zjistíme, že některé toho mají společného více než dost, některé však o něco méně. Líbilo se mi, jak autorka navzájem propletla osudy různých lidí. Na Julce se mi líbila její dobrosrdečnost, upřímnost a její upřímný zájem nejen o její nejbližší, ale i její ubytované hosty. S několika hosty se dokonce spřátelí.

Sice nevíme, v jakém konkrétním roce se ocitáme, ale to vůbec ničemu nevadí. Spolu s Julkou a její dcerou prožijeme v knize několik společných měsíců. Některé společně strávené momenty s knihou Ranč u dědečka byly radostné, některé naopak velmi smutné a já jsem pak doufala v mnohem lepší budoucnost pro konkrétní postavy. Příběh není líčen pouze růžově, ale v několika případech si Julka prochází doslova peklem. Ale tím si prochází i každý z nás v běžném životě.

Příběh je obohacen i o povídání a vzpomínání z Julčiny minulosti, což je plus, protože se alespoň můžeme orientovat v tom, co se vlastně kolem nás děje. Při čtení se dostaneme do slovenské přírody a já hned vzpomínala na své dětství a na prázdniny, které jsem společně se svým bratrem trávila u prarodičů na vesnici. Hned bych se vrátila zpátky do dětství.

Po dočtení jsem si na jednu stranu říkala, že je škoda že už jsem na konci, ale na stranu druhou příběh skončil přesně tak jak měl, tak na co ho ještě prodlužovat? Autorka dobře ví, jak knihu zakončit a zbytečně to neprotahovat.

Autorka recenze: Monika Štěpková
http://monushka6.webnode.cz/

Když se dokážete vžít do té situace, co vám zbývá? Postavit se na vlastní nohy. A právě to hlavní hrdinka udělala. Jako malá přišla o rodiče a vychovával ji dědeček, po kterém zdědila usedlost v horách na venkově. Jedinečná příležitost splnit si své sny, pořídit si psa bobtaila, vlastnit koně a to hned tři, pěstovat zeleninu, prostě mít vlastní malé, krásné království, které by při troše štěstí ještě mohlo vydělávat. Julka tedy předělala horní část chalupy na penzion založený na domáckém prostředí se zdravou stravou, převážně vegetariánského ražení.

Energická Julka zvládá chod penzionu víceméně sama, do toho každou neděli provozuje ještě veterinární praxi. Časem si přibere ještě výuku ježdění, ale to je částečně ze soucitu k malé Haničce, dívence z nedaleké usedlosti, která nemá maminku a jezdí sem s tatínkem Oliverem. Dcera Tamara studuje v Košicích a tak vypomáhá jen o prázdninách. Pomocnice se rozhodla odejít. Co dál? Náhodou najde novou pomocnici, milou a šikovnou Katku a občas zaskočí letitý přítel Josef, který jí nabídl víc než přátelský vztah, ale Julka si chce uchovat především jeho přátelství. Hosté přijíždějí, odjíždějí. Každá návštěva jí vstoupí do života, alespoň na těch pár dní, které si rezervují na Ranči u dědečka. Jsou, ale hosté, kteří jí přilnou k srdci a Julka ví, že u ní mají své místo. Jedna z nich je Anna, svobodná matka s malou holčičkou, která se stane téměř okamžitě blízkou osobou. Časem zjistí, že Anna je opravdová přítelkyně, která především vyslechne, ale umí i utišit a rozdělit se o vše co má! Julka je nevázaná, od rozvodu je bez vztahu a tak se nebojí a nebrání flirtům. Juraj, mladý muž, který ji okouzlil téměř na první pohled snad vším, je tím důkazem. Co chce ona a co chce on? Kdo všechno jí ještě vstoupí do života, kdo se jím jen protře a kdo zůstane? Po dceřině havárii na motorce se obrací život i naší hrdince. A pohoda je ta tam a vše je tak nejisté!

Jak Julka všechno zvládne? Jak moc dokáže být silná a především schopná všechno ustát? Jak vše s Rančem u dědečka dopadne? Na co všechno má a nemá ještě energii? Další děj už prozrazovat nebudu, to by nebylo to překupko, jak to vlastně dopadne!

Tak si tak pro sebe říkám, že by to bylo vlastně fajn, mít svůj „Ranč u dědečka“. Do podrobna autorka líčí každý kout místnosti, každou barvu, vůni, chuť připravovaného jídla. Dýchla na mě domácí atmosféra, prostě klid. Snad spíš bych brala pohodu, to vědomí, že žít se dá i klidněji (i když i to stojí velmi práce a dřiny, než k tomu člověk dojde) a ne se neustále hnát jak splašený kůň. Na druhou stranu si zase říkám, že vždy má všechno svoje pro a proti. Ani Julii se to proti nevyhnulo. 

Mezilidské vztahy! Na tom je postavena další výborná kniha slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové. Opět je lidským způsobem vykreslená ta neuvěřitelná ženská síla, energie a tak trochu jistota i v nejisté době. Jednoduše a prostě člověka žene vědomí, že MUSÍ! A to je mi velmi sympatické! Důraz je kladen i na přátelství, které na nás z knihy čiší téměř na každé druhé stránce. Ano, přátelství je v životě velmi důležité a proto opět zvedám palec nahoru, protože není nic lepšího, než mít kolem sebe pár přátel, kteří stojí při nás, ať se děje co se děje. Samozřejmě, že by to mělo platit i z naší strany! Tedy pomoci přátelům, když to potřebují!

Autorka recenze: Alena Garaiová

Ale nemylte se, nejedná se o nějakou nudnou záležitost, kde se neděje nic zajímavého, tak to není. Jde jen o to, že její knížky se čtou s takovou lehkostí. Zabývá se závažnými společenskými problémy, ale rozuzleni je vždy pozitivní. Padouch je potrestán a ti, jimž fandíme, se dostanou z problémů a jsou nakopnuti žít dál svůj život tak dobře, jak jen je to možné.

Nejinak je to i v nové knize Ranč u dědečka, která přišla na pulty knihkupectví teprve nedávno. Mám ráda, když se mi (s trochou nadsázky) ještě rozmazává tiskařská barva pod prsty.

Už z přebalu knihy na člověka dýchne pohoda a klid. Je na ní krásný veliký košatý strom s malinkatou kapličkou a prašnou cestou vředu. Hned si představím, jak si tam sednu po dlouhé procházce a spočinu.

Hlavní hrdinkou je veterinářka Julka, která si v malebném prostředí horské vesnice kdesi 200 km od Košic po rozvodu s manželem zřídila penzion na ranči zděděném po milovaném dědečkovi. Proto ho pojmenovala příznačně „Ranč u dědečka“. Chová koně a má bobtaila Bobeše a také dceru Tamaru. Všichni spolu žijí vcelku poklidně. Julka je již dávno smířena s tím, že ji manžel opustil kvůli jiné ženě, která byla jen tak mimochodem těhotná. Když najednou se jí v životě objeví hned tři muži.

Současně její dcera prožívá první větší lásku s klukem, který se Julce moc nezamlouvá. Pro studentku vysoké školy jí jako vyučený a nezaměstnaný elektrikář nepřijde jako nejvhodnější protějšek, v čemž má koneckonců pravdu, ale to vypluje na povrch až později.

Milou vsuvkou v příběhu jsou osudy zákazníků penzionu, přijíždějících si na kouzelný ranč odpočinout. Nebo také výjezdy Julky za veterinární praxí.

K vzteku mě přiváděl Julčin bratr Boris, který si zvykl i s celou vypečenou rodinkou přijíždět na ranč, nechat se zdarma obskakovat a ještě být protivný kvůli jídlu, které mu vyvařuje. Je totiž převážně vegetariánka lehce posedlá zdravým stravováním. A tak jakmile Boris dostane na talíř pohankové placičky, začíná vyskakovat, že by mohla uvařit knedlo zelo a HLAVNĚ vepřo! Stejně nepříjemné, nebo možná ještě trochu víc je jeho již třetí žena a dcera z prvního manželství.

Dalším příběhem je pomocnice Katka. Ta otěhotněla s chlípným šéfem a teď neví co bude dělat. Na slovenské vesnici to holt ještě dneska nemá svobodná matka jednoduché.

Také se tam stane něco tragického, ale to nechci prozradit, abych někoho neobrala o potěšení z napětí. Jen musím čtenáře uklidnit, že vše dobře dopadne.

Kniha rozhodně splnila svůj účel. Odnesla mě daleko, do příjemných míst krásné přírody a zvířat. Úplně jsem cítila tu vůni ranče, koní a lučních květin  A z představ mě nechytne alergie, tak to je super.

Autorka recenze: Martina Bubeníková

Karel jí jednoho dne oznámil, že se chce rozvést. Julka tomu nechtěla uvěřit, jelikož jejich život byl perfektní - relativně. Jenže když jí Karel oznámil, že čeká dítě s mladou dívkou, se kterou chce žít, Julka musela uvěřit. Život který si představovala, najednou přestal existovat! Co už se dalo dělat? Tak sebrala svou dospívající dceru Tamaru i sebe, odešla daleko od města a za svým dosavadním životem udělala tlustou čáru.

Julka jako veterinářka chápe, že na takovém místě kde teď žije, nebude mít tolik pracovních příležitostí, a tak musí začít využívat svojí energii trochu jiným směrem. Veškeré své finanční prostředky investuje do rekonstrukce a renovace svého ranče. V horním patře pak vybuduje pokoje pro hosty. Z jejího milovaného ranče se stává útulný hotýlek pro ty, kteří mají rádi přírodu, klid a taky koně.

Postupem času se Julka vyrovnává se svým novým životem a zvyká si na samotu. Ostatně zas tak sama není, má svojí dceru, přátele a zvířata. Julka nehledá partnera ani žádný vztah, žije pro svojí dceru a je spokojená s tím, co teď má. Ovšem nebyl by to žádný pořádný život, kdyby jí nepřinášel různá vzplanutí, prožitky a zážitky, radosti i strasti - její život rozhodně není žádná nuda.

Julka je krásná silná žena, která toho prožila už dost na to, aby jí jen tak něco rozházelo a vyvedlo z rovnováhy. Přesto se občas najde něco, co s ní trochu zacloumá. Třeba jako když se dozví, že Tamara měla nehodu a je v kómatu.

Nový román slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové, je velice civilní, na nic si nehraje a proto vás snadno a rychle vtáhne do děje. Jak jednou knihu otevřete a začtete se, nebudete chtít přestat. Je to příběh obyčejných lidí, kteří prožívají svoje osudy v krásném romantickém prostředí venkovského ranče.

Autorka recenze: Mirka Karásková

Její manžel čekal dítě s jinou. S mladou, bezcitnou holkou, které bylo fuk, že leze do postele se ženáčem. Nemohl se k ní otočit zády, musel se zachovat zodpovědně. Miminko ho přece potřebuje. Co na tom, že ho stejně potřebovala i jeho dcera?
Potom šlo všechno hrozně rychle. Prostě se jednoho rána probudila a věděla, že musí odejít. Z bytu, který ji připomínal léta, co už nevrátí, a jen ji utvrzoval v tom, že už nic nebude jako dosud, bez ohledu, že to nechce, tak hrozně nechce....

Julka se rozhodně žít jinak, začít znovu. Dům předělá na penzion a veškeré peníze investuje do svého dětského snu mít vlastní ranč s koňmi. Ví, že nebude lehké se zde udržet, a má strach, aby sebe a dceru uživila. Postupně se ale její ranč plní lidmi a získává nové přátele.

Julka se ze začátku vyrovnává se svým novým životem a zvyká si na samotu. Zas tak sama ale není, má přece svoji dceru a zvířata. Nehledá partnera na vážný vztah, chce se konečně věnovat tomu, co ji nejvíc od malička baví. Julka je statečná žena a málokdy ji něco rozhází... Přesto se najde něco, co s ní hodně zacloumá. Třeba, když se dozví, že Tamara měla nehodu a je v kómatu. Obrátí se jí život vzhůru nohama a nemůže tomu uvěřit. Jak to dopadne s Tamarou, bude mít doživotní následky? Najde si Julka partnera a jak dopadnou životy jejích známých, které získala díky ranči?

Ranč u dědečka je můj první román od této spisovatelky a myslím, že určitě ne poslední. Z anotace mi přišla kniha typicky ideální, plná romantiky a klidného oddechového čtení. V určitých momentech mě děj hodně překvapil. Myslela jsem si, že přesně teď vím, jak to bude v knize pokračovat. Jo to určitě. Jsem moc ráda, že jsem na tuto knihu narazila.

Tato kniha podle mě zaujme jak mladou generaci, tak i starší.Líbí se mi vztah mezi Julkou a Tamarou, je radost číst jak se jejich vztah mění a utvrzuje díky špatnému období. Jak spolu vycházejí a Tamara má oporu v matce, stejně jako má Julka ve své dceři.

Přijedete si k Julce odpočinout a ona vám uvaří dobré jídlo, vyslechne vás a ještě vám pomůže. Hned bych se tam rozjela, z knihy přímo srší klid a pohoda. Komu by se nelíbilo přijet do perfektně uklizeného pokoje, plným čerstvých květin a možností jen tak se procházet, nic neřešit? Mě by se to líbilo, dnešní doba je hrozně uspěchaná a lidé neumějí jen tak relaxovat. Musím přiznat, že v jedné pasáži mě spisovatelka vtáhla přímo do kuchyně. Z popisu jsem cítila vůni jídla a dostala jsem hlad. Bylo mi líto, že jsem knihu dočetla a určitě si přečtu i další knihy od této spisovatelky.

Autorka recenze: Veronika Machýčková

Ale potom už šlo všechno rychle. Julka musela odejít. Začít znovu. Karel se rozhodl pro život s mladou ženou, s kterou čekal dítě. Julka se přestěhovala s dcerou Tamarou daleko od města, od vzpomínek, na samotu. Do domu, který zdědila po svém milovaném dědečkovi.

Veškeré peníze a energii vložila do oprav starého ranče, do místa, které měla tak ráda. Bylo jí jasné, že jako veterinářka se na takovém odlehlém místě neuživí, proto v horním patře vybudovala pokoje pro hosty. Kromě oázy klidu a zdravé domácí stravy nabízela hostům také projížďky na koních.

Julka se už naučila žít sama, obklopena nádhernou přírodou, zvířaty a přáteli. Žije pro svoji milovanou dceru Tamaru, která je studentkou veteriny. Nehledá vztah, partnera. Je spokojena s tím, co teď má. Ovšem život přináší i různá citová vzplanutí, která člověk neplánoval. Jedno takové prožívá Julka s hostem Jurajem, mladíkem, který by mohl být spíše jejím synem.

Koně klušou vedle sebe, oba mlčí… ticho mezi nimi je spoutává neviditelným vláknem, zahaluje svátečním pocitem. Julka je přesvědčená, že on to cítí stejně. Prozrazují to jeho oči. Dnes je má čiré jako zamrzlá jezerní hladina.
Když vyjedou na kopec, seskočí z koní a posadí se do vysoké trávy. Blízko sebe, dotýkají se koleny. Julka cítí, jak ji ten dotek elektrizuje… a najednou se rozhodne nebránit se tomu. No a co? O nic přece nejde. Oba jsme dospělí a navzájem nás k sobě přitahuje něco silnějšího než  jsme sami. Nezatěžují nás myšlenky na budoucnost, neexistují žádné sliby ani požadavky… je jen tahle chvíle, tenhle prostor…
Juraj si lehne do trávy. „Chtěl bych tady žít,“ prohodí tiše. „Splynout s přírodou, povídat si s koňmi… být blízko tebe.“
Julka mlčí. Cokoliv si v téhle chvíli řeknou, bude lež. Jen bublina snů, která splaskne koncem týdne. Nač si ubližovat?
„Co bys chtěla ty?“ zeptá se a stáhne ji do trávy.
Jejich pohledy se setkají, Julka se zachvěje.
„Tebe,“ odpoví prostě a upřímně. Ví, že čeká jen na to, ­ potřebuje její souhlas.

Julka je krásná, silná a samostatná žena, i když někdy prací unavená. Přesto s přehledem zvládá všechny běžné i méně běžné problémy a starosti, které život na ranči, v bohem zapomenutém kraji, přináší. Ale na některé situace není člověk připravený nikdy:

„Vaše dcera měla nehodu a…“
„Nehodu? Jakou nehodu? Ničemu nerozumím.“
„Podívejte,“ vzdychne žena na druhé konci, „já nic bližšího nevím, jen to, co vám říkám. Je v kómatu a utrpěla těžký úraz páteře…“
„V kómatu?“
„Měla byste co nejdříve přijet,“ uzavře žena a přeruší ­spojení.
Julka klesne na židli. V hlavě jí buší a srdce bije jako splašené. Zhluboka dýchá, snaží se zabránit mdlobám.

Julka prožívá nejtěžší chvíle svého života...

Nová kniha Táni Keleové-Vasilkové, úspěšné slovenské spisovatelky, se čte sama. Prostě všechno hodíte za hlavu a jen čtete a čtete… a prožíváte s Julkou její radostná i méně radostná období života. A uvědomíte si, že vždycky může být hůř, tak proč se neradovat z běžných každodenních maličkostí?

A ještě něco. Po přečtení knihy jsem měla velkou chuť všeho nechat a vypravit se k Julce na ranč. Potřebovala bych totiž pár dní klidu, pokojíček s dřevěnou postelí a pruhovaným povlečením, okýnko s výhledem na pole a louky …

Autorka: Pavla Čechová